Inflace je až příliš vysoko

V pátek statistici zveřejnili údaje o inflaci za předchozí měsíc, ze kterých vyplynulo, že spotřebitelské ceny byly v červenci meziročně vyšší o 2,7 %. Meziměsíčně vzrostly o 0,5 %. Na to se můžeme dívat dvojí optikou.

Při předešlém měření spotřebitelská inflace sledovaná skrze úhrnný index spotřebitelských cen (CPI) dosáhla meziročního růstu 2,9 %. Připomínáme, že naplánovaný inflační cíl centrální banky (ČNB) je 2 % meziročně. Tento cíl platí od roku 2010 a odpovídá standardům centrálních bank vyspělých ekonomik. Kolem tohoto bodového cíle se uplatňuje toleranční pásmo ± 1 %, tedy reálná inflace může kolísat mezi 1 % a 3 % bez okamžitého zásahu ČNB. Pokud jde o cílovanou inflaci, ČNB ve své komunikaci uvádí, že nebere jako porušení pravidla krátkodobé výkyvy kvůli nepředvídatelným šokům, jako jsou třeba jednorázové změny daní.

Můžeme říci, že inflace se stále drží v rámci tolerančního pásma ČNB 1-3 %. Na druhou stranu také můžeme konstatovat, že již až příliš dlouho se drží nad preferovanými 2 procenty, přičemž nahoru ji tlačí hlavně položky, které jsou monetární politikou ČNB extrémně těžko ovlivnitelné, či přímo neovlivnitelné. Neboli nevypadá to, že by inflace chtěla v příštích měsících výrazněji poklesnout.

Potíž je totiž v tom, že jedinou položkou, která meziročně zlevňuje, a tím inflaci výrazně brzdí, jsou energie. Jenomže v jejich případě je zlevňování logické, jelikož jsou stále nejdražší podle parity kupní síly v rámci Evropské unie. Kdyby zlevňování energií nebylo, byla by inflace ještě vyšší.

Naopak výrazně nahoru inflaci táhnou potraviny. Konkrétně položka „nezpracované potraviny“ je meziročně dražší o 7,8 %. Je tedy zjevné, že zdražování koncových potravin bude dál pokračovat, a také potáhnou vzhůru celkovou inflaci. V podstatě se dá říci, že inflace se drží na přijatelných úrovních jen proto, že u nás proběhla vlna extrémního zdražení energií a nyní tyto enormní ceny energií ustupují – a tím opticky sráží celkovou inflaci.

Je dvouprocentní cíl skutečně žádoucí a normální?

Suma sumárum, inflace tedy nepřekvapila, dosáhla úrovně, jakou trh v průměru odhadoval. Výsledkem by měl být pozvolný pokles mezibankovních úrokových sazeb a spíše stagnace české koruny k euru. Podle našeho odhadu průměrné tempo inflace v roce 2025 dosáhne 2,5 %.

Ale ať se na čísla díváme jakkoliv, nelze přehlédnout jednu zásadní skutečnost – inflace není jen „číslo“, které sledujeme v grafech. Je to přímý důsledek znehodnocování měny, kterou jsme nuceni používat. A znehodnocování měny je naplánované centrální bankou, a dokonce prezentováno jako „žádoucí“ a chtěné. Pokud totiž centrální banka stanoví inflační cíl na 2 %, v podstatě tím říká, že si přeje znehodnotit naše úspory ročně o tato 2 %. Jinými slovy, ve skutečnosti centrální banky usilují o permanentní inflaci – byť „jen“ dvouprocentní. A je to již považováno za tak „normální“, že to nikdo nezpochybňuje a neklade si otázky, zda taková inflace je nutná a skutečně žádoucí. Nejen z řad veřejnosti, ale ani z řad centrálních bankéřů.

Kdyby si někdo začal klást tyto otázky, musel by dojít k závěru, že na dvouprocentní inflaci není pro veřejnost ani podniky žádoucího vůbec nic. Je chtěná státem. Permanentní inflace totiž také permanentně částečně smazává veřejný dluh. Stát se tak může donekonečna zadlužovat a inflace jeho dluh donekonečna maže. Nic jiného v tom nehledejte. Až tak jednoduché to je.

Čtěte také:
Inflace roste, ale vláda řeší své platy – kdy se probudí?
Úřad pro opravu Fialových lží
Fialovo vybrušování z prachsprostých lží