Rakouský buldoček. Slyší na jméno Víťa. Má hladkou, až slizkou srst, nad úzkým čenichem pak nápadně velké oči budící respekt. Víťa je mistr rétoriky, dokáže se ze všeho vyštěkat. Telefonuje místně a meziměstsky, umí i šifrovaně. Chutná mu pivo. Když jde do tuhého, zve na něj i další psy z vlastní smečky. Spí v boudě, nejšťastnější je ale ve stanu.
Fenečka Danuška. Nikdo neví, kde se tady najednou vzala. Hezky se směje a ukazuje při tom zuby. V předešlém útulku kryla černý obchod s psími známkami, ale nyní už je hodná. V novém útočišti – Evropském záchranném dog centru – se stará o ostatní pejsky, aby se jim tu žilo dobře. Není příliš chytrá, ale to nevadí, v této době je to spíš výhoda.
Mareček. Je to výborný pejsek. Stará se o pole, aby na nich něco rostlo a vyrostlo. Na hlavě má buď žádnou, nebo jen řídkou srst. Je očkovaný proti psince, infekčnímu zánětu jater a trochu i proti vzteklině. Celkově se těší dobré fyzické kondici. Má pouze alergii na Agrofert, která mu způsobuje zarudnutí kůže, večerní stavy úzkosti a noční pocení.
Ruský boloňský psík. Jmenuje se Péťa. Má kadeřavou srst, kterou schovává pod slušivým vlněným oblečkem s příměsí hedvábí a kašmíru. Zapírá svůj ruský původ, všude tvrdí, že je Brněnský bišonek. Rád se dívá do zrcadla a do kamery. Vždy při tom spokojeně svěsí uši, uvolní tlamu a začne vrtět ocáskem. Reaguje rychle na povely, pro některé si i sám chodí. Rozumí lidské řeči, na otázky ale odpovídá vyhýbavě, nebo vůbec. Když cítí převahu, usmívá se, přičemž mu padá levý koutek. Má rád penízky, ukládá si je do psí záložny, ale pak na to zapomene.
Pejsek Pavlík. Slyší na jméno Bitcoin, ostatní pejsci mu ale neřeknou jinak, než Doník Pablo. Když je tma a není nic vidět, dělá různé psí kousky. Vždycky ale včas odstoupí nebo uteče, tak mu to projde. Nejvíc se mu líbí mezi bohatými páníčky, kterým pomáhá a oni mu za to dávají pořádně nažrat.
Jenda Lipánek. Je to asi jediný pejsek z našeho útulku, který má i příjmení. Jenda Lipánek je už dospělá čivava, myslí si ale (jak už to u malých ras bývá), že je minimálně Americký pitbulteriér. Jeho nápadně kulatá hlavička i bříško jsou patrné už při pohledu z dálky. Jenda má na starosti vše, co se děje za hranicemi útulku. Po celý den má pevný postoj, neměkne mu ani večer. Během úplňku vyje a štěká směrem na východ. Právě kvůli němu zřejmě „bišonek“ Péťa tají svůj ruský původ.
Zbyňda. Zbyňda je labradorský retrívr. Pořád mlčí, ale to nevadí, výsledky mluví za něj. Hezky stříhá ušima. Miluje vodu a je vynikající plavec, nicméně při povodních nikomu moc nepomohl. Šetří, ale neumí to. Žrádlo, které má naplánované na celý rok, mu pravidelně dojde už v lednu.
A nakonec tu máme čerstvý roztomilý přírůstek. Je to štěňátko Bostonského teriéra – Tomášek. Tomášek furt štěká, ale nekouše. Chodí běhat, ale asi málo, protože to není poznat. Letos v červnu se zaběhl na Slovensko a udělal tam kontrolu. Je přítulný, má šibalský úsměv. Nepotřebuje venčit, klidně se vyčůrá i doma.
Čtěte také:
Jdu na západ…
Běhejme, teď jde o všechno!
Don Pablo a spol.
https://messerinzidenz.de/
Tak mne to rozesmálo po ránu, dobré připodobnění. Jen našemu labradorovi se nelíbilo srovnání s tím elektrikářem z Opavy, fakt nelíbilo😁
Až budou zřízeny útulky pro krysy, skončí v nich libtardí dobytek bez výjimky…
To by už nezbyl nikdo, kdo by tu psal články a komentáře. Bájdvej, krysa není dobytek. Propadáš z přírodopisu?
Tak ono už je to popsáno!
Tomu, co tady předváděj, se údajně říká koncept „agresivní trapnosti“, a v podstatě se jedná pouze o prostředek, jak si i v nynější bezbřehé záplavě sraček vynutit pozornost.
Prostředek je tedy cíl, a proto to tu připomíná smečku retardovaných pejsků, kteří se čím dál zběsileji honí za svým ocasem.
Pro autory je to vlastně celkem výhodné, pohodlně si odkroutí svoje, beztak již byli odepsaní, pan Stoniš má své zboží a na svým jsou i klikači, protože vědí, jak to bude pokračovat. Jediné, co trpí je krása a vznešenost dezinformací.
Jen prosímvás, pane Stoniš, dejte pí Lhotské na hlavu takový ten lampion, ať si zase nepokouše vocas.