Publicistika

Nedělní volby do dvou spolkových zemí, Hesenska a Bavorska, měly dvě jasná volební témata: Dopad Green Dealu na německý průmysl, zemědělství a životní prostředí a nezvládnutou migraci, která definitivně přesáhla možnosti spolkových zemí, okresů či jednotlivých obcí.

Miroslav Kalousek je člověk hříšný a má řadu chyb. Jednu věc mu ale nelze upřít, umí pobavit a být dokonale politicky nekorektní. Naposled jsem si to uvědomil, když jsem si na sociálních sítích přečetl jeho vyjádření o tom, že Piráti jsou burani a demokracii ohrožující amatéři. Je ale otázkou, zdali z mistra slova a politických veletočů nehovoří závist? Pirátům se totiž podařilo a stále daří málo vídané.

Jak vlastně změřit inflaci? Dle ekonomů jde o nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb za určitý časový úsek. Ale jak dopadá na každého z nás? Využíváme vůbec jednotlivé statky spotřebního koše tak, jak předpokládá statistický úřad? To je těžká otázka. A najít na ni univerzální odpověď ještě těžší. A tak používám takovou jednoduchou pomůcku.

Krátce po zahájení hrozivých víkendových útoků palestinského Hamásu na Izrael se začaly na českých sociálních sítích množit dotazy směrem k těm, kdo nahlas nebo alespoň v duchu volají po jednání o míru na Ukrajině. „Tak co, chcimíři, kdy vyzvete Izrael, aby složil zbraně a neprodlužoval tak zbytečně válku?“ lze se v různých obměnách aktuálně dočíst na českých sítích. Porovnávat nesrovnatelné by za normálních okolností nemělo smysl. Jenže k útokům v Izraeli se vyjádřil v poslední době až bolestivě viditelný český prezident Petr Pavel.

Prezident Petr Pavel se ukazuje být již první rok po nástupu do úřadu mužem velkých projevů. Po Valném shromáždění OSN vystoupil před poslanci Evropského parlamentu. Vedle řady pozoruhodných idejí, například, že Česko nepotřebuje právo veta, přišel s myšlenkou podpory rozšíření Evropské unie o země západního Balkánu, tedy Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Kosovo, Severní Makedonii a Srbsko. K tomu přihodil asociované trio ve složení Ukrajina, Moldavsko a Gruzie.

Na domácí mediální scéně poslední dobou opět občas „vybublá“ téma schválení Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Česko je jednou z posledních zemí, které tzv. Istanbulskou úmluvu sice podepsaly, ale ještě neratifikovaly.

Kdysi jsem považoval za dobrý nápad, aby se ženy opravdu více účastnily politiky. Podle toho, jak jsem dámy znal, mívaly více empatie, která byla nadřazena poměřování eg a většinově inklinovaly ke kompromisu. Zklidňovaly vzbouřené emoce. Jenže to padlo, jakmile se objevily ambiciózní sufražetky.

Znáte nějakou pohádku s nešťastným koncem? Z českých si jich moc nevybavím, ty jsou milé a dobro v nich vítězí. Pro špatné konce musíme na sever nebo na Západ. Ano, s velkým Z, protože jedna taková novodobá tam přesně takto skončila.

V Izraeli nejde o regulérní válku. Vysoce mobilní malé útočné jednotky křižují pohraniční oblast a z útočných pušek střílí neozbrojené izraelské civilisty v autech, na ulicích, na autobusových zastávkách i v budovách jako králíky. Snaží se zabít každého, kdo je v dohledu.