V září začaly výuky na všech typech škol, jakož i zimní semestry univerzit. Proto vůbec není od věci podívat se, co všechno dokáže provádět absurdní filozofie nekultury právě na akademické půdě.
Je to jen pár týdnů, co slovutnou univerzitou v britském Cambridge otřásl skandál s profesorem, který byl podle všeho v některých ohledech vědomým podvodníkem. Jednalo se o Jasona Ardaye. Ten byl nejmladším černošským profesorem na Cambridgeské univerzitě. Bylo by to krásné a svým způsobem obdivuhodné, kdyby to celé nestálo poněkud na vodě, a to navíc dosti špinavé. Ardayovi byly prokázány případy plagiátorství v jeho doktorské práci, na což je akademická půda právem silně citlivá. Věda se dělá pro nové objevy, ne pro přisvojování si zásluh někoho jiného za objevy dřívější.
Génius, nebo baron Prášil?
Pan profesor byl ale i jinak zdatný baron Prášil. Pohleďme do jeho barvitého životopisu. Jason Arday se narodil jako třetí ze čtyř synů ghanských rodičů a vyrůstal v sociálním bytovém komplexu v Claphamu v jižním Londýně. Jeho matka byla zdravotní sestrou v oboru duševního zdraví a jeho otec kuchařem.
Podle Ardayova vlastního vyprávění mu byla ve třech letech diagnostikována forma poruchy autistického spektra. Znakovou řeč se naučil ve čtyřech letech a mluvit v jedenácti. Číst a psát začal v osmnácti letech. Netrvalo však dlouho a začal studovat sport a pedagogiku na University of Surrey, kde v roce 2008 získal bakalářský titul. Později studoval na St Mary’s University v Twickenhamu, kde v roce 2011 získal magisterský titul v oboru pedagogika a certifikát v oboru pedagogika na Institute of Education v Londýně. V roce 2013 získal magisterský titul v oboru pedagogika a certifikát v oboru výuky a učení ve vysokém školství na Liverpool John Moores University. V roce 2015 absolvoval doktorát v pedagogice na Liverpool John Moores University. No řekněte, není to úctyhodný výkon na někoho, kdo ještě v maturitním věku byl de facto negramotný?
Avšak nedosti na tom. Podle svých slov poté Arday pracoval jako lektor sportovních oborů na vysokých školách, například na Roehampton University, odkud prý přešel na Durham University jako docent sociologie. V roce 2016 údajně působil jako hostující výzkumný pracovník na Ohio State University v oddělení pro diverzitu a inkluzi a v roce 2019 se stal hostujícím profesorem na katedře kritických studií ve vysokém školství na Nelson Mandela University v Jižní Africe. V roce 2021 se podle svých slov stal profesorem sociologie vzdělávání na Pedagogické fakultě University of Glasgow.
Zvláštní ovšem je, že Ohio State University ani University of Glasgow neměly žádný záznam o takovém jmenování, Durham University pouze sdělila, že Arday tam dříve zastával „různé pozice“, ale na rozdíl od svých vlastních prohlášení nezastával čestné profesorské místo. Český, v Británii dlouhodobě žijící novinář a kdysi též skvělý hudební publicista Ivan Kytka (ahoj, Ivane, přes propast leť!) zjistil, že se Arday jako sociolog odvolával na svou knihu Being Young, Black and Male, která však nikdy nevyšla.
Dne 6. března 2023 nastoupil na pozici profesora sociologie pedagogiky na Pedagogické fakultě Cambridgeské univerzity. Byl nejmladším z pouhých šesti černošských držitelů profesury, kteří kdy byli jmenováni profesorem v Cambridge. Publikoval práce na témata, jako jsou zkušenosti černošských studentů na univerzitách, nedostatečné zastoupení etnických menšin v akademické kariéře a dlouhodobé dopady rasové diskriminace ve vzdělávání. Tedy, jak jistě uznáte, témata zásadní a hodná jedné z nejproslulejších britských univerzit.
Kdo je tady rasista?
Ohledně plagiátorství sám Arday pod tlakem důkazů nakonec uznal nedostatky v dřívější práci, ale připsal je, řeklo by se docela cynicky, nedostatku podpory ohledně své diagnózy autismu a poruchám učení. Trochu to připomíná situaci, kdy by atlet neuspěl v běhu na 100 m a svedl to na fakt, že svět nechápe jeho situaci, neb má jen jednu nohu. Ale to jen pro příklad.
Kupodivu ale po interním vyšetřování Cambridgeská univerzita a Univerzita Johna Moorese v Liverpoolu obvinění z plagiátorství odmítly. Arday a petice od organizace Good Law Project označili obvinění za rasově motivovanou kampaň. Na nejasnosti v Ardayově publikacích se již v roce 2025 snažil upozornit novinář Jack Grove z magazínu Times Higher Education, ale Arday na něj podal žalobu a policie nakonec Groveovi zakázala Ardaye nadále kontaktovat, protože Groveovy kritické otázky „negativně ovlivnily Ardayovo duševní zdraví.“ Nu, pěkná zpráva o svobodě médií respektive jejich politického sešněrování v zemi, která nám kdysi byla i v tomto směru vzorem.
Pan profesor měl bujnou fantazii i v jiných oborech. Podle jeho vlastních slov se v Anglii po dobu 10 let angažoval ve více než 70 charitativních organizacích. V roce 2010 uběhl 30 maratonů za 35 dní, čímž získal finanční prostředky pro charitativní organizaci Shelter a dětský hospic Shooting Star. Díky své charitativní práci a získávání finančních prostředků byl v červenci 2012 vybrán jako nosič olympijské pochodně. Když se začal Ardayův příběh probírat v médiích, leccos bylo rázem jinak. Arday sám, pod vlivem důkazů, zlehčil dřívější tvrzení, že uběhl 600 mil (přibližně 965 km) za šest dní. Je pravda, že tuto vzdálenost urazil za dvanáct dní. Pokud jde o dary ve výši více než pěti milionů liber, které prý shromáždil, upřesnil, že je shromáždil společně v rámci větší sítě. Zdroje ani chapadla té sítě ovšem neznáme.
V důsledku tohoto skandálu se objevila kritika systému jmenování do akademických pozic na univerzitě. Deník The Guardian uvedl, že na univerzitní půdě koluje dopis vyzývající k prošetření Ardayova jmenování. Někteří akademici podle deníku tvrdí, že při jeho jmenování mohla hrát roli barva pleti a snaha Cambridge zvýšit diverzitu, přičemž takový postup označují za rasismus. Dodejme: naruby.
Pointa je smutná: Arday byl 14. srpna 2026 nalezen ve svém domě v Battersea mrtvý. Policie vyloučila možnost cizího zavinění. Zda účinkovalo svědomí, ví již jen sám Arday. Ale jako odstrašující příklad při vší pietě může sloužit velmi dobře.
Dost bylo Darwina!
Stejná univerzita, totiž ta v Cambridge, sehrála smutnou hlavní roli i v další kauze. Působí na ní totiž pedagožka muslimského vyznání Farah Ahmedová. Je na Cambridge odbornou asistentkou a vede jako ředitelka Islámskou pedagogickou komunitu (Educator Learning Community – IELC). V roce 2023 organizovala konferenci „Cesta k obnově“, která se zabývala islámskou pedagogickou teorií v praxi.
Zastává věru pozoruhodné názory. Například: „Západní vzdělávání je hrozba islámu“, zde je mj. míněna teze obhajující dětská manželství, tradiční muslimský obyčej. Paní učitelka odsuzuje západní svět za to, že tento zvyk neuznává a nahlíží jej negativně. Britský The Spectator (u nás o tom psal jako první a zatím asi poslední server Echo24) upozornil na práci Farah Ahmedové a v ní na to, že v rámci Islámské pedagogické komunity při Cambridge byla kritizována evoluční teorie a to, že se neučí kreacionismus.
O co jde? Jak čteme opět na The Spectator, zpochybňuje se zde teorie evoluce a propaguje onen kreacionismus. Autorem této převratné ideologie je Usama Javed Mirza, který v době publikace působil rovněž jako výzkumník na pedagogické fakultě Cambridgeské univerzity. Studie se mimo jiné zabývá otázkou, zda je běžně přijímaný biologický předpoklad společného původu člověka a dalších forem života slučitelný s islámskou vírou. V souvislosti s „překonáváním koloniální hegemonie ve výuce přírodních věd pro muslimy“ autor hovoří o možnosti upozorňovat na mezery ve fosilním záznamu a na jejich základě argumentovat, že důkazy o lidské evoluci nejsou podle tohoto přístupu přesvědčivé.
Mirzův text zároveň používá islámský pojem fitna, tedy zkouška či pokušení, pro situaci, kdy by muslimský student mohl při výuce přírodních věd dospět k přesvědčení, že vznik člověka nevyžadoval žádnou roli Stvořitele. Za problematické z islámského hlediska studie označuje také představy, že smysl existence je pouze výsledkem evolučních a společenských procesů, že neexistuje posmrtný život ani duše a že vesmír vznikl náhodou a funguje pouze podle neosobních fyzikálních zákonů. Tedy? Myslíte-li si něco jiného než váš ideový mentor, pak jste na omylu a patříte na výhost. Dost bylo Darwina!
Vzdělání jako systémová indoktrinace
Výše zmíněné pasáže s kritikou západního vzdělávání napsala Farah Ahmedová původně v roce 2002 do brožury „Vzdělání a identita“, která byla znovu vydána v roce 2017. Brožuru vydala organizace Hizb ut-Tahrir, kterou britská vláda v roce 2024 zapsala na seznam teroristických organizací. V textu Ahmedová kritizuje západní vzdělání například za to, že produkuje nevěřící, a za „snahu vychovat nové generace, které odmítají islám… pokud je společnost založena na kufru [nevíře], je naší povinností čelit této výzvě jako společenství, abychom ochránili naši mládež,“ píše Ahmedová.
Autorka také kritizuje britský vzdělávací systém jako „systematickou indoktrinaci k vytvoření modelového britského občana“. Ten se podle Ahmedové bude „aktivně podílet na vytvoření sekulární kapitalistické společnosti v Británii. Takový systém přirozeně nebude pro potřeby muslimských studentů vhodný a je v přímém rozporu s aqeedah (islámským hodnotovým systémem)“. Kritizuje také britské školství za to, že učí, „že polygamie a manželství před 16. narozeninami jsou archaické a diskriminační vůči ženám“. The Spectator upozornil, že Ahmedová čelila v roce 2010 otázkám na napojení na uvedenou organizaci Hizb ut-Tahrir a nedistancovala se od ní, uvedla pouze, že „nesouhlasí se vším, co organizace říká“. To je hezké. To je podobné, jako kdyby Adolf Eichmann řekl, že není správné Židy věšet nebo střílet. Že v rámci šetření municí by je prostě měli umlátit lopatou. Omlouvám se za brutalitu příkladu, ale výstižnější mě nenapadl.
Mimochodem Ahmedová ve svých pracích kritizovala obecně náboženskou toleranci jako celek. Proč? „Protože to znamená, že islám je ve výuce stavěn jako náboženství na roveň křesťanství, buddhismu, judaismu, hinduismu, sikhismu a podobným,“ uvedla Ahmedová. A to je zřejmě špatně, dovodíme si sami. Asi nikoho moc nepřekvapí, že Ahmedová působí na stejné fakultě, kde byl zaměstnán též výše zmíněný Jason Arday. A co na to slavná univerzita? Odstranila ze svých stránek seznam vyučujících.

Malé české poměry
Když si tak čtete o tom, co všechno je možné na akademické půdě tradiční kolébky vzdělanosti a demokracie, může vás přepadnout dnešním pohledem až legrační vzpomínka. Na jedné z prvních velkých demonstrací proti tehdejší vládě Petra Fialy vystoupil i tou dobou stále ještě děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, dnes pedagog tamtéž a poslanec Parlamentu ČR Miroslav Ševčík. Ten tehdy vyslovil názor, že Petr Fiala je hňup. To byla rozbuška ve sporu, který vůči němu vedl rektor VŠE Petr Dvořák a který vyústil v odvolání Ševčíka nejprve z děkanské a pak i proděkanské funkce. Tak titěrná záminka stačila, aby vyvolala zemětřesení na jedné z nejlepších škol v zemi. Zkuste si to porovnat s profesorem prolhaným až za ušima a pedagožkou popírající základy britské společnosti. Tak si říkám, zda na tom přece jen nejsme pořád ještě trochu líp.
Mimochodem poslední poznámka k tomu hňupovi. Toto slovo asi většina chápe jako označení člověka nechytrého. Při bližším pohledu do jazykozpytných zdrojů se ale též dozvíte, že slovem hňup bývá v některých částech Moravy nazýván kastrovaný kozel. Dokonce se traduje, že hňupovo maso páchne méně než běžné kozlí. A tak si říkám, že jsme vlastně nikdy nedostali vysvětlení, který z těch významů se tehdy dotkl pana premiéra Fialy, když kvůli tomu musel být ten bengál…
Článek vyšel v měsíčníku TO 9/2026.













