Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Sbohem pane profesore!

Profesor Cyril Höschl. Zdroj: Profimedia
Petr Žantovský
Petr Žantovský Komentátor

Především moudrost a trpělivost. Tak si pamatuji prof. Höschla, píše ve vzpomínce na zesnulého českého psychiatra Cyrila Höschla publicista Petr Žantovský.

Když jsem se dověděl o úmrtí Cyrila Höschla (na Velikonoční pondělí), naskočila mi vzpomínka na krásný, starý a dojemný film Sbohem, pane profesore (v originále Goodbye, Mr. Chips, 1969) s nezapomenutelným Peterem O´Toolem v titulní roli. Ne proto, že stárnoucí profesor se zamiloval do krásné, ale potrhlé zpěvačky. Na prof. Chippingovi (Chipsovi) totiž bylo ukázáno několik vlastností, které chybí lidstvu snad po všechny časy. Především moudrost a trpělivost. Tak si pamatuji prof. Höschla i já. A kdo jej někdy poznal trochu blíž, a navíc viděl zmíněný film, už se téhle zdánlivě vzdálené metafoře nediví.

Cyril Höschl, jak se dovíte ve všech životopisech, byl celoživotní psychiatr. Jednou o svém poslání pravil s lehkým nadhledem, že chce dokázat, že „psychiatričtí pacienti nekoušou“. Možná to bylo dáno i tím, že ani on sám „nekousal“, ale bylo dobré mu naslouchat, protože neříkal hlouposti. Výčet jeho profesních a akademických funkcí si pro jednou odpusťme, najdete jej v každém novinovém nekrologu. Spíše bych zmínil méně nápadnou, ale myslím, že věcně příslušnou Cenu Arnošta Lustiga, která byla panu profesorovi udělena za rok 2022 (mimochodem o rok později tutéž cenu dostala vynikající česká diplomatka Eva Filipi). Cenu kdysi založil známý advokát Pavel Smutný a Česko-izraelská smíšená obchodní komora a je každoročně udělovaná osobnostem, které naplňují vlastnosti, jakými jsou „odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost,“ tedy charakteristiky odkazující na spisovatele Arnošta Lustiga, jehož jméno cena nese.

Potkával jsem ho porůznu při lecjakých příležitostech a měl jsem z něj vždy pocit klidu a rozvahy. Možná proto mám celoživotně v úctě dobré psychiatry. Protože dobře vím, s čím se musejí potýkat a že to vyžaduje možná až jistý druh nejen altruismu, ale možná i ždib mesianismu, ale hlavně zdravý rozum. A to platilo či platí i pro tak rozdílné psychiatry, jako byl (dnešní EUposlanec) Ivan David či (dnes už nežijící) Petr Rákos.

Když slova nepadají do prázdna

Cyrila Höschla jsem potkal i na jedné hodně zajímavé schůzce. Miloš Zeman si po nástupu do prvního mandátu nechal svolat neobyčejnou sešlost lidí rozmanitých názorů, zkušeností, věků či profesí. Vybavuji si, že jsem seděl vedle konzervativního publicisty Tomáše Haase, naproti přes stůl seděla levicová novinářka Irena Ryšánková, a kromě řady dalších taky prof. Höschl. Debata byla o lecčems a mnohém, trochu to připomínalo masarykovské „pátečníky“, a možná jsem nebyl jediný, koho v tu chvíli napadlo, že taková sezení by tehdy novému prezidentovi byly ku pomoci. Nevím, myslím, že se další už nekonalo. Ale názory, které tam padaly, splňovaly přesně ono známé hebrejské úsloví z knihy Zóhar „Slova nepadají do prázdna“. Mimo jiné i díky prof. Höschlovi. Mimochodem, není divu, že právě proti němu vytáhl do boje nechutný sekernický ódeesácký bulvár Forum 24.

Abyste si připomněli opravdový význam slov o moudrosti a toleranci, mám pro vás na závěr jeden citát, jímž Cyril Höschl reagoval na rostoucí migrační krizi v roce 2016 (vyšlo tehdy na Novinkách.cz): „Dřív, když se mezi sebou státy či religia vzájemně svářily, sešly se v neděli armády na poli. Vítězná zabrala území a ta, co prohrála, se stáhla. Od toho se odvíjel další vývoj událostí, takhle se přeskupovaly národy. Dneska? Nic z toho není zapotřebí. Žádnou armádu nemusíte postavit. Stačí, když se všichni seberou a půjdou za lepším. Celá Afrika se může zvednout a přestěhovat se do Evropy. Bez boje, bez jediného výstřelu. Tady nás máte a postarejte se o nás. To nemůže vést k ničemu jinému, než že Evropa bude za pár let vypadat jako Afrika. Když se někdo bojí právě tohohle, je hned označován za xenofoba, za rasistu, za nacistu. Ale to je krátkozraké, protože to neodpovídá skutečnosti. Lze být liberálem, mít respekt ke všem náboženstvím a ke všem rasám, ale zároveň nevzdat hodnoty, které se budovaly po staletí, jenom proto, že prostě někdo přijde a tady si sedne. Copak jedinec, ale není možné, aby se přesouvaly milióny lidí, celé země. Tam někde se rýsuje kvantitativní hranice, která nás nedělí na xenofoby a sluníčkáře, ale hranice, která nás dělí na zaslepené a prozíravé.“

Sbohem, pane profesore!

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >