Menu
Přihlásit se

Fejeton.

Cesty a scestí

Psala mi známá, putujíc kdesi po jižní Indii, že za námi nechce přijet na jedno konkrétní místo v Goe, protože se bojí, že by ji tam někdo mohl svést na scestí. Když se tohle zvláštní české slovo objevilo i v dalším mailu, nezbylo než otázku, co je to scestí položit nejdříve jí a pak samozřejmě i sobě.

Richard Šedý Richard Šedý
Publikováno 25/12/2024
Doba čtení 3 min.
Zdroj: Copilot Designer

Její odpověď byla zajímavá, stálo v ní něco o vlastní cestě vytyčené kolíky, které jí někdo vytrhává, takže z ní schází, což je na jednu stranu příjemné, ale na druhou se bojí, že je to špatně. Každému, co jeho jest, ašrám, jóga a podobné věci jsou jistě jednou z cest.

Matně si vzpomínám na text nějaké písně, kterou jsme hrávali u ohňů na vandrech: „Řekni kolik je na světě kolik je takovejch měst, řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest.“ Bylo ještě tam něco o Tereze a polibcích, jistě bych to mohl dohledat na internetu, ale to se mi nechce. Když mi ta slova o tisících cest utkvěla v paměti čtyřicet let, asi mě zaujala už tenkrát.

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné,“ používám sám s oblibou pro vysvětlení různých věcí, pro které ve skutečnosti žádné vysvětlení nemám. Cestu protentokrát tedy chápejme ve smyslu určení směru, pro ty fyzické máme názvy jako silnice, chodník, pěšina, případně přesné určení jako cesta železniční nebo vodní. Jednou ze základních pouček pro psaní libovolného textu je, že by se neměla opakovat slova. V tomhle případě jsem ale poněkud bezradný.

Jak je to vlastně s cestou našeho života? Máme ji předem určenou nebo si ji určujeme sami? Nevím. Jedno je ale jisté: říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Což mi samozřejmě připadá jako blbost. Netuším, jestli je podobná pitomina moje domněnka, že všechny cesty života vedou ke smrti. V tom se vlastně přenesený význam slova cesta neliší od toho původního – obé slouží k přepravě a přenosu čehosi z bodu A do bodu B. V případě životní cesty k přepravě něčeho, co bych pracovně nazval lidským tělem, od zrození k zániku. To je neoddiskutovatelný fakt. Podle některých učení ale něco jako duše funguje dál či znovu. Coby agnostik bych se v tomto bodě nerad pouštěl do nějakých hlubších rozborů. V každém případě je ale zajímavé sledovat různé životní cesty. Některé jsou jednoduché, široké a přímé, jiné zase plné serpentin a připomínají přejezd hodně vysokého pohoří.

Hovoří-li pojednání o cestě, nelze opominout výrazy jako křižovatka nebo rozcestí. Na silnicích nebo pěšinách bývají směrové tabule a rozcestníky, určení dalšího směru životních cest je zpravidla složitější. „Řiď se srdcem, řiď se rozumem,“ znějí nejčastější rady. Že je obojí často v absolutním protikladu většinou nikoho nezajímá. Pokud se obé výjimečně shodne, je to výtečné, ale je otázkou, jestli se v tom případě jedná o nějakou křižovatku. Pokud se nějak rozhodujeme a rozhodneme, neměli bychom opomenout problematiku cest slepých nebo se oklikou vracejících na původní místo. Ale právě vzhledem k nevyzpytatelnosti cest Páně nejspíš nikdy nemůžeme vědět předem kudy se vydat tak, abychom byli spokojeni.

A konečně ono v úvodu zmiňované scestí. Co to vlastně je? Pokud je to třeba prostor mimo cestu, jsem na scestí při každém mnou tolik oblíbeném houbaření. Špatná cesta? Co je to špatná cesta? Ta, která vede jinam, než jsme se chtěli dostat nebo je příliš složitá a klikatá? A co je vlastně špatné? Pro někoho to, pro jiného ono. Jistě, třeba zabíjet je asi špatné. Ale vysvětlete to pašákovi opásanému výbušninami v plném metru chystajícímu se aktivovat roznětku… Ale to už je někde jinde.

Na psaní podobných pojednání miluji, že na začátku většinou nevím, kam a k čemu na konci dojdu. Tak jako existují spousty cest, je i mnoho úhlů pohledu na jednu věc. Předchozí řádky budiž nástinem nazírání mého. Sice jsem se nedobral rozřešení záhady slova scestí, ale třeba se to podaří někdy příště.

Čtěte také:
Osud, Bůh či Satan?
O sladkém umírání a neuskutečněných přáních
Žijeme v pohádce, nejen o Vánocích

Komentáře (4)

  1. porozumění bez konání je lepší než konání bez porozumění.
    porozumění s konáním je lepší než porozumění bez konání.
    přebývat ve své pravé podstatě je lepší než porozumět či konat.
    nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zkušenosti, jsme duchovní bytosti prožívající lidskou zkušenost. všechna náboženství zdegenerovala a nevedou ke skutečnému poznání sebe sama…..👍

    1. probudit v sobě duchovní rovinu bytí, lze v kterékoli části zeměkoule. ba i mimo ni…duch nepodléhá gravitačním zákonům on je vytváří..

  2. OVĚŘOVNA: ‚Stát každý rok vydělá na penzích asi 85 miliard.‘ Dezinformátoři lžou o důchodové reformě. je to mnohem víc. pokud se podíváme na vládní dluh, jsme v bankrotu a naši potomci v nesplatitelném spirále. chorobní gembleři jsou zavření v blázincích, naši papaláši běhají na svobodě bez řádného dozoru…

Napsat komentář