Proč Američané neosvobodili Prahu?

Paní profesorka Danuše Nerudová, jež mazaně vyměnila bývalý post rektorky brněnské univerzity za současný džob poslankyně bruselského parlamentu, je boží člověk. Ujištěna sama sebou, že čím vyšší post zastává, tím větší bludy může trousit. Bez obav, beztrestně, tak to totiž v současnu v české kotlině a na moravské pahorkatině spolehlivě funguje. Včetně nejvyšších kopců, kde se rozhoduje – na Opyši stojí Pražský hrad, na Kavčích horách Česká televize.

A právě zmíněná Nerudová, jež původně lačnila po hradu, přispěla v minulých dnech v jiné televizi svou troškou historického přehledu k aktuálnímu tématu Osvobození Československa: kdo, kdy, kde a za jakým účelem. Její poněkud hysterický výkřik: „Američané, ti nás osvobodili. Rusko to rozhodně nebylo!“ vstoupil do zlatého fondu televizních debat s historickým námětem. Těch live diskusí, tedy živých a nikoliv – jak bývá zvláště veřejnoprávní zvyklostí – dodatečně sestříhaných.

Zjevně mírně nedovzdělaná amatérská historička se narodila 4. ledna 1974, takřka 30 let po válce, v Brně, kde také vyrůstala a následující desetiletí v nesvobodě úpěla (viz dále její zpověď na Facebooku). Sama jako dítě nic o válce nevěděla, nic jí o ní coby pamětník nemohl vyprávět ani její otec, jelikož sám je ročník 1949. Snad později, kdy už rozum brala, ale to musely být rozhodně informace zkreslené, v rámci RSŠ (Roku stranického školení) ze schválených brožur čerpané, neboť taťka byl již tou dobou (od roku 1982) u nich, tedy komunista. Já osobně, jako mnozí další, se spoluobčany tohoto politického vyznání problém nemám, zato pro vlastní dceru jsou dnes – zřejmě i s tím, co ji na Hrad předběhl – jenom „rudá košťata“.

V Brně jsem se narodil i já – jsme prostě velkoměsto osobností, zdroj úrodné pražské náplavy. V Černých Polích, Provazníkova 15. Když se koncem dubna 1945 objevily jedny z prvních jednotek budoucích okupantů právě v naší ulici (celkem přirozeně, na jejím konci nad Lužánkami byla totiž velká kasárna s početnou posádkou okupantů), poznal jsem bezpečně i já – a to mě do pátých narozenin ještě měsíc chyběl – že hvězdy na pancířích jsou rudé, nikoliv bílé.

Ne že by nevěděli, jenom nechtějí…

Nemají vzpomínky pamětníka, a třeba ani nepotřebují mít jasno. Toho je třeba operativně využít, vrhnout do veřejnosti další pochyby, nejistoty a nepravdy, až se léty navrší a ve svůj protiklad se nakonec obrátí. Proto je vládě k ruce z Hradu zapůjčený onen koordinátor strategické komunikace. Protože někdy i zkušení novináři tápou.

Tak třeba Alex Švamberk se na Novinkách ptá: „Osvobození Prahy provází řada mýtů. Proč Američané nepomohli?“ A Jan Gazdík v Seznam Zprávách – snad ovlivněn zdroji z řeporyjské radnice a zeměpisu poněkud neznalý – zase spekuluje a záměrně překrucuje: „Prahu zachránili před zničením vlasovci. Ti, co měli přijít včas, přišli až potom.“

Na první otázku bych si dovolil odpovědět zcela v souznění s vidinami pí prof. a roje společensky nebezpečných Otakárků Foltýnových: „Jelikož předtím museli osvobodit celé Československo.“ Ani druhá není složitá: „Protože vlasovci byli tady přítomni s Němci, a pokud si chtěli při útěku k Američanům na západ udělat nějaké alibi, obrátili zbraně proti bývalým dojč kamaraden z wehrmachtu a SS. Zato Rudá armáda to měla od Berlína čtyři stovky kilometrů, a spěchala přitom bojem se zbytky armád Střed.“

Třeba si mě upalte, ale neodvolám! Má je pravda!

Minipřednáška prof. Danuše Nerudové, zveřejněná na sociální síti Facebook: „Tuto zemi osvobodili Američané. Sověti přispěli výrazně k vytlačení nacistů z našeho území. Osvobodit je ale od slova svoboda. Tu nám Rusko (SSSR) nepřineslo. Alespoň já 40 let za ostnatým drátem za svobodu nepovažuji.“

Tuto zemi osvobodili Američané.
Ano, stalo se tak nedlouho poté, co záměrně bombardovali Plzeň (během hodiny svrženo celkem 526 tun trhavých a zápalných pum, 67 osob zahynulo, mimo objekt Škodovky zničeno 570 domů) a kus Prahy. Tentokrát ovšem omylem, který přinesl 700 civilních obětí (mj. dcera malíře Lady), v oblasti od Radlic k Žižkovu zasaženo dva a půl tisíce domů, jedna bomba přitom zničila ten hned v sousedství činžáku rodiny Havlových.

Sověti přispěli výrazně k vytlačení nacistů z našeho území.
Zřejmě proto jsme museli z piedestalu do zapomnění skladiště ´vytlačit´ sochu maršála Koněva. Na koho máme napříště s vděčností vzpomínat, rozhodl další poválečný nedovzdělanec Ondřej Kolář, tehdejší starosta městské části Praha 6 a současný politický ´spolupachatel´ Nerudové v Evropském parlamentu. Vrána k vráně…

Osvobodit je ale od slova svoboda. Tu nám Rusko (SSSR) nepřineslo.
Už tu po šesti letech nebyli němečtí okupanti, vrahové českého národa. To bylo málo? A pokud nás chtěl SSSR ve skutečnosti perspektivně okupovat, proč se (na základě dohody Spojenců) ještě během listopadu 1945 Rudá armáda, spolu s americkými jednotkami, z osvobozeného (!) území stáhla?

Alespoň já 40 let za ostnatým drátem za svobodu nepovažuji.
Chuděra. Nepamatuji, že bych někdy v Brně viděl ostnaté dráty, možná první dny po válce nějaké zbytky z barikád a zátarasů. A pokud se, připusťme, dramatické vzpomínky malé Danušky na roky nesvobody odvíjejí již od jejího nejútlejšího dětství, musela oněch zmíněných 40 let protrpět – a prostudovat a prokarikérovat – za dráty až do roku 2019. Což je fakt dost odvážné odhalení.

Američané v květnové Praze? Skutečně ano…

Fotografie, kterou vydal soukromý archív, to dokazuje: na Václavském náměstí, na křižovatce Můstek, řídí dopravu i s džípem s bílou hvězdou sovětská regulovčice.

Protože Američané skutečně v Praze byli, dokonce už 7. května, ovšem pouze na letmé návštěvě. V rámci mise ´Velichovky´, která měla za úkol doručit vedení skupiny armád Střed informaci o německé kapitulaci. Zúčastnili se jí příslušníci 16. obrněné divize V. sboru americké Třetí armády, kolonu tvořilo pět vozidel Ford M8, tři vozidla Jeep, dvě štábní limuzíny, rozhlasový a sanitní vůz, armádní novináři a korespondent agentury Reuters.

Málo na osvobození celého města. Však také ani nepobyli – dorazili sedmého večer (po trase mj. přes Řeporyje), o půlnoci jednali v Bartolomějské s povstaleckým velitelstvím „Bartoš“, a již hodinu poté v Dejvicích i s německým velitelem gen. Toussaintem. Poté odjezd, v osm ráno již v lázních Velichovky u Jaroměře. Tam tříhodinové jednání, o němž se moc neví.

Při návratu do Plzně se již Američané Praze vyhnuli, takže fotografie u Václavského náměstí je každopádně pozdějšího data. Což je jenom taková malá tečka za tím slavným americkým osvobozováním Prahy.

Čtěte také:
Arogance, smích a hněv: Nerudové vytekly nervy v přímém přenosu. Hroutí se jí svět?
Danuše Nerudová se naštvala. Kvůli svému lživému výroku se obrátila na policii
Paní Nerudová, nás mladé si do úst laskavě neberte