Česká televize opět úspěšně hledá dno

Po pátečním setkání Trumpa se Zelenským, které skončilo ostrou výměnou názorů, ztratila liberální média své poslední zábrany. Například veřejnoprávní Česká televize o tom informuje takovým způsobem, jako by již rezignovala na jakékoliv standardy zajišťující alespoň základní vyváženost a objektivitu.

K setkání Volodymyra Zelenského a Donalda Trumpa došlo minulý pátek (28. února) v Oválné pracovně Bílého domu. Z původně plánované debaty, směřující k mírovému řešení konfliktu na Ukrajině, nakonec vzešla hádka, která v plné nahotě odkryla problémy – doposud odsouvané jednostrannou propagandou západní válečné linie až na samotný okraj mediálního zájmu. Kdo však čekal, že by se média alespoň nyní vrhla do jakési zpětné sebereflexe, bude hluboce zklamán.

Vše začalo již před debatou samotnou, kdy úředníci z Trumpova okolí požádali Zelenského, zda by se nemohl nadcházejícího rokování zúčastnit v běžném, diplomatickém a formálním oděvu, namísto funkčního oblečení, které před kamerami médií nosí od počátku konfliktu. To Zelenskyj odmítl s tím, že tak učiní teprve tehdy, jakmile válka skončí.

Již tento postoj Trumpa údajně urazil, jelikož právě tato konference měla naplno otevřít dveře k mírovým jednáním, zatímco Zelenskyj s takovým výsledkem předem vůbec nepočítal. Následujících 40 minut debaty tak sice probíhalo ve zvláštní, naoko uvolněné atmosféře, ale obešlo se i bez zjevných excesů. Ty začaly až poté, co se do hovoru zapojil J. D. Vance, Trumpův viceprezident, právník a veterán námořní pěchoty, a zkritizoval Bidenovu politiku předchozích let. V závěru své poznámky pak sdělil Zelenskému, že cesta k míru a prosperitě snad zapojení diplomacie předpokládá.

Po Zelenského reakci, jakou diplomacii má J. D. na mysli (s poukázáním na předchozí smlouvu, podepsanou v prosinci 2019 Putinem, Macronem a Merkelovou v normandském formátu), už Vance zvýšil hlas a upozornil Zelenského, že mluví o takové diplomacii, která má ukončit destrukci jeho země. Poté ukrajinského prezidenta obvinil z nedostatku respektu k danému rokování a připomněl mu, že nutí brance do předních linií, protože má Ukrajina problémy s lidskou silou, a že by měl Trumpovi spíše poděkovat za snahu takový konflikt ukončit.

„Byl jste někdy na Ukrajině, že víte, jaké máme problémy?“ vmetl mu na oplátku Zelenskyj a pokračoval, že Spojené státy mohou problémy v budoucnu pocítit také, ač se nachází za oceánem. „Tohle nemůžete vědět. To nemůžete vědět. A neříkejte nám, co pocítíme. Snažíme se vyřešit problém. Neříkejte nám, jak se budeme cítit,“ reaguje příkře Trump a po příměru, že Zelenskyj v ruce nemá správné karty, a Zelenského odmítnutí, že karty nehraje, americký prezident dodává, že jeho ukrajinský protějšek „gambluje s životy milionů lidí a zahrává si se třetí světovou válkou.“

Loutkovodič jako věrohodný zdroj ČT24

Hovor pokračoval a všechno to, co se doposud říkávalo leda po českých hospodách a domácnostech, a to ještě potichu, bylo náhle řečeno nahlas. A nejen nahlas, ale oficiálně a na té nejvyšší možné úrovni. Jedno tabu padlo a média náhle nevěděla, co si počít. Česká televize na svém Twitteru popsala průběh debaty jako „očividně naplánované přepadení“ a „totální perverzi americké zahraniční politiky“, ačkoliv šlo o výroky komentátora Thomase Friedmana, známého podporovatele Bidenovy další kandidatury, a nikoliv o ověřené a nezávislé zhodnocení.

Tento trik, kdy si liberální média vybírají ke kontroverznímu výroku vybranou osobu, kterou jej ve veřejném prostoru zaštítí a ospravedlní (přestože jde o názor zcela zaujatý), není nijak nový. Svého času k této technice Česká televize využívala dokonce až tak obskurní zdroje, jako je anonymní účet Romana M. na Twitteru, který sám sebe tituluje „českým loutkovodičem“ (psáno v azbuce) a který sdílí příspěvky bývalého náměstka ministra vnitra Ukrajiny.

Čtou na ČT24 i jiné noviny než prozápadně liberální?

Výrok německého prezidenta Franka Waltera Steinmeiera o tom, že by „nikdy nevěřil, že budeme muset bránit Ukrajinu před USA“, je tedy ještě z relativně ověřených a ověřitelných vod skutečných renomovaných osobností, jakkoliv jde o politika poměrně nevýrazného. „Donald Trump hraje dle deníku ruského agenta,“ cituje Česká televize opět z New York Times, v rozmezí pouhé jedné hodiny, jako by zde snad žádné jiné médium – natož s odlišným názorem – ani neexistovalo.

„Schůzka prezidentů USA a Ukrajiny před kamerami připomínala školní šikanu,“ cituje dále názory politologa Jiruška z Masarykovy univerzity v Brně. „O konci Západu, noži na krku Ukrajiny i vítězství pro ruského vůdce Vladimira Putina píší evropské noviny,“ sděluje ČT24 souhrnně a vnucuje tím otázku, zda vůbec ve veřejnoprávní televizi mají k dispozici nějaké jiné než prozápadně liberální. Nakonec jsem ale jiný názor přece jen našel. „Maďarský premiér Viktor Orbán podle Reuters vyzval EU, aby zahájila jednání s Ruskem o příměří na Ukrajině,“ oznamuje Česká televize, ale obratem dodává, že „na tu Moskva už tři roky plnohodnotně útočí“, jak kdyby to mělo tento výrok zpochybnit či měnit.

Pro každého, kdo se snad ještě domnívá, že zpravodajství České televize je složeno pouze z objektivních, ověřených a ve svém celku vyvážených a všestranných informací, by tak možná bylo lepší přečíst si namísto zákona o České televizi spíš její oficiální Twitter z těchto pohnutých dnů. Nevyváženější soubor informací hned tak nenajdete…

Čtěte také:
Česká televize zaslouží zrušit
Policie a Česká televize ve službách vlády
Kam kráčíš, ČT? Debata Deníku TO o budoucnosti veřejnoprávní televize