Usáma hvězdou americké TikTokové mládeže

Koncem minulého roku se na displeje mobilních telefonů převážně mladých Američanů dostaly útržky z Dopisu pro Ameriku – textu, který údajně adresoval americkému lidu vůdce teroristické organizace Al-Káida, Usáma bin Ládin, rok po útoku na Dvojčata. Dopis je manifestem bin Ládinovy ideologie a obžalobou Spojených států, v jeho očích zodpovědných za veškeré zlo světa. A mladá generace flagelantů manifest šíří na sociálních sítích a k bin Ládinovi pociťuje absurdní sympatie. Podle průzkumu deníku Daily Mail jeden z pěti mladých Američanů – tedy neuvěřitelná jedna pětina – hodnotí Usámu bin Ládina pozitivně.

Konkrétně Usámu bin Ládina v kategorii nejmladší skupiny dotázaných (18-29 let) hodnotí ZCELA pozitivně 8 % respondentů. SPÍŠE pozitivně pak 12 % dotázaných. Pozitiva i negativa teroristy vidí vyváženě 17 % respondentů a pro odpověď „nevím“ se rozhodlo 11 % dotázaných. Zbylých 52 % hlasovalo pro negativní (41 %) a spíše negativní (11 %) hodnocení postavy Usámy bin Ládina.

Vzhůru k socialismu

Vedle těchto údajů však průzkum nabízí řadu dalších zajímavých čísel. Například rozdíl mezi názory bělošských a černošských respondentů. Z prvního tábora mají na bin Ládina plně pozitivní názor pouhá 3 %. Plně negativní názor má drtivá většina dotázaných (84 %). Naopak u dotázaných černochů zastává plně pozitivní pohled na bin Ládina 7 % z nich. Plně negativní pak pouze 50 %. Velká část tedy balancuje někde mezi, nebo uvedla možnost „Nevím“.

Ale zpátky k mladým, respektive k té menší aktivistické části, o které bude dále řeč. Byť je nutné uznat, že všechny nelze házet do jednoho pytle, poněvadž existuje i nemálo světlých výjimek, je nutné si přiznat zarážející fakt. Nejen americká generace Z si v průměru přeje více socialismu, více kontroly „moudrého“ státu, který „to s námi přeci myslí vždy dobře“. Daleko více se tato generace snaží vnucovat obyčejným lidem svou podivnou kulturně marxistickou agendu, zastřešující všechny ty genderistické, rudozelené, eurohujerské, multikulturalistické a další ideologie.

V těchto činnostech je aktivistická část generace Z velice otrlá. Pokud někdo starší, zkušenější, a třeba i daleko vzdělanější nesouhlasí, je mu řečeno, že už je zkrátka příliš starý a ničemu nerozumí. Princip „přemluv bábu a dědka“, pokud nepřemluvíš pak „umlč bábu a dědka“.

Technologická propaganda

Adorace extrémů, tak by se dala nazvat módní vlna u nemalé části nastupující generace. Z té se pak odvíjejí všechna aktivistická šílenství, včetně vzývání teroristů a další plejády patologických jevů civilizace. A jako kdyby toho nebylo dost, ještě jiný rozměr maléru s pofidérním, černobílým a značně zkresleným pohledem generace Z na jednotlivé „Usámy“ složitého dneška dávají digitální technologie a sociální sítě. Tento mocný tandem všechno pofidérní prostřednictvím různých influencerů často ještě více „zpofidérní“. Černobílé ještě více „vykontrastuje“, aby oba názorové extrémy poštval proti sobě vzájemně. Vše, už tak dosti zkreslené, ve své virtuální realitě ještě více zkreslí a vyrve z posledních zbytků kontextu. Výsledkem je totálně okleštěná informace zbavená smyslu a hloubky, která neplní svůj původní účel a konzument si ji může naložit leda tak do octa. V kombinaci s častou závislostí na technologiích je na světě problém doslova šílených rozměrů, který si zatím ani neuvědomujeme.

Pravděpodobně nejhorším „síťovým“ pachatelem tohoto komplexního problému je čínský Tiktok, který svého uživatele nenutí ty zkratky a útržky už ani číst. Je mu naservírováno krátké, v lepším případě ne úplně stupidní video, které poté jen „odscrolluje“ a hned následuje další, a další, a další… V poslední době se navíc objevují zprávy o rozdílném přístupu této a/sociální sítě k čínským a třeba americkým dětem. Čínské drobotině algoritmus předhazuje seberozvojová videa v oblastech vzdělávání, sportu, umění… a naopak je chrání před obsahem, který servíruje americkým a evropským dětem. Ty ve větší míře nevědomky naskakují na udičky obsahu různých transgenderových a dalších aktivistů, vykuků vydělávajících na dětech, jimž nutí různé předražené produkty (tzv. merche), a v podobě naprosto dementních (někdy bohužel i fatálních) internetových výzev (tzv. challenge). Co tím čínský konkurent Západu asi dlouhodobě zamýšlí, ponechme na uvážení každého čtenáře…

Když fanatici řídí školy

Vraťme se však ke glorifikaci Usámy bin Ládina americkou woke (probuzenou, uvědomělou) mládeží. Vyvstává otázka, odkud se berou jejich sympatie – zvláště když rozhodně nejsou vzájemné. Žádný islamistický radikál k dnešní pokrokářské mladé generaci ze Západu lásku nepociťuje – v lepším případě je považuje za užitečné idioty, kteří pomáhají rozkládat a tím oslabit západní země. Což je možná na celá věci nejabsurdnější. Opravdu sebemrskačství „moderní“ mládeže, nenávist k vlastní kultuře, zemi, historii, zdegenerovala až do stádia sebevražedných tendencí? Nejde jen o obyčejnou hloupost a nevzdělanost?

Může to tak být, uvědomíme si při pohledu na silně klesající kvalitu některých kdysi prestižních amerických univerzit. První, co nás zarazí, je fakt, že zde dnes může mladé lidi vzdělávat snad úplně každý. Nejen vzdělávat, ale řídit celé vzdělávací instituce. Může to být i tuctová plagiátorka s prakticky nulovými akademickými úspěchy. Tu nakonec nevyhodila z křesla její na první pohled zřejmá neschopnost, ani zarážející ideologický fanatismus, ale nechutná veřejná podívaná, kdy se kroutila jako pytel blech, když byla opakovaně vyzývána k odsouzení ohavného antisemitismu, praktikovaného vůči židovským studentům ze strany ultralevicových studentů, podporujících teroristickou organizaci Hamás. Nyní už bývalá rektorka Harvardovy univerzity Claudine Gay se svého křesla držela zuby nehty, než po mohutném tlaku konečně rezignovala. Fakt, že takových nebezpečných a neinteligentních radikálů jsou ve vedení amerických škol jistě stovky, ale spíše tisíce, může být jedním vysvětlení cest, kterými se smýšlení absolventů amerických škol ubírá.

Pokud k extrémistickým myšlenkovým pochodům přidáme ještě přesvědčení o své jediné „pravdě“ a vlastní bezchybnosti, přimícháme naivitu, jakkoli je z velké části pro mladé přirozená (zmíněný průzkum uvádí, že 23 % respondentů ve věku 18-29 let sice nevnímá pozitivně bin Ládinovi činy, ale jeho ideje ano…), zjeví se nám dokonalý fanatik.

Nenávist jako požár

Jistě nejsme první, kdo se zabývá civilizační krizí, krizí myšlení a idejí. Od antických geniálních myslitelů, po přelom milénia. Ale je smutné – a nebezpečné – jak málo jsme se asi dokázali poučit a naslouchat těm, kteří narozdíl od zaslepených ideologů o reálném světě něco skutečně vědí. Například Oriana Fallaci, slavná novinářka a spisovatelka, kterou vyštvaly tvrdé výhrůžky muslimů, z rodné Itálie do Spojených států, ve své knize Hněv a hrdost píše velmi otevřeně o muslimské nenávisti k Západu. Ta se podle ní šíří jako „větrem rozdmýchávaný požár“. V knize komentuje bin Ládinovy nahrávky, ve kterých jsou muslimové vyzýváni k boji a odkazováni na „jedinou opravdovou legitimitu, vycházející z Koránu“. Usáma bin Ládin v nich také tvrdí, že „naprostá většina muslimů se z útoku na sídlo Světového obchodního centra raduje“.

Podle Fallaci se vyznavači islámského fundamentalismu množí jako jednobuněčná těla prvoků. „Jsou z nich dvě buňky, pak čtyři, osm, šestnáct, pak třicet dva a tak dál do nekonečna.“ Vzpomíná, jak celý svět ohromeně sledoval na televizních obrazovkách mohutná mračna prachu v místech, kde se ještě před chvílí tyčily dva kolosální newyorské mrakodrapy. „V tutéž chvíli televize ukazovaly Palestince, jak tleskají a radují se z tohoto masakru. Jásali a opakovali „vítězství, vítězství!“,“ připomíná v knize Oriana Fallaci.

Nemohu si tedy odpustit na závěr otázku: Kdo by dnes po nějakém podobném, či ještě horším útoku islamistů na Západě jásal vedle Palestinců? A proč by to byl právě mnohý mladý uvědomělý absolvent Harvardu z řad americké (nebo také evropské) „TikTokové“ mládeže…