Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Zaorálek na filozofické fakultě končí. Souvisí to se stížnostmi studentů?

Lubomír Zaorálek. Foto: Karel Mareš
Pavel Cimbál
Pavel Cimbál Redaktor

V zimním semestru 2024 už se studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na Ústavu politologie s PhDr. Lubomírem Zaorálkem nesetkají. Po stížnostech několika jednotlivců se s ním prý fakulta rozhodla další spolupráci ukončit. Uváděné důvody ale vzbuzují pochybnosti. Sám Zaorálek uvedl, že odešel dobrovolně.

Málokterá osobnost české politické scény zažila a přežila za svůj život tolik, co čerstvě zvolený statutární místopředseda SOCDEM, 10. ministr zahraničních věcí ČR, 17. ministr kultury ČR, 4. předseda Poslanecké sněmovny, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, osmašedesátiletý PhDr. Lubomír Zaorálek. Z čerstvě vystudovaného politického ekonoma se stal již v roce 1986 dramaturg Československé televize Ostrava, kde se podílel například na dnes již takřka zapomenutém Dietlově vodohospodářském seriálu Velké sedlo, aby se zde, v listopadu 1989, stal spoluzakladatelem Občanského fóra.

Jako někdejší přítel Moniky Pajerové, tiskové mluvčí Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a další známé osobnosti z listopadových dnů roku 1989, a coby bývalý švagr někdejšího ostravského primátora Petra Kajnara, měl Zaorálek k vysoké politice blízko vždy jak profesně, tak ve svém soukromí. Do Poslanecké sněmovny se dostal už v lednu 1990, v rámci kooptací za postupně rezignující poslance socialistického Federálního shromáždění, kde poté zasedal až do prvních svobodných voleb v květnu 1990. Jako poslanec se sem vrátil po volbách v roce 1996, již jako člen ČSSD, a vydržel zde až do posledních voleb v roce 2021, jako ostřílený politický matador s dlouholetou politickou zkušeností z nejvyšších politických funkcí.

„Dobré zprávy z fakulty“

V případě Lubomíra Zaorálka lze ale příměr o ostřílenosti brát, bohužel, i doslova. Byl to právě on, kdo v době loňského masakru na Filozofické fakultě přednášel, o patro níž, než střelba probíhala, svým studentům, aniž by jej kdokoli z vedení fakulty varoval. Prý se tehdy zachoval statečně, hlídal sám u dveří učebny a při evakuaci kráčel před ostatními v čele. Po skončení celé tragédie pak patřil k jedněm z mála, kdo se snažil o celé věci mluvit otevřeně, navzdory hradbě uvědomělého mlčení. Mluvit spatra uměl Zaorálek ostatně dobře vždy, ale to se mu nyní, podle všeho, stalo osudným.

„V průběhu tohoto semestru získalo vedení Ústavu politologie kritickou reflexi kurzu od několika studujících a rozhodlo se mj. s ohledem na ně spolupráci s Lubomírem Zaorálkem ukončit,“ napsal na síti X, pod douškou „Dobré zprávy z fakulty“, anonymní profil Havloidní sluníčkář. „Hajzle proruský,“ dodal na závěr, aby nebylo pochyb, co si o tomto politikovi myslí, a Lubomíra Zaorálka u svého příspěvku pro jistotu i označil.

Ale proč je Lubomír Zaorálek, distingovaný politik ve výslužbě, náhle takto titulován? Není snad coby bývalý ministr zahraničí, s letitou politickou praxí, jedním z nejpovolanějších, kdo by se měl před studenty k mezinárodně politickým otázkám vyjadřovat? No, soudě dle uváděných důvodů, asi již skutečně není, minimálně v očích některých studentů. „Pan Z jel pouze proruské narativy,“ zhodnotil jeho přednášku Havloidní sluníčkář již v půli prosince, a nyní na svůj verdikt, o celkem deseti bodech, zpětně upozornil. „Opravdu je to ta „nová“ @SOCDEM_cz, kterou chcete podporovat @absurdtrader?“ obrací se pak na svého twitterového kolegu, a rekapituluje jednotlivá Zaorálkova výroková provinění v kontrastu s „ověřenými“ zdroji. Bez redakčních a stylistických úprav je uvádím níže.

1) Ukrajina ztratila milion lidí

2) ruská ekonomika na tom je lépe než před válkou

3) Rusko může mobilizuje kvalitnější lidi

4) Vychvalování Ruska až k době Napolena

5) pomluvy EU naprosto ve všem

6) Putin dává za každého padlého 15 milionů

7) rozpory Zelenskyj a Zalužnyj je, že Zelenskyj chtěl postup přes mrtvoly a to generál odmítl

8) V Afghánistánu se říkalo, že se bojuje za Prahu a to teď slyšíme o Ukrajině a to se mu nelíbí.

9) naznačuje (ne přímo), že válku začala Ukrajina.

10) na závěr ještě rychle chválil Fica, jak skřípl obchodní řetězce

„Po přednášce jsem se ptal studentů, proč se nikdo neozve. Není na to čas a prý mají slíbené pivo s panem Zaorálkem, kde o tom můžou debatovat. Konfrontoval jsem po přednášce pana Zaorálka s tím, že jede proruský narativ a dozvěděl jsem se, že jsem divnej, později, že jsem hloupej a pak zda nejsem novinář. Prý co vůbec na přednášce dělám a už nemám nikdy chodit.

Přijde mi smutné, že někdo takový má možnost formovat studenty (ale co se divit, když rektorem mohl být Ševčík). A studenti smutně mlčí.“

Co je motorem cancel kultury?

Tolik doslovná citace z twitteru tohoto anonymního, zřejmě již věkově staršího, takéstudenta. Je již smutným pravidlem, že se tito bedliví strážci správných názorů a morálky radši nepodepisují. Navzdory citovanému vyjádření z fakulty ale může být vše i ještě trochu jinak. „Já jsem odešel po tom střílení sám, protože jsem se rozhodl jít do evropských voleb. Ukončil jsem ten semestr se studenty a domluvil jsem se, že v tom dalším pokračovat už nebudu. Bylo to moje rozhodnutí,“ vyjádřil se Lubomír Zaorálek před několika dny pro Parlamentní listy. Pravdou tak může být i to, že Zaorálkův odchod fakulta pouze využila k argumentaci vůči věčným cancel kulturním stěžovatelům, aby měla pokoj, a nebo daný účet lže.

Co z toho nakonec plyne? Známý fakt, že motorem cancel kultury jsou více obavy institucí než skutečná, reálná síla zfanatizovaných internetových křiklounů. Ta vzniká až na základě těchto obav a snahy ustupovat jejich nátlaku. Zbabělost a neochota bránit základní hodnoty pluralitní společnosti jsou tak přímými viníky jejich postupného zániku.

A to, co říkal nebo neříkal Zaorálek, nebo napsala či nenapsala fakulta, je na tom vlastně to nejméně podstatné. Veřejné instituce, placené z daní všech občanů, a nikoliv jen těch se správným názorem, takto uvažovat nemohou a nesmí. A pokud se tak děje, je nutné usilovat o takové změny ve společnosti, aby toto jednání tou nejsnazší, nejbezpečnější cestou pro jejich vedení při řešení podobných pseudokauz nebylo. Ale k tomu je potřeba naučit se ozvat a postavit na zadní, a nejen sám za sebe, ale i za další postižené. Jinak se té cancel kultury nezbavíme.

Je třeba přestat se bát, tak jednoduché to nakonec je.

Čtěte také:
Padesát miliard na Ukrajinu jsou drobné, jen na Green Deal dá EU ročně bilion, říká Zaorálek
Imunolog Drbal, který se stavěl proti „vědeckému konsenzu“ v době pandemie, dostal vyhazov z Přírodovědecké fakulty
Nehorázný přístup státu k rodinám obětí střelby na FF UK

Líbí se vám článek?

Redaktor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >