Na nedávné jaderné konferenci prohlásila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, že odklon od jaderné energetiky byla strategická chyba. Nebyla však zdaleka jediná. Čeká nás tedy podobná sebereflexe i v jiných otázkách?
Přiznání a následná omluva paní Ursuly rozhodně nebyly bleskem z čistého nebe. Již dříve totiž něco podobného prohlásil i německý kancléř Friedrich Merz. Zároveň však zmrazil veškeré naděje, že by se snad mohly v Německu nedávno zavřené jaderné elektrárny opět otevřít. Prohlásil totiž, že na to už je pozdě a že je třeba se orientovat na výstavbu menších modulárních jaderných bloků. Což zopakoval i na té jaderné konferenci. Ironií je, že takřka zároveň bylo oznámeno, že mezi prvními laureáty nově vzniklého Evropského řádu je i bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, která zavření jaderných elektráren u našich sousedů zařídila. Přičemž k tomu přispěly i ruské peníze, které putovaly na účty zelených aktivistů z nadace Klimastiftung a ekologických sdružení WWF, NABU a BUND. Odstavením jaderných elektráren se totiž otevíraly dveře pro ruský plyn.
Byla to chyba
Ponechme teď stranou, že řada lidí Německo před odklonem od jaderné energetiky varovala. Za „my jsme to říkali“ si totiž nikdo nic nekoupí. Není to ostatně jediná záležitost, u které je od počátku jasné, že nemůže skončit dobře, a před jejímiž dopady lidé varují. Za což se jim dostává různých nálepek. Od „populistů“ až po „proruské dezinformátory“, jako se to aktuálně děje odpůrcům výstavby větrných elektráren u nás. Není tedy na místě, aby zaznělo ono „byla to chyba“ i v jiných souvislostech?
Třeba až konečně někomu dojde, že nejviditelnějšími výsledky „dekarbonizačního“ úsilí EU je ztráta konkurenceschopnosti unijních firem a deindustrializace. A dodá, že zdražovat si uměle energie prostřednictvím emisních povolenek je blbost na kvadrát. Nebo třeba někdo konečně prohlásí, že bylo chybou zatěžovat unijní firmy nesmyslnými regulacemi (jako například ESG), jejichž cílem mělo být „budování Dobra“, protože firmy tu jsou od toho, aby reagovaly na potřeby lidí, a nikoliv na to, aby řešily blbiny jako třeba inkluzi a diverzitu. Dále by se mohl třeba někdo omluvit za likvidaci evropského automobilového průmyslu zákazem prodeje nových vozidel s benzínovými a naftovými motory a prohlásit, že povolení používání syntetických paliv je jen těšínským jablíčkem, které ve skutečnosti neřeší vůbec nic. Nebo to třeba vezme evropská vrchnost šmahem a omluví se za Green Deal jako celek.
Omluva za cenzuru
To ale není všechno. Občané EU mají právo i na omluvu, že pod záminkou „boje proti nenávisti a dezinformacím“ je zaváděna cenzura. A omluvit by se měli také ti, kteří před lety otevřeli hranice nekontrolované migraci z „kulturně nekompatibilních zemí“. I v tom má prsty Angela Merkelová, a tak nejspíš i za to dostane Evropský řád. Evropská vrchnost si s migrací neví rady dodnes, takže se rozhodla tento problém přenést prostřednictvím „Migračního paktu“ i na ty členské státy EU, kde zatím není podíl migrantů z těchto zemí tak vysoký. Omluví se někdy za to?
Můžeme samozřejmě vyjmenovávat další a další záležitosti, za které by byla omluva na místě. Je však naivní očekávat, že se nějaké sebereflexe dočkáme. Ona by byla stejně málo platná, protože omluvy nic neřeší. Důležitá je náprava. A k té je ještě dál, pokud je vůbec možná. Ovšem se současnou evropskou vrchností už vůbec ne. Je to totiž totéž, jako když se pokoušeli reformovat v 60. letech minulého století socialismus titíž soudruzi, kteří ho předtím „budovali“.
Ostatně soudím, že EU ve své polisabonské podobě musí být zničena!
Čtěte také:
V Bruselu se opět zamysleli. A vymysleli další blbost
Dvourychlostní EU? A není to málo, paní Ursulo?
„Hlas Ameriky“ se vrací
