Dvě špatné zprávy pro Česko

Hned dvě události mající nepříznivý dopad na naše hospodářství jsme zaznamenali v minulých dnech. Obě mají společného to, že jsou výsledkem zpackané „zelené transformace“. Respektive jejích dopadů do cen energií.

Tou první je oznámení německé spolkové vlády, že bude velkým firmám s energeticky náročnou výrobou dotovat ceny energií. Cílem je dosáhnout sazby zhruba 5 centů za kilowatthodinu. Což je asi polovina toho, co dnes platí české firmy. Pokud k tomu skutečně dojde, bude to znamenat další pokles naší konkurenceschopnosti. Ovšem tentokrát nikoliv „jen“ na světových trzích, ale i na tom unijním. Pravda, ještě je tu jakás takás šance, že to Německu zatrhne evropská vrchnost. Osobně bych na to však moc nesázela. Jednak je to jedna z „vedoucích“ zemí EU, která má zkrátka v jejích strukturách silné slovo. A jednak je tato podpora v souladu s „akčním plánem EU pro dostupné energie“, který počítá při snižování jejich cen právě se zapojením dotací z eráru.

Teplárny a blackout

Tou druhou špatnou zprávou je oznámení společnosti Sev.en, že do března 2027 uzavře své tři tepelné elektrárny. Nejde o úplně překvapivý krok, protože postupné uzavírání elektráren (a tepláren) spalujících uhlí avizovaly již dříve také ČEZ a Sokolovská uhelná. Od března 2027 tedy hrozí, že naše země, vzhledem k absenci dalších zdrojů, přestane být vývozcem elektrické energie a stane se jejím dovozcem. Se všemi aspekty, které k tomu patří. Tedy především zvýšením naší energetické závislosti a tím pádem i snížením bezpečnosti. Bude zkrátka hrozit více a delších blackoutů. Ono totiž nemusí být vždy odkud brát, protože budeme mít kolem sebe samé dovozce.

A kdo bude vlastně v Evropě vyrábět elektrickou energii v takovém množství, že ji bude schopen vyvážet? A za jaké ceny? Právě tato rizika mohou vést k tomu, že ČEPS a ERÚ, které budou celou situaci po oznámení společnosti Sev.en ještě vyhodnocovat, nakonec prohlásí, že vypnutí těchto zdrojů není možné, a rozhodnou, že je musí Sev.en provozovat dál. Samozřejmě s tím, že erár uhradí ztrátu, která jí tím bude vznikat. Osobně se v dilematu „více se zadlužit vs. ztratit energetickou bezpečnost“ přikláním k první možnosti. Ta druhá totiž může být ve svých důsledcích ještě dražší…

Zdá se, že naše veřejné rozpočty, které jsou už nyní v troskách, tak budou čelit dalšímu tlaku na ještě hlubší zatnutí dluhové sekery. Vedle dotování výroby energie společnosti Sev.en lze totiž očekávat, že naše firmy budou po vládě požadovat, aby jim po vzoru Německa ceny energií dotovala také. Dle mého soudu však existuje i jiné řešení nastalé situace. Tou je odstranit příčiny vysokých cen energií. Tedy alespoň ty, u kterých jsme toho schopni.

Emisní povolenky

Jsou to v první řadě emisní povolenky, respektive jejich vysoká a velice volatilní cena. Možná by se tedy mohla naše nová vláda (vznikne-li někdy) pochlapit a podobně, jako oznámila, že odmítne emisní povolenky v systému ETS2, tak odmítnout i ty v systému ETS1. Nezůstalo by to samozřejmě bez následků. Ale vzhledem k tomu, jak jde v EU všechno pomalu, bych se jich zase až tak nebála. Navíc lze předpokládat, že bychom pro tento krok získali i další spojence. Drahé energie totiž dusí ekonomiky všech členských států.

Dvě zprávy znamenající závažné ataky na erár, konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost. Jak si s nimi vláda poradí? Pokud bude ve Strakovce sedět stále ta končící, tak si iluze nedělejme. Pokud už ta nová, tak dostává možnost hned na začátku svého mandátu prokázat, nakolik jsou její slova v návrhu programového prohlášení o „zajištění přijatelných cen energií pro domácnosti a podniky“ a „posílení soběstačnosti a energetické bezpečnosti státu“ myšlena vážně. Respektive zda toho dosáhne, aniž by to znamenalo opět o něco hlubší zatnutí rozpočtové sekery. Možnosti existují.

Vyžadují ale odvahu…

Čtěte také:
Bruselské nápady vyhodíte dveřmi, vlezou oknem
Bruselský vlk se nažral
Draghiho zpráva rok poté