Poručíme větru, dešti – a Gruzii

Ke zděšení všech „lepšogruzínců“ a jejich kamarádů všude možně, včetně naší zemičky, geograficky vzdálené, avšak kulturně velmi blízké (kdopak ví, že v Gruzii bylo křesťanství o půl tisíciletí dřív než u nás?), přehlasoval tbiliský parlament veto prezidentky Salome Zurabišviliové, týkající se obdoby slavného amerického zákona FARA z roku 1938.

FARA je zkratkou Zákona o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act). Za „zahraničního agenta“ zákon považuje každou osobu, právnickou i fyzickou, jednající z vůle a v zájmu zahraničních subjektů. Požaduje od nich, aby se jako takové registrovaly. A skládaly pravidelné detailní účty ze všeho, co v daném smyslu vykonávají, včetně veškerých vlastních příjmů a vydání. Týká se to především těch, které vstupují do politiky či ovlivňují veřejné mínění. Z americké strany to vše spadá do kompetence úřadu s názvem – FARA Registration Unit of the Counterintelligence and Export Section („counterintellligence“ znamená „kontrarozvědku“). Ten je součástí Divize státní bezpečnosti (National Security Division, NSD).

Tolik encyklopedické poučení. Proč takový zákon vznikl právě v USA a právě v té době, je zřejmé. Světová válka byla na spadnutí a různé zájmové osoby operující na území Států mohly být bezpečnostním rizikem. Mimochodem, dosud ještě nikdy jsem neslyšel, že by se někdo kvůli tomuto zákonu někdo zlobil a pohoršoval, natož aby Spojené státy vinil z nějakého omezování práv a svobod. Šlo prostě o akt logicky zapadající do ochrany bezpečnosti země.

Z podobných důvodů v srpnu 2016 schválil izraelský Knesset zákon, podle něhož musejí neziskovky financované ze zahraničí podávat izraelským úřadům o této skutečnosti raporty. Rozdíl mezi izraelským zákonem a zákonem FARA je ten, že izraelský zákon výslovně uvádí jen neziskovky financované zahraničními vládními zdroji, nemluví o těch, kdo mají za sebou soukromý kapitál. Takové rozlišení FARA nezná.

A o rok později, když Američané podle zákona FARA ocejchovali ruskou státní televizi Russia Today za nepřátelský subjekt a donutili ji hlásit se mezi „agenty“, zareagovala Ruská federace podobně. Tam sice zákon o zahraničních agentech (např. neziskovkách) platil už od roku 2012, ale původně se nevztahoval na zahraniční média. Až přitvrzením toho roku 2017, odkdy jsou v RF zahraniční média ve stejné množině. Ale zase ne všechna. Toto nařízení se vztahuje na zahraniční média, která svou produkci šíří v Rusku, nepostihuje tedy ruská média, byť s cizím kapitálem, ani zahraniční zpravodaje působící v zemi. Nicméně účel opatření je opět zřejmý: omezit rozvratný vliv zahraničních zájmů dovnitř země.

Po loňských parlamentních volbách na Slovensku se premiér Robert Fico vyjádřil tak, že něco podobného, tedy ochranu státních zájmů před cizím vlivem, lze očekávat i od jeho vlády. Atentát na Fica řadu věcí zpomalil, ale zcela jistě nezpřeházel priority. Možná dokonce, vzhledem k okolnostem, spíše posílil.

Nu a teď je tedy na řadě Gruzie. Tamní parlament schválil zákon „o zahraničním vlivu“. Naše mainstreamová média tento fakt interpretují jako snahu odklonit zemi od směřování k Evropské unii. Podstata zákona spočívá v tom, že by se gruzínské nevládní organizace a média musely registrovat jako takzvané organizace nesoucí zájmy cizí moci v případě, že by dostávaly více než 20 procent financí do rozpočtu ze zahraničí. Gruzínská vláda argumentuje tím, že norma je nutná kvůli údajným zahraničním aktérům, již mají zájem o destabilizaci země.

Zde je nutné připomenout, že Gruzínský sen, strana vládnoucí zemi od roku 2012, má v parlamentu společně se stranou Síla lidu silnou nadpoloviční většinu. Proto je tragikomické číst si dnes titulky, že Gruzií „lomcují obří demonstrace“, někde se objevilo číslo v řádu desítek tisíc, podle dostupných fotografií jde spíše o stovky. Ale to je v pořádku, každý má právo vyjádřit svůj názor, ale nakonec by měl uznat, když většinově zvítězí názor jiný. V té souvislosti mě vyděsilo prohlášení našeho Ministerstva zahraničních věcí, že prohlasování zákona „poškozuje gruzínskou demokracii“. Jako vždy korunu tomu dala EU tezí, že „hluboce lituje konečného přijetí kontroverzního gruzínského zákona o zahraničním vlivu, je podle ní v rozporu s unijními hodnotami“.

Sečteno a podtrženo: Když dělá něco jeden (USA), je to v pořádku, když jiný (dnes Gruzie), je to „v rozporu s hodnotami“ Politika dvojího metru pro Západ tak typická už mnoho let. A proč na tuto taktiku naskakují aktivisté v našich luzích, včetně novinářských? Protože přece hrají ze stejných not.

Mimochodem, vysvětlil by nám laskavě pan bakalář Lipavský, kde jeho ministerstvo bere tu drzost, aby se vměšovalo do suverénních zájmů cizího státu? Co kdyby to někdo dělal jemu? To by skákal jako čert z krabičky. Vždyť přece ono poroučení větru, dešti a vlastně čemukoli od plného stolu je tak svůdné.