Zákazníci jako oběti? Další krok k fašizaci společnosti

„Pro nás, živnostníky, neplatí žádná politika,“ opáčil hospodský Palivec Švejkovi. „Zaplať pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš.“ Tak jednoduché to na konci Krásné epochy bylo. Náš zákazník, náš pán, platilo ještě za první republiky. Pak přišel Protektorát a vše bylo jinak.

Ne v Německu, u nás. Za Protektorátu nesměli Židé po Praze jezdit tramvají ani taxíky a řidičské průkazy museli povinně odevzdat. Cestovat mohli pouze osobními vlaky nejnižší třídy a s povolením úřadu. Po dvacáté hodině pak nesměli vycházet na veřejná prostranství vůbec. Proč to říkám? Protože každá z těchto praktik tak trochu zavání fašismem. Cílem služby je vydělávat peníze a vycházet vstříc zákazníkům. Všem a bez rozdílu, ale to se už nějakou dobu okázale porušuje. Společným jmenovatelem je přitom politický boj a první vlaštovky najdeme už na konci 90. let.

Do antikvariátu pro knihu, ne pro politická školení

Poprvé jsem něco podobného zaznamenal v Liberci. Je to už mnoho let, bylo před volbami a ve vyhlášeném Fryčově antikvariátu visel papír, slibující slevu pro ty, kdo odevzdají volební lístek KSČM a ČSSD. Přišlo mi to divné. Do antikvariátu si chodím pro knihu, a ne pro politická školení. Navíc je to zbytečné a nedomyšlené. Lístek může odevzdat i kovaný komunista a pak si vzít u komise náhradní. A co teprve ti, kteří se už dávno „překabátili“. Ti jsou z obliga? Přišlo mi to jako dvojí metr. Nedošlo mi, že to jednou vyústí až k schizofrenní volbě hlavy státu, dle stejného mustru.

U hlavy státu zůstaneme. Vzpomínám na kauzu manželů Pallových, kteří ve svém penzionu Modřín ve Velké Úpě odmítli obsloužit prezidenta Zemana. Zároveň zde slibovali dvacetiprocentní slevu pro příznivce pravice. Média tleskala, ale přišlo mi to divné. Jak takové příznivce poznají? Pokud jsou to pravičáci, proč se vzdávají zisku? Myslel jsem, že pravicový pohled na podnikání je apolitický z principu. Zákazníci mají různé názory a jakékoli politické vymezování vždy určitou část odradí a přiláká maximálně jednotlivce.

Jednou je aktivismus na trestní oznámení, jindy jde o hrdinský čin

Jásání novinářů ale utichlo, když si podobnou věc dovolil Tomáš Ševčík ve své pizzerii v Hrušovanech nad Jevišovkou. Za nápis „V naší restauraci pro imigranty nevaříme!“ se spustil doslova mediální lynč. Znojemská písničkářka Tereza Holubová okázale odřekla vystoupení a domnělí i skuteční zákazníci se předháněli, kdo majitele více odsoudí. Italská restaurace a nevaří imigrantům, no považte. Náhle bylo právo provozovatele na politický názor špatně a mně vrtala hlavou otázka, co je to za režim, kde má anonymní ilegální migrant větší práva než prezident země. Dnes už vím, že se mu říká liberální demokracie.

Ale nedávno začalo jásání znovu. Před rokem, když hubatý vrchní pražské hospody U Dvou koček odmítl obsloužit skupinu žíznících demonstrantů vracejících se z „vlastenecké demonstrace“ na Václaváku. Vadilo mu, že mají přes ramena českou vlajku a jeden z nich na tričku nápis „Prodám vládu ČR za pytel hoven, zn. spěchá“. Tak je rovnou sprostě vykázal. A byl za hrdinu. Vidíte ten dvojí metr? Jednou je aktivismus na trestní oznámení a slovo diskriminace se skloňuje ve všech pádech, zatímco jindy jde o příkladný hrdinský čin ve jménu pokroku. A to mi neskutečně vadí.

Nulová práva prodejce

Karta se opět obrátila, když si Jana Pernická, majitelka pekárny Slovanka v Krnově, dovolila upozornit zákazníky cedulí, že z ukrajinského obilí nepečou. A bylo zle. Co na tom, že se na to mnozí ze zákazníků ptali a kauza toxického obilí právě vrcholila na mezinárodní úrovni. Najednou měl prodejce práva nulová. Pouze prodávat a držet mlč. Kdyby ovšem vyhodila od kasy nějakého dezoláta nebo okamurovce, je do následujícího dne mediální hrdinkou. Už se mi to začíná zajídat. Tak buď, a nebo. Ten dvojí kilometr už je pro občana doslova ponižující.

Čerstvým případem je pak pražský internetový poskytovatel Pe3ny.net. Zcela otevřeně se hlásí k anonymní internetové skupině NAFO, která se, maskována za zdeformované postavičky psíků Shiba-Inu, věnuje internetové šikaně, vyhrožování a doxování. Nejde jen o údajné vatniky a dezoláty. Mezi jejich oběťmi najdeme širokou škálu známých osobností – od Elona Muska, před Kima Dotcoma až po Sarah Bils, americkou vojačku, stojící za telegramovým účtem DD Geopolitics. Ta se, po výhrůžkách smrtí, musela dokonce narychlo přestěhovat.

Vznikají dvě kasty občanů

Nevím, zda je v pořádku, aby se zrovna internetový poskytovatel, spravující databázi připojených klientů, veřejně prezentoval jako detašované pracoviště této bojůvky. A už vůbec ne, aby její členové veřejně tapetovali síť X soukromými údaji, které si o vás vede.

Myslím, že je tu něco špatně. Jak jde o peníze, kšeft a služby, musí politika stranou. Vznikají nám tu totiž dvě kasty občanů. Ti, kteří mohou, a ti, kteří musí. A pokud včas nešlápneme na brzdu, bude už rozklad společnosti jen obtížně zastavitelný.