Fiala opět věští z rozbité koule aneb Odchod Kuby posledním hřebíčkem do rakve ODS

Premiér v demisi Petr Fiala a další náčelníci občanských demokratů se snaží uklidnit sami sebe. Podle nich není odchod jihočeského hejtmana Martina Kuby z ODS pro stranu zásadní ranou. Nicméně argument, že právě tento odchod by mohl znamenat fatální úder, má silné opodstatnění.

Fenomenální úspěch v krajských volbách

V loňských krajských volbách se v Jihočeském kraji stalo něco, co se v rámci ODS dlouho nepodařilo: strana tam pod vedením Martina Kuby zvítězila s drtivou převahou. Získala 47,51 % hlasů a obsadila 34 z 55 mandátů v krajském zastupitelstvu. Díky tomu ODS nepotřebovala k vládnutí koaličního partnera, což je i v regionální politice ohromný úspěch. Kuba pak byl 24. října 2024 znovu zvolen hejtmanem.

Tento výsledek svědčí o tom, že Martin Kuba nebyl jen „klasickým straníkem“ – ODS dokázal v Jihočeském kraji postavit jako relevantní a vítězný projekt, přitom bez nutnosti koalice. Jeho osobní profil, regionální prozíravost a schopnost oslovit voliče vnímavé k regionálním tématům zajistily tamní buňce občanských demokratů velmi slušnou prestiž a reálnou moc.

Ve chvíli, kdy ODS jinde po celém Česku bojuje o přežití (nebo alespoň o přežití coby relevantní politické alternativy), představoval právě Kuba a jeho krajská organizace něco jako „poslední baštu“, která mohla garantovat, že strana nezanikne úplně. A to je právě důvod, proč je jeho odchod tak zásadní.

Celkový propad ODS

Podle výsledků krajských voleb získala ODS celorepublikově jen 5,90 % hlasů a poměrně skromný počet mandátů. Ve srovnání s úspěchem v Jihočeském kraji jde o značně nesrovnatelné číslo. To ukazuje, že mimo tento kraj má velmi malou podporu a v řadě krajů je její vliv marginální. Strategická chyba podle mnohých voličů spočívá v tom, že spojenectví a politická koalice pod hlavičkou SPOLU selhala v zásadní roli: vyrovnat oslabení ODS mimo tradiční baštu.

Když vedení strany v čele se světovým lídrem Fialou přistoupilo na slepenec SPOLU, podcenilo vnitřní rozdíly mezi stranami i riziko, že tím oslabení identity ODS několik let potrvá. V takto oslabené struktuře je pak náhlý odchod vlivného regionálního politika, jako je Kuba, minimálně velice nepříjemnou událostí.

Co říká popletené vedení ODS

Podle Fialy Kuba „nevyužil prostor před lednovým kongresem strany pro vystoupení s alternativním programem“. V přímém přenosu si postěžoval, že Kuba se během poslední kampaně neangažoval.

Tato argumentace, jak je ostatně u pana profesora Fialy zvykem, ignoruje podstatné skutečnosti. Odchod Martina Kuby totiž není impulzivní či zcela náhlý – jde o vyvrcholení dlouhodobého rozkolu. Kuba dlouhodobě kritizoval některé kroky vedení stran a odmítl se aktivně účastnit kampaní.

Jihočeský hejtman se navíc rozhodl jít vlastní cestou, nejde jen o osobní gesto. Plánuje si postavit vlastní politické hnutí. Argument, že „ODS přežije“, tak zní povrchně – když se podíváme na vnitřní strukturu a regionální zastoupení, ztráta Kuby znamená oslabit poslední silný pilíř strany.

Proč může odchod Kuby znamenat konec ODS jako reálné politické síly?

1. Přetáhne lidi s sebou
   O Kubově novém hnutí už se mluví a podle dostupných informací se k němu chystají přestoupit i další klíčoví členové ODS v Jihočeském kraji: například primátorka Českých Budějovic, náměstci hejtmana a další. Pokud se organizace nového hnutí podaří – a pokud přitáhne i méně výrazné, ale početné místní politiky a sympatizanty – může to ODS de facto zcela „vyklepat“ z regionu.
2. Ztráta poslední silné bašty
   Pokud ODS ztratí Jihočeský kraj, zůstane „jen“ marginální relikt, protože v jiných regionech strana neuspěla. Ztrácí tak možnost konkrétního vlivu, mandátů, a hlavně posledních zbytků prestiže, které ji ještě jakž takž držely nad vodou.
3. Symbolický odchod – signál pro další nespokojené
   Odchod Kuby může být signálem (které pan profesor Fiala tolik uctívá): pokud i významní, dlouholetí a úspěšní členové odcházejí, je něco zásadně špatně se stranou. To může povzbudit další k odchodům, zejména v oblastech, kde je ODS už tak slabá.
4. Politická konkurence nového subjektu
   Pokud se z Kubova hnutí stane relevantní subjekt (na úrovni kraje, posléze možná i celorepublikově), nově vzniklá síla může voliče, donedávna věrné ODS, rozptýlit, ale i ukrást. Tím se rozředí potenciální elektorát ještě víc.

Ve světle těchto rizik je odchod Kuby zásadní ranou pro ODS.

Jádro problému: Nelibost vůči SPOLU a vnitřní ideové rozkoly

Jednou z dlouhodobě deklarovaných příčin nespokojenosti Martina Kuby byla jeho nelibost vůči koalici SPOLU. Kuba usiloval o to, aby ODS kandidovala v Jihočeském kraji samostatně, i když tím šel proti proudu náčelníků občanských demokratů. Jeho politická vize byla a je jiná než ta, kterou prosazovalo a prosazuje vedení strany – s větší mírou pragmatismu, větším zaměřením na regionální politiku, a hlavně bez fanatických „antiBabiš“ kampaní.

Když ODS znovu vsadila na centralizovanou koalici s TOP 09 a KDU-ČSL, pro mnohé straníky definitivně ztratila svou identitu. Kubův odchod je tak nejen odchodem jedné osoby, ale i odmítnutím modelu, který není pro mnoho členů ODS (zejména těch regionálních) dlouhodobě přijatelný.

Fialova rozbitá křišťálová koule

Petr Fiala se svou družinou zaujal stanovisko, že Kuba měl možnost vystoupit s vlastní vizí, ale místo toho si „zvolil vlastní cestu“. A jedeme dál, močálem černým kolem modrých skal. Jenže tím bagatelizují něco zásadního – a sice, že tady nejde o individuální protest, ale o proměnu struktury moci a politické identity uvnitř strany.

Fiala sice zanedlouho končí jako předseda a ODS si zvolí nové vedení, dokud ovšem strana nebude mít jasnou a autentickou strategii, dokud se nepodaří přitáhnout nové – nebo aspoň udržet stávající – členy (a hlavně voliče), zůstane pouze marketingová rétorika a vysílání signálů bez reálného základu. Zkrátka bublina, která splaskne a zbude po ní jenom smrad.

A pokud se rozpad regionálních struktur urychlí (např. dalšími odchody), může být už příliš pozdě: ODS se promění v marginální „kulturní dědictví“ politické minulosti bez reálné šance na návrat. To je hlavní důvod, proč odchod Martina Kuby není pouhou marginálií a „regionální anabází“. Je to varování a nespíš i signál zániku. Fialova křišťálová koule je stále rozbitá, protože nereflektuje hloubku rozkladu, jenž probíhá.

Čtěte také:
Petra Fialu přestalo bavit prohrávat s Andrejem Babišem, proto končí
Lidovci a TOP 09 jsou jako nenažraný bernardýn. ODS se jich musí zbavit
ODS na rozcestí: S Kubou vzhůru, nebo s Fialou do hrobu