V české kotlině se momentálně neděje nic mimořádného. Krade se od rána do večera, mimo vysokou politiku i v noci, Thomas Paukner o tom píše, Michaela Šebelová fotí cedulky na Lysé hoře, Petr Pavel se na různých festivalech setkává s českým disentem, který pamatuje ještě coby komunista, a mainstream nás až doteď zásoboval suchem. Kvalitní téma. Nedá se na něm nic zkazit, naopak jej lze ještě vylepšit o kritiku na adresu Motoristů, kteří měli zesměšňování globálního oteplování ve svém volebním programu. Tradičně rozvážně se do diskuze o letních vedrech zapojil na síti X i někdejší šéf kabinetu a ortodoxní chlubílek Petr Fiala: „Za nás řeky nevysychaly. Před dvěma lety dokonce spíš naopak,“ napsal.
Thomas Paukner. Zajímavé jméno. Pátrání po pravé identitě tohoto investigativního blogera z Čáslavi (jen to zkouším) pokračuje bez hmatatelných výsledků. Ukázalo se totiž, že kromě redaktorů Deníku N, Seznam Zpráv, úzkého vedení STAN, Pirátů a Strnada s Ondráčkem může být za tímto pseudonymem schován prakticky kdokoliv. Paukner sice svými vyšetřovacími schopnostmi a zarputilostí při odkrývání korupčních kauz vysoko převyšuje velkou část české novinářské obce, přesto není vidět. Nabízí se srovnání s temnou hmotou. Tu také nedokážeme přesně identifikovat, lze však pozorovat její silný vliv na okolí.
Ať již je pod pseudonymem Thomas Paukner ukryt z logických důvodů kdokoliv, je zábavné sledovat – když pominu závažnost faktů, které přináší – jak se česká investigativní scéna, jejímž vrcholem boje s korupcí bylo nalezení Babišova nemocného syna ve Švýcarsku, snaží zjistit jeho pravou identitu a vyvrátit důkazy, které z veřejně dostupných zdrojů přináší.
Asi největší aktivitu vůči Pauknerovi vyvinulo zbrojařské konsorcium Strnad. Podalo na něj trestní oznámení kvůli nejapným narážkám na původ vrtulníku Čestmír. Přiznám se, že po předchozí zkušenosti s Ústavním soudem jsem očekával vydání předběžného opatření ve zrychleném řízení a jeho okamžité zadržení. Myslím Pauknera, ne vrtulníku Čestmír. Hysterickým reakcím osob dotčených Pauknerovými blogy, včetně médií, vlastně vůbec nerozumím. Minimálně pět let funguje v právním prostředí „lepší společnosti“ osvědčená taktika mlčet, nereagovat, odvádět pozornost jinam, případně argumentovat vznešenými cíli. Proč najednou takový humbuk a nával emocí? Že by trefa do černého?
Čtěte také:
Pro veselé tváře, Kodlosovy komentáře: PP na Hungaroringu, mír na Ukrajině a MS opět bez Ruska
Pro veselé tváře, Kodlosovy komentáře: Jurečka, Eurotunel a Nutella, kterou už někdo jedl
Pro veselé tváře, Kodlosovy komentáře: Ankara, inkluze a modlitební koberec v Landshutu
