Slovenský premiér Robert Fico byl postřelen. Stalo se v obci Handlová před kulturním domem, kde předtím zasedala slovenská vláda. Výstřely zazněly ve chvíli, kdy Fico přišel k lidem, kteří ho radostně vítali. Střelec byl zadržen.
Tolik strohé, prozatím jasné, ověřené informace. Všechno ostatní jsou v této chvíli spekulace. Jedna se však nabízí hned a to nejsilněji – podezření, že to byl zločin z nenávisti. Odporné, temné nenávisti, kterou šíří zejména ideologičtí aktivisté, stejně jako část současné slovenské opozice. Nenávisti, kterou právě ideologičtí aktivisté v neziskovkách a v politice tak rádi kritizují, ale sami ji do společnosti vnáší v největší míře. Nenávisti, proti které verbálně „bojuje“ Evropská unie, ale většinou svých kroků, rozhodnutí, rozkazů a zákazů ji rozviřuje do neuvěřitelných obrátek. Nenávisti, na které se podílí kdekdo – nejvíce právě „bojovníci proti nenávisti, jak bylo řečeno – ale reálně proti ni skoro nikdo nic nedělá.
Nenávist!
Jak bylo řečeno, zatím je to spekulace. Jestliže však bude potvrzena a stane se faktem, mělo by to být to nejsilnější varování všem zběsilým válečníkům, ideologickým bojovníkům a nenávistníkům všeho druhu, že legrace skončila. Ta totiž končí vždy tam, kde začne téct krev.
Tomuto tématu budeme proto věnovat velkou pozornost. Zastavme se prosím a zamysleme. Ještě je čas vzpamatovat se a začít jednat normálně. Nikoli po bolševicku, zaslepeně, fanaticky jako doposud, ale naopak s klidem, rozumem, střízlivě a lidsky. Pokud to nedokážeme, nebude to poslední krev. Vzedmuté vášně, nejsou-li kroceny tam, kde začínají, tedy v každém nenávistném jednotlivci, zvláště když jsou potřísněné krví, vždy přináší další krev, mnohem více krve. Což bohužel není názor, ale dějinná zkušenost.
