Válka konektorů končí, EU prosadila USB-C

Dne 28. prosince 2024 vstoupilo v platnost nařízení Evropské komise, kterým se mění směrnice o dodávání rádiových zařízení na trh. Od pondělka by tak měly být k mání už jen mobily a chytrá zařízení s USB-C a nabíječka coby příslušenství pouze povinně volitelně.

Zní to jako oxymóron, ale je to tak. Počínaje sobotou vstoupilo v platnost nařízení Evropské komise, kterým se mění směrnice 2014/53/EU o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání rádiových zařízení na trh. Lidsky řečeno, od pondělka by tak mělo být všude už jen USB-C, a nabíječka toliko jako volitelné příslušenství.

Dle tiskového prohlášení Evropského parlamentu se má nařízení týkat všech nových mobilních telefonů, tabletů, digitálních fotoaparátů, sluchátek a náhlavních souprav, ručních videoherních konzolí, přenosných reproduktorů, elektronických čteček, klávesnic, myší, přenosných navigačních systémů, sluchátkových špuntů a také laptopů, které lze dobíjet kabelem. V případě notebooků je pak platnost odložena až na 28. dubna 2026, v důsledku prodloužené 40měsíční adaptační lhůty, který byla pro ostatní zařízení stanovena na dva roky.

Důvod k radosti?

Kdo mě zná a sleduje ví, že mou původní profesí je automatizace, elektronika a mikroprocesorová technika. Je to zároveň i můj celoživotní koníček, kterému se věnuji od 80. let průběžně dodnes, a nemine tak víkend, abych něco elektronického nereverzoval nebo neopravoval. Zastávám totiž názor, že opravit jde takřka vše, pokud na to máte vědomosti, čas a vybavení. A že v popelnicích a kontejnerech na elektroodpad končí víc než 95% elektroniky zcela zbytečně. Proto bych měl teď v zásadě jásat, bouchat šampaňským a volat hosana, až by se sousedé vykláněli z oken a ťukali si na čelo.

Proč? Vzpomínám, co jsem se jen naopravoval všech těch utržených USBček s vylomenými konektory. Co jsem se jen nanadával na všechna ta zprzněná zapojení datových pinů a navzájem nekompatibilní proprietární nabíjecí standardy. Kolik jsem se jen nastříhal, napropojoval a nanastavoval přerušených, zlámaných nebo překousaných kabelů, oddělených od obtížně sehnatelných zalitých konektorů. V případě zásuvek micro-USB pak neváhám dokonce odpřísáhnout, že jde o snad nejporuchovější konektor v historii spotřební elektroniky a lidstva vůbec. Standardem uváděných deset tisíc připojovacích cyklů končilo poruchou typicky už někde na stovkách, a stal se tak nejúspěšnějším „kurvítkem“ na plošných spojích všech takto vybavených zařízení široko daleko.

Konektor micro-USB totiž vypadá jako symetrický, ale není. Měl by jít zastrčit s minimální silou, ale obsahuje mechanické zámky. Je určen pro miniaturní zařízení a je velký jen jednotky milimetrů, ale vnější část má tuhou a o délce několika centimetrů. A objevil se, jako na potvoru, v roce 2007, jen pouhý rok poté, co v roce 2006 vešla v platnost Směrnice o omezení používání nebezpečných látek 2002/95/ES, známá jako RoHS 1. To je ta, která odstranila olovo z pájek, používaných v sériové produkci.

Zase směrnice

Výsledek pak znamenal doslova katastrofu. Zastrčíte USB, a ono to nejde. Aha, tak to mám obráceně, zkusím to naopak. Taky nejde? Aha, musím víc zatlačit. Pořád nejde? Tak to bylo napoprvé asi dobře, no, a jen se málo tlačilo. Křup. A pokud to nekřuplo hned, tak se tímhle způsobem konektor mechanicky vyviklal, protože bezolovnatá pájka povrchové montáže příliš nedrží, a lisované spojení obruby zrovna tak. V autě pak stačilo, aby Vám spadl mobil z palubní desky, a páka kabelu s vidlicí pak dokonala dílo zkázy. Jak se pak takový i s pady utržený konektor mění, se dá zpravidla popsat jen slovy jadrnými a neslušnými, co u takové piplačky minimálně desetkrát padnou. A s tím teď bude, po dvaceti letech, konečně šmytec!

Proč ale nejásám? Protože je to sice standardizace, v principu dobrá, podobně jako sjednocení evropské rozvodné sítě na 230 voltech a navzájem záměnném dvouvidlicovém europlugu, ale přišla nuceně a přišla pozdě. A především, jak k tomu přijdou nejrůznější DC jacky, oproti USB ty nejvděčnější napájecí konektory vůbec? Symetrické, otočné, úhlové, se všemi výhodami návrhu našich dědů, pocházejícího ještě z dob, kdy se v průmyslu myslelo technicky a hlavou. Nijak. Mají smůlu. Evropské USB-C bude povinné. A to se mi nelíbí, a ani nemusím číst zelené grýndýlové materiály, které k této směrnici ráčila Evropská unie vyprodukovat.

Problematiku konektorů si měl rozhodnout trh sám. Podobně jako rozhodl ve válce videosystémů Beta a VHS v průběhu 80. let a podobně, jako omlátil agilním výrobcům typu Apple o hlavu snahy o vymýcení třiapůlmilimetrového audiojacku, jednoho z nejpovedenějších konektorů všech dob, pocházejícího ještě z éry ručních telefonních ústředen z konce 19. století. Vyhovuje nám to, chceme to tam, máme rádi drátová sluchátka, tak to proboha nedávejte pryč, nebo to nebudeme kupovat. Jak prosté. Takový základní, tržní princip, jen vyžaduje informovaného zákazníka. V případě micro-USB se to ale z nějakého důvodu nestalo, a ať už bylo příčinou cokoliv, je otázkou, jestli je zrovna Evropská unie tím, kdo by měl tyto problémy řešit, a zda je zvolené řešení v důsledku šťastné.

Chci přesvědčit sám sebe, že ano, ale vysvědčení tomuto rozhodnutí napíše až čas…

Čtěte také: Ukrajinský vertep aneb od folklóru k pogromům, Mediální mlžení okolo Magdeburku, Rok od hororu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, Mediální spasitelé na jedno použití