Jedním z nových poslanců za SPD+ se stal doc. Miroslav Ševčík, emeritní děkan Národohospodářské fakulty VŠE. Týž, který byl bez zjevného důvodu zbaven funkce na škole a – jak se zdá – do politiky víceméně dotlačen. To by nebyl ovšem ten nejzajímavější konec příběhu. Novou peripetií se stala volba nového rektora celé VŠE po končícím Petru Dvořákovi. Ševčík se na tento post přihlásil. Zákon mu to nezakazuje, měli jsme v politice různé rektory – Zlatušku, Beka, Fialu… Jenomže není kandidát jako kandidát.
Ševčík se stal hromosvodem dalšího výpadu proslulého hnojometu známého pod názvem Seznam Zprávy. Tento web „objevil“, že Ševčík byl už od půlky 80. let členem KSČ. Přitom to sám Ševčík mnohokrát zveřejnil i zdůvodnil. To neznamená, že je to nejjasnější místo v jeho životopisu, ale není znám žádný případ, kdy by z titulu tohoto členství páchal na jednotlivcích či kolektivech nějaká zvěrstva, za která by se dnes musel důvodně stydět.
Prostě chtěl dělat svou práci. Takových byly zástupy. Za všechny jmenujme ekonomického experta někdejší Klausovy ODS Vlastimila Tlustého, který do KSČ vstoupil ještě později, tedy krátce před listopadem, což mu pak mnozí vyčítali. Tlustý ale popravdě odvětil, že prostě chtěl působit ve svém oboru a jinak to nešlo. Maně si vzpomínám, jak exministr průmyslu Martin Kocourek na podobné výtky v období oposmlouvy vždycky používal tento bonmot: „Naši komunisté jsou lepší než vaši komunisté.“
Co tím chtěl básník říci? Že KSČ měla ve svých tučných letech dva miliony členů, a tudíž byly po listopadu jen dvě možnosti: všechny je internovat nebo rovnou pozabíjet, nebo se smířit s tím, že se uplatní i v nové době, a to svými odbornými schopnostmi, nikoliv svou dobově podmíněnou slabostí a podvolením se.
Pokud vím, Ševčík, byť člen té strany, přednášel na VŠE už v 80. letech rakouskou ekonomickou školu – Hayeka, Misese, Schumpetera, americké monetaristy atd. Tedy ekonomii docela jiného druhu, než jakou provozovala tehdejší strana a vláda. Nebyl jsem u toho, ale umím si dát jedna a jedna dohromady. Kdyby se tehdy neupsal k té legitimaci, tu možnost toto přednášet by neměl. Čí by to byla škoda? Přece těch studentů, kteří neměli jinak mnoho možností, jak si nastudovat teoretiky tržního kapitalismu. Toho, jejž pak napříč generacemi začali budovat po roce 1989. Že se to celé mezitím zvrhlo v obludný korporátní socialismus, není chyba Ševčíků, ale těch, co provozují či financují mediální a politické hnojomety.
Dvojí metr liberální demokracie
A propos, co v těch 80. letech dělal náš dnes tolik adorovaný prezident Petr Pavel? Myslím, že kariérního lampasáka, jenž studoval na protiimperialistického špeha a vedl Základní organizaci KSČ. Pro toho však mají hnojomety pouze slova chvály. A ptejme se dále: Ve kterém roce dal přihlášku do strany „demokrat“ a „křesťan“ Petr Pithart? A kdy Pavel Rychetský? A nemusíme chodit tak vysoko na politické trajektorii. Kolik polistopadových ministrů, náměstků, šéfů velkých firem, bankéřů, privatizátorů a obecně lidí z politického a ekonomického prostoru mělo někdy doma v knihovničce rudou legitku?
Je to jako se vším u nás. Řežeme dvojí metry na bití různých (ne)žádoucích a říkáme tomu liberální demokracie. A to celé jen proto, že se bojíme povinnosti argumentovat k věci (ad rem), a tak argumentujeme k osobě (ad hominem). Pro podrobnosti doporučuji přečíst si Schopenhauerovu Eristickou dialektiku. Nedokážeme Ševčíkovi vyčíst nekompetentnost, profesní chyby, odborná selhání? Vyndáme na něj čtyřicet let staré škobrtnutí, jímž se může „pyšnit“ řekněme každý třetí z jeho generace.
Jenže Ševčík je viditelný, hubatý a neoblomný. Moravská tvrdá palice. Proto taky vyvolává jen dva druhy postojů ke své osobě – přátelské a nepřátelské, chápavé a odmítavé. Neznám nikoho, kdo by jej vnímal neutrálně. Někdo to považuje za handicap, já za přednost, kterou se vyznačují osobnosti, nikoliv stíny.
Aktuální kampaň je samo sebou motivována tou volbou rektora. Nejsem věštec a neznám výsledek, ale ten kobercový nálet v médiích svědčí o tom, že v opačném táboře panuje obava: Co kdyby?
Čtěte také:
Ševčík na kandidátce SPD aneb dvojí metr v akci
Normalizátor Konrád o Ševčíkovi pěkně po bolševicku
Ševčík: Mé odvolání je pokračováním politického bossingu
https://messerinzidenz.de/
Tohle půvabné vyznání bylo známo?
„Přihlášku za člena strany podávám s tím, že bych chtěl přispět svou prací, odbornými znalostmi k prosazování její politiky pro blaho celé společnosti“
Mimo jiné popsal, že členy strany jsou oba jeho rodiče, a dále vylíčil, jak na Vysoké škole ekonomické vykonává coby odborný asistent v Ústavu marxismu-leninismu funkci lektora celozávodního výboru KSČ. A že v rámci toho navštěvoval cyklus přednášek „Škola mladých komunistů“ v Domě sovětské vědy a kultury.
„Jak svými názory, tak politickou angažovaností a přístupem k práci prokazuje, že bude platným členem strany“.
Skoro by se zdálo, že právě TOHLE seznam objevil, nikoli prostou skutečnost, že Šévy v době nejodpornější normalizace vstoupil do Strany.
Zlatuška, Bek nebo Fiala se ucházeli o úřad rektora v době, kdy vykonávali poslanecký mandát? Nebo snad měli být v obou funkcích současně?
Kdyby náhodou jo, pak by se vskutku mohlo jednat o dvojí metr. Ale kdyby čistě náhodou ne, pak by se jednalo leda o tupě blbou demagogii.
Chudák Šévy, vstoupit do strany byl donucen, do sněmovny se taky nacpal z donucení, a von je přitom jen víceméně náhodný kolemjdoucí, který, pochopitelně nezaslouženě, vypadá jako lidské prase. Vždyť chtěl jen přispět k prosazování politiky KSČ pro blaho společnosti.
Pane Stoniš! Kolaborant z vašich ctenářů opět dělá debily.
Co to blábolíš, opičáku.
Ty si fakt blb, ktorý sa zrejme vyliahol z „pukavce“ len teraz. To čo cituješ, sú floskule, ktoré napísal každý do všetkých papierov, čo od neho „strana a ľud“ chceli. Inak letel z práce, deti mali problém so školou, prípadne nemal šancu dostať výjazdnú doložku ani do tej blbej Juhoslávie, bol upozadený pri všetkých žiadostiach pri ktorých bolo treba schválenie straníckych orgánov (ja som s prekvapením zistil, že aj k mojej prihláške na doktorandské konanie som bol lustrovaný ako keby som rovno žiadal o vstup do ŠtB – väčšinou o tom žiadatelia nevedeli, ja som bol jeden z mála, ktorého si kvôli tomu osobne predvolali a mal som šťastie, že náš kádrovák na OÚNZ bol celkom rozumný chlap, ktorý len chcel doplniť nejakú potrebnú frázu do vyjadrenia). Veriaci s kľudom písali frázu (alebo ju napísali ich nadriadení k nejakej žiadosti) – „S náboženskou otázkou je vyrovnaný a podporuje politiku KSČ“. Ak ste chceli prežiť, bez pretvárky to nešlo a myslím, že aj komunisti to dobre vedeli, ale ako aj po vynútenom cirkuse s voľbami mohli do sveta trúbiť ako ich celý pokrokový a pracovitý ľud miluje. Chcel si robiť, to čo si mal rád a čo si vedel? Najlepší spôsob ako to dosiahnuť bolo ísť si zanadávať na námestie na komunistov :))). Poznám prípady, keď nejaký komunistický spolok v inštitúcii rovno požiadal nejekého schopnejšieho, aby vstúpil k nim, inak ho nemôžu povýšiť na miesto, kde jeho schopnosti súrne potrebovali. Nebolo to často, ale stávalo sa to. Ku koncu aj komunistom začala horieť kúdeľ pod zadkom a tí múdrejší si to uvedomovali, tak sa začali chytať každej slamky. Síce márne, ale aj z toho vyšlo pár „zapredaných zradcov“ podľa tvojej klasifikácie.
Odlepte si škrupinku zo zadku a pochopte, že tých, ktorí sa dokázali vzoprieť bolo také percento, aké je prakticky v každej populácii, ktorú dusí totalitný režim. Väčšina chcela proste prežiť a na nich tiež platí ono biblické – Kto si bez viny… A beda režimu, z ktorého pohoršenie pochádza. Nie som veriaci, ale niečo na tom bude. Ešte jedno – Nešťastný národ, ktorý potrebuje hrdinov.
Zaujímalo by ma, v ktorom otvore si trčal ty. Alebo si bojoval s komunizmom v útlom veku 5 mesiacov?
Spirála beznaděje. Zadlužení států se blíží kritické hranici.
https://www.youtube.com/watch?v=4YnGJnz0dIc
Těch bývalých komunistů, kteří rychle otočili plášť, bylo v polistopadových vládách „mraky“, např. Kočárník, Dyba, Komárek, Dlouhý (ten byl prý dokonce předsedou stranické organizace v Prognostickém ústavu, podobně jako rozvědčík v armádě) a nevzpomínám si, že by jim to někdo otřískával o hlavu jako Ševčíkovi. Až na výjimky, kdo dosáhl vědeckou hodnost CSc., musel být ve straně, protože to schvalovaly stranické orgány, kdo patřil k výjimkám (např. Klaus), zřejmě to musel vynahradit nějakou jinou „angažovaností“ ve jménu strany. (Mně jako neangažovanému nestraníkovi kandidatura schválena nebyla a až v 90. letech jsem mohl dělat Ph.D. studium.)
Jinak bych Ševčíkovi docela přál, aby volbu rektora vyhrál. To by ti „nositelé dobra, demokraté a jediní vlastníci pravdy“ pukli vzteky.
Ševčika i autora čtu rád, jenom bych trochu poopravil přehnane číslo dva miliony komunistu. V roce 1989 jich bylo cca milion sedmset tisíc, vč. kandidátů…