Trpím coulrofobií. Pro nezasvěcené: jedná se o chorobný strach z klaunů. Jejich nucený úsměv v přelíčeném obličeji, snížená inteligence, vysoké ego a nepředvídatelnost jednání ve mně vyvolávají panickou hrůzu a pocit skutečného ohrožení. Lžou, kradou a smějí se mi při tom do obličeje. Nemám je rád a veskrze jimi pohrdám.
Senátní volby, vrcholný svátek politického marketingu, dopadly úspěšně. Kupříkladu pro Jana Grolicha. S ohledem na celostátní preference lidovců se jedná o zcela nezávislého kandidáta. Třicet sedm tisíc hlasů v konkurenci, jakou letos nabízelo například Vyškovsko, by pozitivně zamávalo i daleko menším egem. Celkově bych kampaň současného jihomoravského hejtmana označil za zdařilou. Ano, tanec působil trochu rozpačitě až trapně, jednalo se však o jasný záměr. Jak víme, reklama může účinně působit na obou koncích kvalitativního spektra.
Ještě k Senátu. V posledních třiceti letech sílí debaty zpochybňující jeho význam. Z pohledu většiny senátorů se však jedná o velmi důležitou součást české parlamentní demokracie. Horní komora je skutečně vidět. Se železnou pravidelností vrací zákony zpět do Poslanecké sněmovny a její členové provokují Číňany cestami na Tchaj-wan.
Petr Pavel, největší osobnost českých novodobých dějin, zaznamenal rekord v počtu přeletů nad Středozemním mořem. Vzdálenost mezi Českou republikou a Marokem urazil počátkem letošního října hned čtyřikrát.
Bývalého vysokého důstojníka složek NATO už také zřejmě nikdo nepřipraví o rychlostní rekord v Bernských Alpách. Zatímco švýcarskému lezci Uelimu Steckovi, dosavadnímu držiteli nejlepšího času, trvalo zdolání nebezpečné severní stěny Eigeru tzv. Heckmairovou cestou bezmála dvě a půl hodiny, Pavel byl dole za necelých pětatřicet vteřin. V klasické poloze, břichem dolů.
Petr Pavel bude znovu zvolen. Svět tak nyní funguje. Kvalitu určuje mediální marketing. Ten běží ve prospěch stran současné opozice a jejího lídra v režimu 24/7 již řadu let a s evidentně neomezeným rozpočtem.
Nedávný apel „Nevolte vydíratelné politiky“ bych označil také za jeden ze standardních výkřiků politického PR. Existují vůbec nezkompromitovatelní politici? Kde je najít a nekrást? Sáhněme si do svědomí. Kdo z nás by po vstupu do politiky nebyl alespoň trochu vydíratelný?
O máslo na hlavě tu vůbec nejde. Fiala – kampelička, Rakušan – šifrovaný telefon, Jurečka – vánoční večírek… Nic, ticho. O Turkovi stačily výmysly, domněnky, předtuchy. Nejde o máslo na hlavě, ale o intenzitu a způsob, jakým je medializováno. Zda vám jej na té vaší skořápce řádně rozetřou.
To je také politický marketing. S máslem na hlavě můžete neomezeně vládnout Evropské unii, být senilní, dívat se do blba a přitom vládnout celému světu; mainstream je dnes zkrátka takto nastavený. S obecenstvem, které je ochotné čekat hodinu ve frontě na negativní test a poté odjet v přeplněné tramvaji domů, s obecenstvem, které věří v demokracii na Ukrajině, je to úkol nadmíru snadný. Stačí sem tam zatančit, zazpívat nebo postrašit Ruskem.
Ano, volit je právo, přemýšlet před vhozením lístku do urny by však měla být povinnost.
