Londýn zažil útok, který má velmi znepokojivý symbolický význam – sanitky v plamenech. Město, které se rádo prezentuje jako symbol tolerance a soužití kultur, se opakovaně probudilo do reality, která tuto představu tvrdě narušuje, či spíše rovnou bortí. V noci na 23. března byly ve čtvrti Golders Green zapáleny čtyři sanitky patřící židovské dobrovolnické zdravotnické organizaci Hatzola. Nešlo o náhodný vandalismus. Byl to cílený útok. Vzhledem k jeho závažnosti ho lze reálně označit za útok teroristický.
Podle britského deníku The Guardian pachatelé použili hořlavinu a zaparkované vozy úmyslně zapálili. Následné výbuchy kyslíkových lahví v sanitkách byly tak mohutné, že poškodily okolní budovy. Jen shodou okolností (či spíše zázrakem) nedošlo k žádným zraněním. Agentura Reuters potvrdila, že případ vyšetřuje britská protiteroristická jednotka. Policie pracuje s verzí, že se jedná o antisemitský zločin z nenávisti. Bezpečnostní kamery na místě zachytily tři maskované pachatele. Objevilo se také přihlášení se k útoku ze strany skupiny napojené na Írán. Policie tuto verzi zatím prověřuje, ale ať už se potvrdí, nebo ne, podstata problému zůstává.
Je to antisemitský zločin z nenávisti, teroristický útok. Jsou to oprávněná pojmenování? Jistěže jsou – útok na sanitky není „jen“ útok na majetek. Sanitka není politický symbol. Sanitka není ideologický nástroj. Sanitka zachraňuje životy, a to bez ohledu na víru, původ nebo názor pacienta. Zapálit sanitky znamená daleko překročit hranici, nejen tu právní, ale především civilizační. Tohle není „jen“ protest. To je útok na samotnou myšlenku lidskosti.
Dokonce i britský premiér Starmer odsoudil tento zločin tvrdými slovy: „Hluboce šokující, antisemitský žhářský útok.“ Lze s ním beze zbytku souhlasit. Protože pokud se v evropské metropoli stane terčem žhářství zdravotnická služba jen proto, že patří určité komunitě, pak už nejde o okrajový incident. To je nesmírně hlasitý varovný výkřik, po kterém se mnoho lidí oprávněně ptá: Kam až ta nenávist může dojít? Člověk nemusí být znalcem historie, aby mu síla takové nenávisti nepřipomněla podobnou nenávist drtící nacistické Německo od 30. let minulého století. Závěr je strašidelný: antisemitismus, starý, odporný a v Evropě tolikrát tragicky „otestovaný“, nezmizel. Naopak roste, zdaleka nejen v Británii, ale v celé západní Evropě. Jen trochu mění formy. Ale jeho princip je stále stejný.
Evropa si musí konečně přestat lhát do kapsy
Nejen britští politici, ale také ti bruselští velmi rádi mluví o hodnotách. O toleranci, diverzitě. Jenže hodnotová politika se nepozná podle propagandistických prohlášení. Pozná se vždy jen podle činů, zejména podle toho, co se děje v krizových chvílích a jak je na to reagováno. Proto zapálené sanitky nejsou jen ohořelým kovem. Jsou to ohořelé iluze o schopnosti evropských politiků chránit své občany před hrozivě rostoucím nebezpečím – v tomto případě nebezpečím antisemitismu. Neboť pokud společnost nedokáže ochránit dokonce ani ty, kdo zachraňují životy, má velmi vážný problém, který žádná propaganda nevyřeší. A pokud se tento typ útoků začne relativizovat, bagatelizovat nebo vysvětlovat nějakým „kontextem“, pak se Evropa vydává na cestu, kterou už jednou prošla – a skončila obrovskou tragédií.
A nakonec, jestliže snad někdo namítne, že „pár ohořelých a vybuchlých sanitek“ ještě nezavdává oprávnění použít titulek, že se Británie zahaluje do hnědé, pak vůbec neví, o čem mluví. Teroristický útok na sanitky je jen malinký střípek v mohutné, děsivě hnědé mozaice. Stačí se podívat na počty antisemitských incidentů (od tvrdých verbálních útoků, přes násilí až po terorismus) v Británii jen za posledních zhruba pět let:
- 2021: celkem 2 255 útoků;
- 2022: celkem 1 652 útoků;
- 2023: celkem 4 103 útoků;
- 2024: celkem 3 528 útoků;
- 2025: celkem 3 700 útoků – policie hlásí opět jejich rostoucí tendenci;
- 2026: podle policejních odhadů do dnešního dne nejméně 800 až 900 útoků.
Říkám rovnou, že kdo je schopen nad těmito čísly mávnout rukou, je buď naprosto šílený, nebo skrznaskrz hnědý.
Čtěte také:
Vyhlašuje se boj pravicovým extremistům, řádí ale ti levicoví
Úroveň našich vysokých škol aneb palestinské vlajky opět na scéně
Akademický antisemitismus se stává hrozbou
