Odstartoval tak novou velkolepou éru české politiky. Éru převýchovy občanů. Mezi lidmi totiž panuje dětinský chaos. Každý nedospěle volí či podporuje někoho jiného, kdekdo má na kdeco svůj vlastní pidinázor, lid se neumí sjednotit kolem těch zaručeně správných idejí.
Převýchova
A tak je nutná organizovaná převýchova. Pokud má někdo odlišný názor od názoru elit EU, nemůže to být totiž ničím jiným než jeho neinformovaností, zaostalostí nebo nezralostí. Lidé jsou zkrátka jako děti. Potřebují dorůst, potřebují dospět.
Jen nedospělé děcko může nechápat úžasné přednosti, které nám každý den přináší stále unifikovanější Unie. A děti přece nemohou volit, protože by volily blbosti. Musejí nejdřív dozrát.
Příště možná pidiministr zajde dál a představí nám konkrétní vizi speciálního zařízení, do kterého budeme vstupovat jako zabednění retardovaní tupci a vycházet z něj jako noví, polepšení, dospělí eurolidé.
Pidiministr
No, možná by měl pidiministrovi někdo vysvětlit, jak vzniká mandát. Že vychází z potřeb, zájmů a názorů lidí ve veškeré jejich různosti. Že pokud někdo hodnotí jevy jinak než pidiministr, může to být prostě tím, že má jinou životní zkušenost, že se jinak dívá na svobodu a na roli státu, na efektivitu hospodářské politiky, na potřebu samostatné měnové politiky. Že je osobnostně jinak vybaven a že má své vlastní specifické zájmy.
Existoval jeden takový elitní komunista. Miroslav Štěpán se jmenoval. A ten při návštěvě ČKD na konci roku 1989 slyšel od shromáždění dělníků skandování „my nejsme děti“. Možná by měl od voličů něco takového uslyšet i pidiministr Dvořák.
Občané jsou dost chytří na to, aby politikovi mohli odevzdat svůj hlas. Už jsou ale blbí na to, aby pochopili co je pro ně dobré, a proto jim to dobro musí politik vnutit. Když se vládcové soustavy nedostali se svou Evropskou ústavou a vládou dveřmi, tak přišli s Lisabonskou smlouvou a komisí oknem. Když nějaké hlasování nedopadne podle jejich představ, tak se opakuje tak dlouho, až to jednou projde, tak jako v Irsku. Protože nám podniky skoupili zahraniční investoři a obchodní řetězce jsou taky zahraničních vlastníků, tak samozřejmě tlačí na přijetí společné měny. Rozhodují opět úplatky a občané jsou až úplně někde vzadu za kopečkem hnoje.
Dvořák měl zůstat u toho pinglování (tehdá mu koruna jako dýško nevadila).
pravdu má autor