Severní Korea měla být jednou z nejizolovanějších zemí planety. Od roku 2006 na ni dopadají sankce OSN, k nimž se přidala omezení Spojených států a Evropské unie. Měla přijít o peníze, technologie, obchodní partnery a nakonec i o schopnost financovat svůj jaderný a raketový program. Jenže pak přišla válka na Ukrajině a všechno se změnilo.
S válkou na Ukrajině přišel pro režim Kim Čong-una nečekaný jackpot. Rusko potřebuje munici a vojáky. KLDR je má. Moskva zase disponuje penězi, ropou a technologiemi, které Pchjongjangu dlouhodobě chyběly. Výsledek je poněkud ironický. Podle jihokorejské centrální banky vzrostla severokorejská ekonomika v roce 2025 o 3,5 procenta, už třetí rok po sobě o více než tři procenta. Zahraniční obchod KLDR bez obchodů s Jižní Koreou vzrostl o 16 procent na 3,13 miliardy dolarů, přičemž vývoz se zvýšil o 30 procent na 470 milionů dolarů.
Země, kterou měl sankční režim držet pod krkem, tedy roste. Ne proto, že by se ze Severní Koreje stal nový Singapur. Ale proto, že si našla zákazníka, kterého západní sankce příliš nezajímají, vlastně vůbec.
Munice za peníze, zkušenosti za munici
Od roku 2023 začala KLDR masivně dodávat Rusku dělostřeleckou munici. Podle jihokorejských odhadů šlo už o více než 15 milionů nábojů. K tomu přibyly balistické střely a tisíce severokorejských vojáků. Pro Moskvu je to vítaný zdroj munice a kanónenfutru. Pro Pchjongjang je ale hodnota obchodu mnohem větší než cena nábojů a často druhořadých vojáků. Ukrajina se stala nechtěnou severokorejskou vojenskou laboratoří.
KLDR může sledovat, jak se její balistické střely chovají v reálné válce. Může vyhodnocovat jejich přesnost, spolehlivost i účinnost proti skutečným cílům. A její vojáci se učí válčit v prostředí dronů, elektronického boje, satelitního průzkumu a přesných úderů. Přesnost severokorejských balistických střel používaných proti Ukrajině se zlepšila. Jedním z důvodů mají být právě bojová data a ruská technická pomoc. To je pro Pchjongjang možná cennější než samotné dolary. Severní Korea nemusí válku vyhrát. Stačí, když se z ní bude učit. A to je zkušenost, kterou by si před několika lety musela pracně kupovat simulacemi a cvičeními.
A Rusko platí také jinak
Obchod pochopitelně není jednostranný. Rusko poskytlo KLDR mimo jiné systém protivzdušné obrany Pancir a prostředky elektronického boje. Moskva měla také dodat Pchjongjangu více než jeden milion barelů ropných produktů mezi březnem a říjnem 2024.
Rusko tak dostává od Severní Koreje to, čeho má dostatek, munici a vojáky. KLDR dostává to, čeho má nedostatek, palivo, peníze, technologie a zkušenosti. A přesně tak vzniká ekonomický a vojenský vztah, který sankce měly znemožnit, protože se často platí v naturáliích.
Severní Korea už možná není dobrý cíl pro další sankce
Tady je nejzajímavější paradox. Západní sankce fungují nejlépe proti zemi, která je hluboce zapojena do globální ekonomiky. Můžete jí omezit bankovní systém, investice, technologie, export nebo přístup na trhy. Ale co uděláte zemi, která už je prakticky od všeho odříznuta? KLDR nemá významný západní bankovní sektor. Nemá západní investory. Nemá normální obchodní vztahy s Evropou ani Spojenými státy. Sankce jí samozřejmě komplikují život a zvyšují náklady, ale prostor pro další ekonomické vydírání je stále menší.
Je to trochu jako vyhrožovat člověku, že mu zakážete vstup do klubu, do kterého už dvacet let nesmí. A právě proto je případ KLDR důležitý pro Rusko. Evropská unie v červenci 2026 přijala už 21. balík sankcí proti Rusku. Přidal 218 osob a subjektů, 94 bank a finančních institucí, 41 lodí ruské „stínové flotily“ a 56 osob a firem spojených s ruským vojensko-průmyslovým komplexem. Dalších 51 subjektů dostalo přísnější vývozní omezení kvůli podpoře ruského vojenského průmyslu.
Omezení se týkají také mikroelektroniky, polovodičů, CNC strojů a dalších technologií. To může Rusku zvyšovat náklady. Ale současně to vytváří velmi silnou motivaci hledat nové dodavatele a nové obchodní partnery. A Moskva je našla.
Sankce spojily ty, které měly izolovat
Čína, Írán a Severní Korea dnes pro Rusko nejsou jen státy, se kterými má společný odpor k Washingtonu. Jsou součástí praktické směny. Čína dodává průmyslové komponenty a poskytuje obrovský obchodní trh. Írán dodává vojenské technologie včetně dronů. KLDR dodává dělostřeleckou munici, rakety a vojáky. Rusko na oplátku nabízí energii, peníze, technologie a vojenské know-how.
V červnu 2024 Vladimir Putin a Kim Čong-un podepsali Smlouvu o komplexním strategickém partnerství, která zahrnuje i závazek vzájemné pomoci v případě ozbrojeného napadení. To už není improvizované obcházení sankcí. Je to zárodek dlouhodobého systému. Sankce měly Rusko izolovat. Částečně ho přiměly hledat svět, ve kterém Západ není potřeba. A Severní Korea je jeho nejbizarnější ukázkou.
Vítězem nemusí být ten, kdo dobude území
Severní Korea není bohatá země a válka na Ukrajině z ní rozhodně neudělala ekonomickou velmoc. Ale během několika let získala něco, co jí desetiletí sankcí nedokázala poskytnout, nového velkého zákazníka, peníze, bojové zkušenosti a přístup k ruským technologiím a surovinám. Její vojáci bojují. Její munice se testuje. Její průmysl vyrábí. A za to všechno dostává Pchjongjang zaplaceno. Možná tedy není největším vítězem na ukrajinském válečném poli. Ale je jejím velmi výmluvným vedlejším vítězem.
A především je připomínkou, že sankce nejsou zahraniční politika. Jsou pouze její nástroj. Pokud jejich výsledkem bude Rusko více propojené s Čínou, Íránem a Severní Koreou, potom se může jednoho dne ukázat, že Západ sice každým novým sankčním balíkem potrestal Moskvu o něco více, ale zároveň ji pokaždé o něco méně potřeboval. A to už není izolace Ruska. To je jeho emancipace od Západu, jen za mnohem vyšší cenu, než si dnes připouštíme.
Čtěte také:
Největší prázdninové bizarnosti, které by vaše děti zažít rozhodně nechtěly
Kdo a proč vypustil zprávu o vojácích KLDR na Ukrajině
Vysmívaná KLDR se jeví jako seriózní spojenec Moskvy. Slova totiž doprovází činy
