Shrnutí vyostřené debaty Trump vs. Harrisová

Do určité míry o zlom samo sebou šlo. Každá prezidentská debata se automaticky propisuje do americké historie. Na druhou stranu, přísnými procesními pravidly svázaná debata, kterou bez přítomnosti diváků odvysílala televizní stanice ABC, zjevně nedostala tak silný náboj, že by snad měla mít potenciál výrazně rozkolísat vyrovnané předvolební skóre. Natožpak že by měla moc definitivně rozhodnout volby.

Vyrovnané šance

Oba kandidáti si vedli dobře. Jak republikán, tak demokratka. Ani jeden neodradil svého řadového voliče, ale zároveň pravděpodobně nenadchnul voliče nerozhodného a nerozhodnutého. Pokud měl jeden z nich trošku navrch a z účasti na debatě spíše profitoval, byla to Kamala Harrisová, která měla jediný úkol – zviditelnit se a odprezentovat samu sebe jako použitelný prezidentský materiál a vůbec jako představitelnou hlavu státu. Někoho, koho lze brát vážně. V tomto ohledu obstála. Neznemožnila se, ba dokonce poměrně umě vracela Trumpovi většinu jeho výpadů. Kdo čekal, že bude úplně mimo, musí být skutečně překvapen.

Pro začátek, pozoruhodná byla hned ta první událost debaty. Kandidáti si docela normálním, lidským způsobem podali ruce. Například v debatě Trump vs. Biden toto neproběhlo. Navzdory tomuto gestu bude cítit z obou kandidátů během debaty vysoká míra vzájemného pohrdání. U Trumpa prostřednictvím jeho běžného nabubřelého pohledu, směřujícího striktně dopředu do kamery. Na Harrisovou se ani nepodívá. Ta po něm bude naopak povýšeně pomrkávat, neustále se otáčet a upře na něj svou sadu zhruba pěti až šesti proměnlivých výrazů obličeje.

Co se týče obsahu, tvůrci zvolili klasický formát prezidentských předvolebních debat – průřez co největším počtem aktuálně žhavých politických otázek. Debata trvala 90 minut a začala tématem číslo jedna většiny amerických voleb – možná téměř všech voleb – ekonomikou. Zde Harrisová mluvila především o krizi bydlení a o daňových úlevách pro střední třídu (od ženy, která ještě měsíc zpět mluvila jako komunistka, jde o chytrý krok). Trump razil svůj oblíbený recept cel a brnkal na strunu většího ekonomického izolacionismu. Nadto neopomněl Harrisovou označit za marxistku a někde tady spustil své velké téma masové imigrace do Spojených států (ke které se bude po dobu celé debaty vracet) s tím, že administrativa Bidena a Harrisové nastěhovala do Ameriky cizí populaci o velikosti New Yorku.

Potraty

Moderátorka však pokračuje v debatě jiným tématem. Tématem interrupcí, u kterého jako by Harrisová roztála. Na Trumpův racionální a na republikána i poměrně umírněný postoj k tématu (odmítání federálního zákazu interrupcí a uznávání výjimek včetně případů znásilnění nebo incestu) reaguje v kramflecích již pevně se cítící Harrisová ryze konfrontačně a hystericky. Vylíčila jakousi historku o znásilněné třináctileté dívce, která touží po potratu (přesně ten případ, jenž Trump minutu předtím uznal). Nechybí artikulace „svobody“ a „reprodukčních práv“. Trump debatu stáčí na nepřijatelnost potratů v devátém měsíci těhotenství, které jsou v řadě Demokratickou stranou ovládaných států povoleny.

Téma „potraty“ se konečně mění na téma „migrace“. Zde si je zase sám sebou jistý Trump a drtivé kritice podrobuje migrační politiku Bidenovy administrativy, se kterou rétoricky velmi schopně a neustále provazuje právě Harrisovou, která si hraje na někoho nově příchozího, na svěží vítr a mluví o sobě jako o „nové generaci Demokratické strany“. Harrisová problém totálně bagatelizuje a tváří se, že vůbec netuší, „o co go“. Trump situaci hrotí výroky, že s Harrisovou v čele se z Ameriky stane „Venezuela na steroidech“ a že se ve Springfieldu občané bojí o své mazlíčky, konkrétně o kočičky a pejsky, protože je tam „loví a žerou imigranti“.

Téma se opět mění, tentokrát na naprosto zásadní veletoče v politice a názorech Harrisové. Ta v průběhu pár let zcela otočila v otázkách, jakými jsou: zákaz frakování, legalizace drog, migrace a legislativa týkající se vězeňství, pozitivní vztah k hnutí Defund the Police! (Zrušit policii!) a mnoho dalších. Nastolené téma se prolíná se soudními kauzami ve vážných politických záležitostech super-konzistentního Trumpa. A jelikož mu nelze vyčítat nějaké náhlé ideologické obraty, Harrisová z něj dělá za asistence moderátorského dua vyšinutého zločince. Velmi obratně se přitom prezentuje jako lidová kandidátka původem ze střední třídy, což z řady hledisek nesedí a na což nabaluje další a další dojemné příběhy o sexuálně zneužívaných spolužačkách ze střední apod., zatímco Trumpa vykresluje jako člověka, který se místo o zájmy občanů stará pouze o své zájmy a je plně zaměstnán svými kauzami. Od vtrhnutí demonstrantů do Kapitolu po mnohem starší „kauzy“.

Trumpovy nudné meetingy

Tento proces nasazování psí hlavy Trumpovi se jí podařil a když k němu v rámci série provokací přidala ještě narážku na Trumpovy „nudné meetingy“, pravdou je, že v protivníkovi asi skutečně něčím hnula. Bodla přímo do centra jeho ega a od té doby se Trump zdál poněkud rozvrkočenější. Přesto se ovládl, neutrhl se z řetězu a zvládl se vyvarovat osobním útokům na konto své sokyně. Byť si samozřejmě pořádně zapřeháněl. Kupříkladu v geopolitickém bloku debaty, kdy prohlásil, že Harrisová „nenávidí Izrael“ a že za její vlády „nebude Izrael existovat a bude vymazán z mapy“. Zopakoval svou mantru o tom, že kdyby byl on prezidentem Spojených států, nedošlo by k válce Hamásu proti Izraeli, ani k válce Ruska proti Ukrajině. A dodal, že až bude znovuzvolen, konkrétně rusko-ukrajinský konflikt nevyřeší během prvních 24 hodin mandátu, jak dříve sliboval, ale – pozor – ještě předtím než nastoupí do úřadu.

V množství silných vyjádření se však Harrisová nenechala zahanbit a nasadila proti Trumpovi jeho staré kompletně z kontextu vytržené a významově pokroucené výroky, jako třeba ten o „krveprolití, které nastane, pokud nebude zvolen“, který se ale týkal elektromobility a vztahu Spojených států s Čínou. Potom ale také v debatě zazněly dva silné momenty. Jeden Trumpův směrem k Harrisové, kterou před pár dny oklikou podpořil Vladimir Putin (jakožto slabší z kandidátů do čela nepřátelské velmoci). Druhý od Harrisové směrem k Trumpovi, který narážel na nemalá čísla prominentních republikánů, kteří dávají od kandidáta své strany ruce pryč. Což by Trump klidně mohl otočit proti ní vzhledem k podpoře jeho kandidatury od jednoho z historických symbolů Demokratické strany – od ještě nedávno kandidujícího Roberta Kennedyho Juniora. A i od dalších bývalých významných demokratů… On se ale rozhodl pro argumentaci: „A vy jste zase podělali Afghánistán“, kterým se uzavřelo geopolitické kolečko. Následovala ještě témata klimatické krize, ze které Trump vybruslil, systému Obamacare anebo například rasová otázka, která byla přímou nahrávkou na smeč Harrisové, jež tuto rasovou kartu ve své plné šíři využila a postavila samu sebe do role jakési oběti.

Americký sen a tvrdá skutečnost

Poslední částí televizního střetu byly finální projevy kandidátů. Začalo Harrisová, která se v tu chvíli proměnila v laskavou prodavačku amerického snu. Mluvila o naději, snech, aspiracích a ambicích amerického lidu. Artikulovala lidská práva, ochranu občana, lidskou důstojnost a práci. Samu sebe v projevu zvěčnila jako „kandidátku budoucnosti“, kandidátku „pro všechny“, kdežto Trumpa jako „kandidáta minulosti“. Ten ve svém projevu namísto vzletných vět zvolil strohý výčet toho, co koneckonců hlásá dlouhodobě: „Naše země se hroutí. Už dávno nejsme velmocí. Všichni se nám smějí. Máme nejhoršího prezidenta a nejhorší viceprezidentku v historii…“ A připojil politický full house: „Proč všechno to, co chce Harrisová prosadit, už dávno neudělala?! Kde to je?!“

Výsledkem je tedy poměrně věcná a pro diváka přínosná debata, jež byla místy ostrá, ale nikdy nesklouzla k urážkám a chaosu. Byla to debata relativně slušného Donalda Trumpa a relativně málo provokující Kamaly Harrisové – dvou lidí, kteří jsou si velmi dobře vědomi svých silných témat. Již na počátku listopadu uvidíme, čí témata oslovila americké voliče lépe a důrazněji.

Čtěte také: Zeleninkou proti rostoucí Alternativě pro Německo
Další pětiletka úpadku Evropy
Queer menstruace
Šmírování soukromých zpráv EU odložila. Ale na jak dlouho?
Íránský duchovní vůdce vysekl poklonu americké woke mládeži