Pro odpůrce změny financování veřejnoprávních médií a šiřitele iracionálního strachu z jakéhosi jejich politického ovládnutí mám nadmíru dobrou zprávu: boj o udržení „nezávislosti“ už není nutný. Halekání po náměstích či psaní petic získalo punc zbytečnosti. Nezávislost, a s ní související nestrannost a vyváženost, totiž například v Českém rozhlase již neexistuje. Snaha o její zachování tudíž z logiky věci ztratila smysl.
Příkladů pro toto tvrzení máme dost. Jedním z nich může být i aktuální sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Podívejme se, jak o něm Český rozhlas (především stanice mluveného slova Český rozhlas Plus) od začátku května v rámci publicistiky referuje. Nejbizarněji je na tom pořad Názory a argumenty, nic překvapivého. Stále stejní autoři, stále stejné myšlenky.
Za vše prý mohou populisté
Tak třeba 2. května se připomněl Jiří Leschtina s příspěvkem „Napětí kolem sněmu sudetských Němců v Čechách narůstá“. Například mu vadí, že „festival Meeting Brno, který má být završením dlouhého a bolestného úsilí o smíření mezi Čechy a sudetskými Němci, se odehraje v době, kdy běžnou součástí politiky se stalo vyvolávání vzteku, frustrace a nenávisti ve společnosti.“
O šest dnů později přispěchala na pomoc Lída Rakušanová (titulek: Májové paradoxy), která rozhlasové posluchače již léta oblažuje svým německým pohledem na svět. Jdeme dál. 10. května jednotný pohled doplnil osvědčený Jan Vávra s komentářem „Učebnicový příklad populismu“. Tvrdí, že tendence získávat hlasy podněcováním negativních emocí je jedním ze základních znaků populismu. Populisté jsou ochotni pro svoji popularitu udělat cokoli, bez ohledu na celospolečenské dopady.
Benešovy dekrety poškozují ČR. Opravdu?
Za další tři dny se ve vysílání objevuje dlouhodobý zastánce takzvaných sudetských Němců Petr Fischer (titulek: Sudetští Němci – pekelná karta české politiky). „To nejhorší, co se v politice může stát, je to, když ji dělají lidé, kteří si ve skutečnosti o ničem nic nemyslí a pouze nasávají atmosféru a ždímají témata s největším emotivně-volebním potenciálem,“ prohlásil Fischer. A pak tu máme asi pro široké názorové spektrum opět Lídu Rakušanovou.
Ta 15. května ještě přitvrdila, když oznámila, že „Benešovy dekrety poškozují Českou republiku“. Co dalšího nám sdělila? Třeba že je faktem, že lpět na poválečných dekretech znamená ospravedlňovat kolektivní vinu a trvat na tom, že etnická čistka není bezprávím. Výčet uzavřu „věčným“ Lubošem Palatou, který přichází s naléhavou výzvou: „Příští víkend se v Brně koná velký krajanský festival. Zkusme ho už nezkazit. Protože ačkoli se nedají čekat žádné davy odpůrců, ve svých projevech na sociálních sítích a internetu vystupují tito lidé velmi nenávistně a radikálně,“ říká. Nenávistné projevy jím preferované části politického spektra a jeho zastánců komentovat přirozeně nikdy nebude.
15 ku 1 pro příznivce sjezdu sudetských Němců
Když to shrnu, za dva týdny se v pořadu Názory a argumenty objevilo šest jednostranných pohledů. Pluralita, viďte? Paradoxně server iRozhlas.cz před několika dny přinesl výsledky výzkumu agentury Median, že pořádání sudetoněmeckého sjezdu nepovažuje za správné 57 procent lidí. Kde mají zastánce? A to bude šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Josef Pazderka stále nejapně tvrdit, že je vše v pořádku.
K výčtu „správných“ respondentů musím zařadit i spisovatele, dramatika a signatáře Charty 77 Milana Uhdeho v relaci Interview Plus (Kvůli landsmanšaftu se rozdmýchává konflikt nepřirozených rozměrů. Smíření je bytostná potřeba). Ve vysílání jsem našel jediného odpůrce srazu, a to bývalého jihomoravského hejtmana Michala Haška. Ten se v pořadu Pro a proti „utkal“ s lidovcem Pavlem Bělobrádkem. Suma sumárum, vše skončilo „férovkou“ při skóre 7,5 zastánců sjezdu vs. 0,5 odpůrců (pro lepší přehled 15 ku 1).
Povinně placená propaganda na Vinohradech
Kdyby na Vinohradech vůbec chtěli najít oponentní názor, není nic jednoduššího. Například publicista a disident Ivan Hoffman nedávno zveřejnil příspěvek na serveru parlamentnilisty.cz s titulkem Vysídlenci se pořád nevzdali naděje. Jenže Ivan Hoffman po letech působení z rozhlasových veřejnoprávních vln před nedávnem jaksi „vymizel“, což vzhledem k jeho postojům není nic překvapivého. Jemu podobných bylo daleko víc.
Umělá inteligence o pořadu Názory a argumenty říká, že slouží jako prostor pro konfrontaci různých myšlenkových směrů. „Cílem je poskytnout posluchačům pestrou paletu argumentů od odborníků, komentátorů i analytiků a pomoci jim tak utvořit si vlastní a informovaný pohled na komplexní celospolečenské otázky.“
V Českém rozhlase ale vědí, že si mohou beztrestně dovolit v podstatě cokoli. Nadřízení redaktorů, editorů či dramaturgů mají stejný či velice podobný světonázor. Jsou nezávislí na pravidlech, ať v podobě nejrůznějších zákonů či kodexů, nebo elementárních zásadách korektní novinařiny. Tu ale v povinně placené propagandě nehledejte.
Tomáš Kňourek
Autor je bývalým místopředsedou Rady Českého rozhlasu (2020–2023)
Čtěte také:
Měl prezident syna? Román Děti Václava Havla zakázanou otázku zodpoví. Kniha, s níž nikdo nepočítal
Území sviní aneb Historie se opakuje
Benešovy dekrety: Nebyl Němec jako Němec
