Zástupci Soudcovské unie, České advokátní komory a Unie státních zástupců zřejmě žijí v nějaké jiné zemi než my ostatní. Jak přes kopírák se totiž pohoršují nad Babišovým výrokem, že v Česku existuje mafie, která vás zavře na objednávku, respektive že kauzu Čapí hnízdo označil za politický proces.
Tak si připomeňme třeba kauzu učitelky z Prahy 6 Martiny Bednářové. Orgány činné v trestním řízení se na ní doslova vyřádily a zničily jí život. Za co? Za to, že říkala pravdu. A když už to vypadalo, že ji rozumný soud osvobodí, vždy v poslední chvíli „zaúřadoval“ nějaký nadřízený orgán, aby politická a justiční zvůle byla dokonána.
Nebo je snad normální, že vás tu odsoudí za mikinu s písmenem Z?
Úplně stejně to funguje s Babišem. Když už to vypadá, že by mohlo být hotovo, vždy se najde nějaký ne zcela standardní krok, který kauzu Čapího hnízdo dál natáhne směrem k nekonečnu. Nebo je snad normální, že soudce Šott se nakonec distancuje od svého vlastního rozsudku, který mu hodně nestandardně nadekretoval nadřízený soud?
A moje vlastní zkušenost s českou justicí v souvislosti s nezákonným odvoláním Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2003? Přijít na banalitu, že v právním státě nikdo nemůže být odvolán bez udání důvodů, trvalo justici čtyři (!) roky. A dalších šestnáct (!) let trvalo další banální rozhodnutí o náhradě škody, přičemž všechny naše důkazy byly obsaženy přímo ve znění příslušných zákonů.
Pánové a dámy z talárů, děláte si z nás legraci? Než začnete kritizovat druhé, možná by bylo dobré, kdybyste si napřed zametli před vlastním prahem.
