„Žijeme v ‚tyranii‘ a v čase omezování svobody skupinou nebo skupinami bláznů. Totálních bláznů. Problém je, že demokracie se holt neumí vypořádat s blázny,“ říká v rozhovoru pro měsíčník TO hudebník, malíř a bývalý politik František Ringo Čech. Upozorňuje také na to, že za dveřmi je velká proměna světa a přechodné období, které bude plné násilí a zmaru. Do té doby se lidé neuklidní. A má jedno největší přání: „Chtěl bych navázat intimní vztah s manželkou prezidenta Trumpa, která je neskutečná krasavice. Je to jedna z nejkrásnějších ženských, jaké znám.“
Františku, základní otázka, na kterou se prostě musím zeptat, zní: Je už nějaký čas po volbách. Slavil jsi výsledek voleb? Nebo dokonce ještě stále slavíš?
Já jsem neměl kandidáta, a protože jsem odolával velkému tlaku, abych šel k volbám, tak ta výzva k občanské poslušnosti ze všech stran mě donutila, že jsem… No ale odpovím takto, i když vím, že to je svým způsobem alibismus: Zeptal jsem se dětí, koho budou volit, a volil jsem toho, koho moji vnuci.
Jasně. Stejně se ale zeptám: Nechystáš se odcházející éru Petra Fialy nějak umělecky zvěčnit, třeba obrazem Fiala, Rakušan a jejich doba, nebo něco takového?
Nevím o té vládě vůbec nic. Nikoho z nich neznám, nesledoval jsem to. Opravdu vůbec nic o nich nevím. Vím jen to, že Fiala byl předseda vlády…
A také předseda ODS…
Ano, a předseda ODS, to jsem taky věděl, ale víc toho o nich nevím. Poslední lidé z ODS, které jsem znal, byli Vidím a Ruml.
Rozumím, takže jinak. Jsi úspěšný spisovatel. Kdybys měl napsat knihu o té době, tak jaký by to byl žánr? Satira, horor nebo sci-fi… Ale teď si nejsem jistý, jestli jsi už na to neodpověděl tím, že o nich nic nevíš.
Ale jo, kdybych o nich chtěl psát, bylo by to porno.
No prosím tě, a co by v tom ten předseda dělal? Dělal by režiséra? A co ti ostatní?
No, oni by v tom hráli. A brali by všichni hodně povzbuzujících prostředků mužnosti.
Aha. Ty jsi o sobě už dříve pravdivě prohlásil, že nikdo neumí malovat ženské akty tak jako ty. Já ti tedy nechci napovídat, ale v té odcházející vládnoucí partě bylo několik žen, které by si možná zasloužily zvěčnit pro budoucnost. Uvažuješ o tom, nebo tě správně umělecky neinspirují? Viděl jsi je a spojíš je?
Jasně, viděl jsem je. Jen musím upozornit, že když jsem je viděl, tak je neposlouchám, mám vypnutý zvuk. Ale pozoruju je a můžu třeba říct, že Pekarová Adamová by byla ideální přítelkyně pro mě. Já jsem takzvaný „horňák“…
A namaloval bys ji?
Za určitých podmínek ano.
Těšil ses, že po volbách a po dost nechutné předvolební kampani se konečně tady v Česku uklidníme a budeme žít normálněji?
Kdepak. My jsme Češi a Češi se nikdy neuklidní a nikdy nebudou žít normálněji. Aby se to tady zklidnilo, muselo by se obnovit rakousko-uherské mocnářství a císař pán by to pak srovnal.
Takže jako bývalý politik vidíš nějaké tendence k tomu, že by spolupráce těch zemí, které „bejvávaly“ v onom mocnářství, zase mohla existovat?
To už dávno mělo být. Píše o tom nádherně Benjamin Kuras. Výborně to zdůvodňuje a píše, v čem by byla síla tohoto bloku. A zmiňuje se i o tom, na co Západ slyší, tedy kolik je v tomto bloku kupců potravin, aut a spousty dalších věcí. Prostě východ je nezanedbatelný trh.
Jistě, trh by to byl nezanedbatelný. A navíc docela hodně historiků píše, že Rakousko-Uhersko nebyla žádná agresivní říše.
Já se velmi zastávám Rakouska-Uherska. Nedávno jsem to taky v jedné internetové televizi řekl. Snažím se být objektivní a dneska už se dokážeme dívat rozumněji a s nadhledem i na naše bojovné obrozence. Oni hodně to Rakousko-Uhersko očernili, hodně ho pošpinili, samozřejmě zčásti oprávněně, ale jinak to bylo podle mě velmi logické uskupení.
Ještě k té rozdělené společnosti. Která skupina lidí u nás se neumí podle tebe uklidnit, a pokud není po jejím, tak dokáže jen řvát, udávat, řvát, udávat…? Jak ji pojmenovat? Jak tu skupinu pojmenováváš ty?
Češi.
Dobrá, takže jinak. Kdyby na tebe z rybníka najednou vyskočila zlatá rybka a řekla ti: „Františku, splním ti tři přání, jakákoliv, ale musí být aspoň jedno z oblasti politiky.“ Jaká by to byla přání? Co bys nejraději pomocí zlaté rybky hned změnil v politice?
Politiky. To je přání z oblasti politiky. No a dalších by bylo… Chtěl bych navázat intimní vztah s manželkou prezidenta Trumpa, která je neskutečná krasavice. Je to jedna z nejkrásnějších ženských, jaké znám. Druhé přání by bylo dát Angličanům ve Wembley gól hlavou a třetí… Osobní vztah s Claudií Schiffer. Já vím, že to je strašně jednostranné, ale mě vlastně nic jiného nezajímá.
Tak to je správné, jsou to tvoje přání. Ty jsi byl poslancem ve druhé polovině 90. let. Tehdy taky jely politické hádky, soupeření. Hlavní rivalové byli Miloš Zeman a Václav Klaus, ale zažil jsi tam takovou nenávist, kterou sledujeme v politice dnes?
Ne. To byla úplně jiná doba. Ono v podstatě jako by o nic nešlo. Zloději si kradli, teda ta zlodějská část politického spektra. Vzpomínám si třeba, že na schůzi ČSSD lidi napadali Klause a Miloš vstal a řekl: „Prosím vás, nechte ho být. Ať je Klaus jakýkoliv, je to demokrat. Od Klause nám nic nehrozí.“ Taková to byla vstřícnost a přátelství. Nakonec musím říct, že jsem je měl rád oba. Měl jsem rád i Václava Havla, ale ten žil na Marsu. Byli a jsou to skvělí lidi. Jeden malý příklad: Byl jsem na Zemi živitelce, chodím si tam, rozhlížím se – a najednou vidím, že proti mně jdou Klaus a Zeman. Za nimi samozřejmě zástup nohsledů a starostů, hejtmanů, místodržících, všichni v určité uctivé vzdálenosti. No a Miloš se najednou na mě obrátí a povídá: „Ringo, pojď s námi na oběd.“ Tak jsem šel s nimi. Dali jsme si buřty s cibulí. Miloš mě prostě zahlédl v davu lidí a vytáhl na oběd. Politici měli k sobě a k lidem úplně jiný přístup, to už teď není. Neumím si něco podobného představit dneska.
Zažil jsem, že když se stal Klaus prezidentem, potkali jsme ho se ženou na Staroměstském náměstí. Byly tam davy lidí, ale on tam byl – jak se nám zdálo – bez ochranky. Asi tam kolem někde nějací tajní byli, ale nepochodovali kolem něj, neobklopovali ho. Což asi znamená, že ta společnost byla daleko lepší.
Lepší nebyla, ale hlavně nebyla tak vystresovaná.
To rozhodně. Kdo si myslíš, že ten stres, tu podivnou nenávist do politiky vnesl?
Myslím si, že to je přirozený vývoj. Teda, jednak přirozený vývoj, a taky touha po moci, světová nejistota, oslabená Evropa nepřipravená na nic, ale vytvářející fantasmagorické projekty. To je naprosto neskutečný. Jenže to všechno prostě vyvolává v lidech neklid a stres. Je to taky zdrojem hněvu, který je impulzivní. Navíc k tomu přidávám to, o čem jsem už mluvil: ten určitý podíl češství. Všichni víme, že když se sejdou dva Češi, nikdy se neshodnou. Shodne se jen jeden. A to už jsme zase u té naší debaty o staré monarchii.
Celý rozhovor najdete v měsíčníku TO číslo 11
https://messerinzidenz.de/