Nejsem právník ani specialista na násilné trestné činy, přesto si dovoluji mít ke kauze Feri několik poznámek. V první řadě si myslím, že byl odsouzen již v okamžiku, kdy se tuším osm dívek po letech rozpomenulo na to, že byly poslancem znásilněny. Pravda, případ pěti mladých žen shodil státní zástupce ze stolu, nicméně, jak mi bylo řečeno, Feri nemá šanci uspět s žalobou za křivé obvinění, protože údajná oběť má právo vyložit si děj po svém. Mimochodem, v roce 2022 zahájila policie úkony trestního řízení pro podezření z trestního činu znásilnění v 1375 případech, ze kterých bylo 573 případů, tedy přes 35 procent, odloženo. Docela dost, řekl bych.
Presumpce neviny na vedlejší koleji
Jak se pak ukázalo, v případech obvinění ze znásilnění neplatí právní zásada: In dubio pro reo. Tato by měla stanovit povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit. Paní soudkyně Lenka Hájková na žádnou pochybnost bezpochyby nenarazila, o to více zaráží výše trestu. Ferimu totiž hrozilo od dvou do deseti let, státní zástupkyně však pro mne zcela nepochopitelně přes dramaticky zdůrazňovanou hrůznost exposlancova konání navrhla „něco kolem tří let.“ A soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 státní zástupkyni v případě dvou znásilnění a jednoho pokusů, kupodivu vyhověla. Není to málo, vždyť v jednom případě bylo nepravomocně znásilněné 17 let? Navíc měl Feri tu drzost se dokonce smát. Soudkyně ho sice při smíchu neviděla a uznává, že má právo na obhajobu, obhajoba prostřednictvím smíchu byla ovšem dle jejího názoru neomalená.
Na druhou stranu, je pravda, že v srpnu dostal muž za znásilnění a zneužití chlapců tříletou podmínku s odkladem na pět let, někomu se proto může Feriho trest jevit jako drakonický.
Asi nejsem sám, kdo bude sledovat odvolání, byť si myslím, že opět nebudou rozhodovat důkazy, ale touha uspokojit poptávku veřejnosti. Zmiňovaná presumpce neviny, která platí v případě vrahů, lupičů, zlodějů, defraudantů a jiných zločinců, je v případě znásilnění odsunuta na vedlejší kolej trati, kterou jednou za den projede nějaká lokálka.
Kdo nic nedělá, nic nepokazí…
Ať kauza Feri dopadne jakkoli, na pořadu dne je otázka, co může člověk dělat proto, aby nedopadl jako bývalý poslanec? Například v květnu 2018 rozhodli švédští zákonodárci v poměru 257 ku 38 o tom, že sexu musí předcházet explicitní souhlas obou partnerů. Stejně tak je tomu v Německu, Irsku, Belgii, Velké Británii či Lucembursku. Podle advokátů je pak mnohem lepší písemný souhlas.
Na první pohled vhodné řešení má ale trhliny. Co, když například partnerka přijde s tím, že její podpis byl vynucen pod pohrůžkou násilí? Nebo že zprvu souhlasila, ale v průběhu sexuálního aktu si to rozmyslela? Nebo v čase podpisu byla pod vlivem alkoholu a po vítězství nad kocovinou si řekla, že ve střízlivém stavu, by to nikdy nepodepsala? Jako jisté řešení se jeví formulář před a po sexu, i v tomto případě ovšem nelze vyloučit, že podpis číslo dvě může být získán pod nátlakem. Řešením by byl notář, případně advokát, přítomný sexuálním hrátkám, který by oboustrannou dobrovolnost stvrdil razítkem a podpisem. Pak by se ale sex docela prodražil, protože čas jsou v případě obou profesí peníze. A původně plánovaná rychlovka se může zvrtnout v něco…delšího.
Jako jistější se jeví kamerový záznam, kdy před a po začátku sexuálních aktivit obě strany potvrdí dobrovolnost. Výhoda spočívá v možnosti zpeněžení záznamu na některém z mnoha pornografických serverů. Stoprocentní jistota ovšem spočívá pouze v totálním neprovozování sexu. Platí totiž, že kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Čtěte také:
Kauza Feri a nadbytečnost Istanbulské úmluvy
Feri dostal tři roky natvrdo. Ihned se odvolal
„Co může člověk dělat proto, aby nedopadl jako bývalý poslanec?“……..nebýt promiskuitní prase? Věnovat se manželce a rodinnému životu? To by možná stačilo.