V demokracii ještě nikdy, co svět světem stojí, nikdo nelikvidoval svobodu slova a neprosazoval „jediný správný“ názor, který se vždy neomylně proměnil na „jediný povolený“ názor, s dobrými úmysly.
Milí čeští přátelé, mám pocit, že minimálně někteří z vás sledovali naše parlamentní volby minimálně tak pozorně, jako jsme my sledovali ty prezidentské u vás. Možná teď čekáte, že napíšu nějaké ponaučení plynoucí z těchto voleb. Je jen jedno. Jsme nepoučitelní.
Ministryně obrany Jana Černochová sedí už od neděle v kanceláři, vypouští z kabelky tančík na baterky a spolu se svými poradci začíná přepisovat obrannou strategii České republiky.
Na Slovensku je odvoleno, demokratické volby s rekordní účastí 68,51 procent vyhrála nečekaně suverénně strana Směr–SD (22,94 %) trojnásobného premiéra Róberta Fica. Naopak propadl největší favorit exit pollů. Druhé hnutí, Progresivní Slovensko místopředsedy Evropského parlamentu Michala Šimečky, oslovilo 17,96 % procent voličů.
Až budou příští kronikáři psát o době, v níž žijeme, možná ji nakonec nazvou "Dobou rozhovorovou." A budou mít pravdu, poprvé v dějinách žijeme v úplné komunikační pavučině. Má to své přednosti. A taky zápory.
Co prohlásily významné osobnosti před slovenskými volbami - a po volbách.
Vážně nevidím důvod, proč euro zavádět. Když tu někdo křičí, že chce euro, tak má buď liché argumenty, anebo bere euro jako novou víru, o které se nepochybuje, píše ekonom Pikora na základě srovnání České republiky a Slovenska.
Všechny vlády, snad s výjimkou krátkodobého kabinetu Vladimíra Špidly (ČSSD) nás především v čase předvolebním krmily pohádkou o své vizi štíhlého státu. Místo diety ovšem přišel pokaždé čas dlouhodobého povolebního obžerství. Kabinet premiéra Fialy není výjimkou.











