Prosinec je pro Kozorohy měsícem, kdy se sebedůvěra potká s horami. Konkrétně se Sněžkou. A to je okamžik, kdy se ukáže, že ne každá vnitřní jistota má oporu v realitě. Na Štědrý den se probudíte s přesvědčením, že jste bytost horská, odolná, zocelená a přirozeně nadaná pro pohyb ve vysokohorském terénu. Jinými slovy: začnete si myslet, že jste kamzík. Což je omyl, který se v Krkonoších trestá poměrně rychle.
Vyrážíte do hor s klidem, rozhodností a lehkým pohrdáním vůči lidem, kteří zůstali doma u salátu. Vy přece míříte výš. Doslova i symbolicky. Obří důl Vás vítá tichem, sněhem a nenápadnou hrozbou. Kozorozi mají tendenci ignorovat varování, protože varování jsou pro slabší povahy. Lavina je v tomto ohledu velmi demokratická. Nerespektuje ambice, tabulky ani životní plány.
Pod sněhem Vám začne být chladno. Překvapivě chladno. Zatímco ležíte zahrabaní v Obřím dole, máte dost času přehodnotit své sebehodnocení, vztah k horám i k pojmu „rozumné chování“. Dochází vám, že kamzík by se v této situaci zachoval jinak. Pravděpodobně by tu vůbec nebyl. Prosinec Kozorohům nebere hrdost, jen ji na chvíli hluboce zmrazí.
Naštěstí se ukáže, že svět má smysl pro milosrdenství. Horská služba dorazí včas, profesionálně a s výrazem lidí, kteří už viděli leccos. Zachrání Vás, opráší a vrátí zpět mezi živé. Vánoce přežijete. Ego méně. Ale to je součást procesu.
Celá událost však nekončí záchranou. Vaše dobrodružství se stane legendou. A legendy si zaslouží expozici. V Muzeu v Peci pod Sněžkou vás vystaví jako varovný exponát. Největší jouda roku. Ukázku toho, co se stane, když se Kozoroh rozhodne být víc horský, než mu bylo geneticky přiděleno.
Konec roku vám přináší zásadní poznání: ambice jsou skvělé, ale kamzík je jen jeden. A Vy jím nejste. Přesto všechno dobře dopadne. Jste naživu, slavní a navždy zapsaní v místní historii. Což je, přiznejme si, vlastně velmi kozoroží způsob, jak zakončit rok.
