Poslal mi přítel, významný slovenský spisovatel, odkaz na stand-up jakéhosi Jaroslava Cermana. Přiznám se, že mé kulturní obzory jsou dosud velmi úzké a toto jméno jsem slyšel poprvé. Tož jsem zhlédl jeho vystoupení v tzv. vtipné jevištní show a ihned pochopil…
To, co jsem spatřil, byla ta nejhorší stoka, jakou pamatuju. Vzpomínám si, jak si kdysi Miloslav Šimek s Jiřím Krampolem dělali legraci z Vietnamců. To bylo ještě v 80. letech, kdy na pracovitosti tohoto národa ještě nestál skoro celý náš potravinářský maloobchod. Ty vtipy tehdy nebyly sice vtipné, ale nebyly ani hrubé, podpásové a urážlivé. Byly prostě tak akorát, aby je uneslo televizní vysílání, tehdy státní. Možná se u toho někdo občas i usmál. Já asi jednou, když ti dva vyprávěli anekdotu, jež mi připomněla mou vlastní zkušenost s tehdejšími vietnamskými dělníky na stavbě modřanské telefonní centrály. Tamní jihoasijské dělnictvo pocházelo vesměs z řad vysloužilých vojáků Vietkongu, kteří ten pobyt pro ně na zaslíbeném západě dostávali za odměnu. Byli to milí kluci, to bez ironie, ale moc jste si s nimi nepokecali. Stoprocentně srozumitelně česky totiž uměli jen dvě věty: „Ať si to mistr udělá sám“ a „Nechceš džíny?“ Jejich skutečnou a velmi poctivě konanou prací bylo šití kopií různých riflí či wranglerů, dokonce i s příslušnými nášivkami. Jinak platilo „neumí čéski“.
Tak tisíc mil pod úrovní téhle historky nás seznámil se svým pohledem na Slovensko a Slováky onen svrchu zmíněný Cerman. Několik štěpných citací: „Já požaduju, aby Česká republika byla jadernou velmocí. Stačej´ dvě jaderný hlavice. Už pro ně mám i jméno: Přemysl a Otakar. I když záleží, kdo bude u moci. Když vyhraje SPD, tak to můžeme nazvat Pravda a láska. Víte, co bych s nima dělal? Tu první bych hodil na Bratislavu, bez zaváhání, jen, co by vyjela z pásu. Pak bych chvíli počkal a tu druhou bych tam hodil taky, jenom proto, aby si Slováci nemysleli, že je to nějakej omyl nebo že nám je to líto. Vy si říkáte: to jsou naši bratia, my je máme rádi. Vůbec ne, nikdo je nemá rád. V jádru proti nim nic moc nemám. Prostě Orient. Někdo žije v domě, někdo v jurtě, můžeme být rádi, že to není iglú. Mně na nich vždycky vadilo, že jsou ze všech národů nejvíc hrdí. Ale to je oxymóron. Na co hrdí? Dokáže někdo z vás vyjmenovat jediný slovenský vynález? A halušky se nepočítají. Oni jsou hrdí na Tatry. Hory šutrů. Oni se tváří, jako by tam bez nich nebyly, jako že je tam navozili a pak pojmenovali po tom náklaďáku. Nebo dějepis. Byli to Slováci, co jezdili na dinosaurech. A pak je vyhubili, protože dinosauři začali mluvit maďarsky. Slováci mají jenom dva hrdiny. Jeden byl Štefánik a toho jsme my Češi zabili. Konkrétně Masaryk s Benešem. Na Masarykova koně dali protiletadlovou střelu a Beneš ho sejmul. Proč? Protože byl příliš mocný. A druhý je L´udovít Štúr. Nikdo nenapsal slovensky víc než on. To je takový slovenský Stephen King. A ten si vyrazil jednou do lesa, že si něco zastřelí, ale narazil na dřevěný plot. Nic takového nikdy neviděl, tak se to pokoušel přeskočit, ale měl na zádech pušku a tou si prostřelil nohu. Když ho vyléčili, zjistili, že má asi o deset cm kratší tu prostřelenou nohu. Jako by to nebylo dost, že je Slovák, ještě je z něj kripl.“ Atd atd, to vše proloženo zhruba dvaceti vulgaritami za minutu.
Cerman svůj výstup vyústil v opravdu podařenou pointu: „Můžete být pyšní na to, kde jste se narodili, ale proč zrovna na Slovensku? Stačilo 5 Euro a mohli jste být v Brně.“
Za normálních okolností by taková hora slovního hnoje nestála za zmínku. Ale když si před ni a za ni dáte dehonestující vyjádření českých politiků (Fiala, Lipavský atd.) na adresu těch slovenských (zejména Fica), začnete chápat, co všechno může být součástí hodně špatných stránek dějepisu. Jakmile se národnostní nenávist stává předmětem šoubyznysu, začíná to být fakt vážné. Za naše vrchnosty se omluvit nedokážu a za sebe nemusím. Ti, kdo mě znají, vědí proč. Ale smutno mi z toho fakt je.
Čtěte také:
Fico: Česká vláda chce kvůli podpoře války na Ukrajině ohrozit vztahy se Slovenskem
Progresivismus neporazíme přihlouplým hulvátstvím. „Suka“ není argument
Autor asi nepochopil co je stand up comedy, prostě si děláš prdel ze všech a všeho. Od začátku do konce je to braný jako humor, ok třeba i blbej, ale humor. Při stand upech si děláš srandu ze všeho a ze všech, silně za hranou korektnosti – to je prostě stand up. Chápu že autor nemá smysl pro humor, ale z tohohle senzaci neuděláš
Petře jste blbej jako štoudev
Máte, samozřejmě, úplnou pravdu. Musím se smát tomu, jak se autor příspěvku může sám ze své důležitosti pos…at 😀
Myslím, že netrpím absencí smyslu pro humor. Tohle ovšem není humor nýbrž krystalická idiocie. A navíc vážně trochu nebepečná. Dělat z jiných národů kretény, to není humor, je to nedostatek odvahy a soudnosti. Jak začal holocaust? Kresleným humorem. Koukněte se do meziválečných německých, ale třeba i polských novin.
Stand up je hnus a kýč. Především ten. Vypovídá to o úrovni takových druhých z nás, co na to jdou. Kýč je součástí života valné většiny lidí. Tak se na ně nezlobme, oni jinak nemůžou.
Cermana skutečně nemusím, ale tím bych šmahem neodsuzoval všechny Stand Up komiky. Nebo chcete odsoudit takového Voskovce s Werichem a později Horníčkem za forbíny. Co to bylo jiného. A nemyslím si, že Cerman vystupuje na politickou objednávku. Je to prostě jenom vůl.
Srovnávat tohle a Voskovcem a Werichem vyžaduje ipravdu velikou fantazii, gratuluji Vám k ní.
Pane Berane, přirovnání forbín W+V k stand-upu je odpornost. Nechápu, jak to mohlo někoho vůbec napadnout. S Vámi naprostý souhlas. 🙂
Co asi při tom tzv. Stand-up vystupování dělal Cerman rukou v kapse kalhot? (Tohle je příklad stand-up).
Když humor, tak raději takový, kde se člověk nenuceně a od srdce zasměje.
Stand-up je něco jako Fast food. Rychle a levně se nacpat a následující den s kolegy u kafe z automatu probírat téma tohoto „kulinářského“ zážitku…
Jara Cerman je klasik. Autor článku kdyby viděl českou sodu tak by ji taky odsoudil. Bohužel je to ukázka soucasne intolerance. Ne z Járy ale z autora článku čiší nenávist.