Učitelka biologie a fyziky Maria Liljedahlová v rozhovoru pro švédský server Samnytt popisuje, jakým výzvám čelí v souvislosti s migrací a progresivistickými metodami výuky švédský vzdělávací systém. Konkrétně hovoří o disrespektu k ženám za katedrou ze strany dětí muslimů, strachu z muslimů i progresivistů či neochotě muslimských migrantů naučit se švédsky, a z toho pramenících negativních důsledků na výuku jako celku.
Podle Liljedahlové dlouhodobá nekontrolovaná migrace zásadně změnila atmosféru na školách, a to nejen po stránce jazykové a vědomostní, ale také v sociální a hierarchické rovině. „Jsem vzhledem ke svému dlouholetému působení za katedrou bytostně přesvědčena, že velká část těchto problémů souvisí s migrací. Atmosféra ve školách se neuvěřitelně změnila,“ tvrdí vlivná členka Švédských demokratů a radní ve městě Köping, které se nachází přibližně 150 km západním směrem od Stockholmu.
Muslimští žáci učitelky neuznávají
Jak učitelka druhého stupně konstatuje, s nárůstem počtu žáků s migračními kořeny výrazně klesá autorita učitelů a některé závadové formy chování se stávají běžným standardem. „Podobné věci jsme dřív zažívali spíš výjimečně, ale dnes je toto chování dominantním prvkem. Hlavními oběťmi těchto kázeňských výstřelků jsou primárně rodilí švédští žáci, ale společně s nimi také cizinci vyznávající křesťanskou víru,“ poukazuje Liljedahlová s tím, že v drtivé míře tyto skutky páchají muslimští žáci.
Každodenním problémem je dále nerespektování učitelek, které mají jako ženy před muslimskými žáky velmi těžkou pozici. Liljedahlová odmítá, že by jedním z vysvětlení tohoto jednání mohlo být, že ve švédském školství působí až příliš mnoho žen. „Takové věci bychom ve 21. století vůbec neměli řešit, obzvlášť tady ve Švédsku. Jde čistě o problém importovaný z muslimských zemí. Je přece úplně jedno, jestli vás učí muž nebo žena. Hlavní je, aby svou práci dělal učitel dobře. Žáci musí stejně naslouchat všem vyučujícím. Bez rozdílu pohlaví.“
Za nejvíce problematickou považuje migranty ze Somálska a nevěří, že by se něco změnilo k lepšímu, kdyby se významně zvýšil podíl švédských učitelů. „V tom to není. Stále by to byli rodilí Švédi,“ namítá učitelka a zmiňuje případy, kdy se pokusili právě švédští učitelé některým projevům agrese na půdě vzdělávacích institucí zamezit a museli svou profesi opustit. „Považuji tyto případy za odstrašující příklady zbabělosti ředitelů a zřizovatelů daných škol. Příslušné zákony však byly v posledních letech přece jenom aspoň částečně upraveny a my tak máme více pravomocí, jak v hodinách i mimo ně udržet kázeň a pořádek.“
Učitelé se bojí muslimů i progresivistů
Negativní vliv migrace se podle Liljedahlové projevuje vedle kázeňských přestupů také v rámci samotné výuky. Mnoha žákům vyrůstajících v muslimských rodinách schází dostatečná slovní zásoba a často výkladu v hodinách nerozumějí. „My tak musíme velmi vážit prakticky každé slovo, aby byla výuka srozumitelná pro všechny. Jsme nuceni volit velmi jednoduchý jazyk, což má své následky pro celou třídu. Když takto snižujeme úroveň výuky, těžko se mohou ostatní žáci posunout kýženým směrem.“
Nedostatky v komunikaci komplikují také třídní schůzky a nečekané události, kdy je třeba zavolat do školy rodiče. „Když dojde k nějakému většímu incident a my musíme co nejdříve kontaktovat rodiče žáků, nastává problém. Ještě, že konkrétně na naší škole působí učitelé či ostatní zaměstnanci ovládající arabštinu. Všechny školy však takové štěstí nemají,“ říká učitelka a vrací se zpět k tématu kázeňských problémů a narušených vztahů mezi žáky a učiteli.
„Mnoho učitelů raději před problémovými žáky z muslimských rodin ustupuje. Mají obavy z toho, že by je mohli rodiče těchto žáků nahlásit úřadům. Stejně tak mají strach z rodilých švédských rodičů, kteří vyznávají progresivistické ideje. Za svou praxi jsem mnohokrát viděla, že neustálé ustupování zlu se nevyplácí,“ dosvědčuje Liljedahlová a poukazuje na dvojí metr, který se uplatňuje vůči rodilým švédským žákům oproti žákům z muslimských rodin.
Rasistou a islamofobem se může stát každý
„Je jasně vidět, že když se něčeho dopustí muslimský žák, zachází se s ním mnohem mírněji, než je tomu u jeho vrstevníka se švédskými kořeny. Kolem někoho se tiše našlapuje po špičkách a projde mu téměř cokoliv, kdežto druhého za stejný kázeňský prohřešek stihne přísné potrestání,“ tvrdí učitelka biologie a fyziky s tím, že jediným řešením je neustupovat a jasně těmto žákům nastavit patřičné hranice. „Jedině když ukážete, že se nenecháte zlomit, získáte u těchto žáků respekt a můžete společně nějakým způsobem fungovat.“
„Rozhodovat ve třídě musí vždy učitel. Trendem posledních let je však nechat rozhodovat spíš žáky, což mi přijde úplně mimo mísu. Správný učitel má být autoritou, nikoli jen kamarádem, který žákům ve všem vyhoví. Ostatně ani rodiče nemohou být za každé situace svým dětem jen kamarády,“ vysvětluje Liljedahlová a zmiňuje, že velmi důležitá je podpora učitelů ze strany vedení i samotného zřizovatele školy. „Bez obojího zároveň se stává pozice učitele neudržitelnou.“
Zároveň konstatuje, že ani tak nemají švédští učitelé zaručeno, že nebude jejich výuka opakovaně vystavována zatěžkávacím zkouškám. Konkrétně zmiňuje své zkušenosti, kdy byla obviněna jedním žákem z rasismu a islamofobie jenom proto, že po něm důsledně požadovala dodržování norem slušného chování. „Onen žák vyrušoval a dělal velký nepořádek. Nakonec mě nazval rasistikou. Nedokázal však vysvětlit, co tím slovem přesně myslí. Rasista byl z jeho pohledu vlastně každý, kdo ho napomenul či pokáral. Ostatní žáci se mě tehdy naštěstí všichni zastali.“
Čtěte také:
Měl prezident syna? Román Děti Václava Havla zakázanou otázku zodpoví. Kniha, s níž nikdo nepočítal
Území sviní aneb Historie se opakuje
Benešovy dekrety: Nebyl Němec jako Němec
