Měl Václav Havel syna? V době otřesů a vnitřních sporů kolem Knihovny Václava Havla přichází kniha, která otevírá otázku, s níž nikdo nepočítal. Pátý román Marka Přibila Děti Václava Havla ji nejen klade, ale také na ni odpoví. S děním v knihovně nijak nesouvisí, přesto do rozjitřené atmosféry vstupuje jako nečekaný šrapnel. Nejde však o lacinou provokaci. Je to generační román o Trutnovu, rodinné paměti, nacistických zločinech, normalizaci, Havlově odkazu a minulosti, kterou nelze obejít ani umlčet.
„S tím, co se bude dít kolem Knihovny Václava Havla, nikdo z nás nepočítal. Kniha s tím nijak nesouvisí. Nemáme zájem se na této vlně svézt. Ani autor by nesouhlasil. Dobrá knížka si své čtenáře najde,“ sdělila Deníku TO Dorota Tobiášová z nakladatelství Aspektum.
Zmiňuje, že román přináší mnohovrstevnaté vyprávění, které propojuje osobní příběh s evropskými dějinami, pamětí a politickými mýty. Hlavní postavou je Daniel, lékař ve středním věku, který se vrací do rodného Trutnova (Havlova druhého domova). Zjišťuje, že minulost nelze obejít ani neutralizovat, lze ji pouze znovu otevřít. Město, kde kdysi stálo kino Stalino a jehož fasáda dnes nese sochu (plastiku) Václava Havla, se stává konkrétním prostorem střetu ideologií, paměti a zapomínání.
Příběh sahá od nacistických zločinů, včetně poboček koncentračního tábora Gross-Rosen na Trutnovsku a holocaustu na území dnešní Ukrajiny, přes komunistickou normalizaci až po současnost. Minulost se před Danielem rozplétá jako soustava rozhodnutí, která nikdy nebyla skutečně uzavřena.
„Je třeba ocenit autorovu důkladnou rešerši minulosti trutnovského kraje, zvláště období druhé světové války a nacistické genocidy, nejen židovského národa,“ uvádí ke knize dlouholetý literární kritik deníku Právo František Cinger.
A navazuje: „Marek Přibil propojuje historické a rodinné reálie s fantazií, která si vždy uchovává dotek skutečnosti. Odtud vede jen krok k paradoxnímu využití motivu člověka, disidenta, dramatika a politika, jenž měl k Trutnovu díky chatě na Hrádečku i k rodině lékaře Daniela mimořádný vztah. Oproti minulým prózám je Přibilův styl hutnější – příběh vede v rychlém rytmu reagujícím na současný svět.“
Nejde o pietní portrét
Román se rozvíjí jako vyprávění, v němž se osobní osudy prolínají s evropskými dějinami, veřejným prostorem a politickými mýty. Pracuje s koncentrovaným jazykem, opírá se o přesný detail, ironii a existenciální napětí.
Významnou roli hraje zápletka spojená s Danielovými prarodiči. Vedle ní vstupuje do příběhu také shora zmíněná postava Václava Havla a jeho odkaz. Nejde o pietní portrét ani o lacinou provokaci. Havel zde vystupuje jako historická i lidská postava zbavená nánosu veřejných klišé, včetně souvislostí, které v běžném obrazu někdejšího prezidenta zůstávají stranou, a dosud neznámých momentů. Román zároveň otevírá otázku, byl-li Havel Danielovým biologickým otcem.
„Dnes se to mění“
„Na první pohled by to mohlo svádět k povrchnímu dojmu: ejhle, buď si tu někdo chce přihřát polívčičku na hrobě slavného muže, nebo, hůř, někdo si chce kopnout do zesnulého. Ani jedno z toho pro Přibilův román neplatí,“ zmiňuje publicista Petr Žantovský.
Nato doplňuje: „Nestává se každý den, aby česká literatura zrodila cosi, čemu se kdysi, spíše ze zvyku, říkalo generační román. Tedy knihu o zamotaných lidských příbězích generace, která se, pomyslně či fakticky, setkávala na půdorysu své přítomnosti, minulosti i předminulosti, v životech svých předků či prapředků. A to vše vpleteno do sítě historických okolností, proměn, hrdinství i poklesků, vin a trestů. Dnes se to mění.“
Ondřej Hník, vysokoškolský pedagog, jenž v minulosti šéfoval katedře české literatury PeDF UK v Praze a zasedal též v porotě literární ceny Magnesia Litera, pro Deník To uvedl: „Jsem rád, že v množství feministicky laděných titulů a titulů s protěžovanou tematikou psaných na společenskou objednávku, kterými je dnešní český čtenář zahlcen a právem unaven, se najednou objevil nevtíravý román s filosofickým, esejistickým a společenskokritickým rozměrem. Román, který jednoznačně přesáhl pouhé (byť náročné) materiálové bádání, beletristické zvládnutí historických událostí, a řemeslné zpracování látky.“
V postavě hlavního hrdiny Daniela se podle Hníka zrcadlí společnost, která se naučila přežít všechny režimy, ale nikdy si zcela nevyjasnila, kde končí vina a kde začíná přizpůsobení.
O autorovi
Marek Přibil (*12. září 1976, Trutnov) je český spisovatel, scenárista. V minulosti působil jako novinář v Českém rozhlase a denících Právo a Mladá fronta Dnes, také v časopisu Týden. Je autorem románů Pavouk (Torst), Svátosti sadistického Boha (Nakladatelství Lidové noviny), Bod Evropa (Větrné mlýny) a Rehabilitace Adama a Evy (Grada). Pátý román Děti Václava Havla vydává nakladatelství Aspektum.
Další informace o románu můžete najít na webu nakladatelství. Rozhovor s autorem si můžete přečíst v aktuálním vydání měsíčníku TO.
