Všechny tyto perspektivy budou v různé intenzitě prosvítat líčením historie migrace do Německa. Ale než začneme, je třeba představit galerii lidí, kteří od konce 2. světové války do Německa přicházejí. Ty, kteří v posledních 75 letech hledali a hledají v této zemi štěstí, lze rozdělit do čtyř skupin, podle toho, kdy přišli a jaké cíle měli. V našem příběhu budou postupně hrát hlavní roli tzv. gastarbeiter, přistěhovalec, politický azylant a utečenec.
Hosté na práci
Na rozdíl od dnešní dramaticky vypjaté a hrozící národní katastrofou podbarvené migrační situace nebyl počátek historie migrace do Německa ani trochu spektakulární. Šlo o tradiční řešení prostého ekonomického problému. Německý průmysl byl počátkem 50. let minulého století srovnaný se zemí a mužská populace zdecimovaná válkou. V letech bouřlivé poválečné konjunktury z toho nevyhnutelně plynula rostoucí poptávka po pracovních silách. A proto v letech „hospodářského zázraku“ hledala německá vláda po celé Evropě „hostující“ pracovníky (gastarbeiter). Našla je v zemích s vysokou nezaměstnaností, jako byly Itálie, Španělsko, Řecko, Jugoslávie a Turecko. Do vzkvétajícího Německa tak přicházeli ze skomírajících jihoevropských států lidé, kteří hledali práci, u nich doma chybějící.
Gastarbeiteři byli převážně málo kvalifikovaní dělníci a zedníci, nepostradatelní pro prosperující průmysl. V Německu našli nejen zaměstnání, ale i podstatně vyšší mzdy než doma. Většina z nich neuměla, ale ani nepotřebovala němčinu, tím spíš, že přicházela ze stejného civilizačního okruhu, s podobnou pracovní morálkou a se sourodými politickými a (až na Turecko) i náboženskými tradicemi.
Nejrozsáhlejší přistěhovalectví do Německa začalo kolem roku 1955 a počet pracujících cizinců rychle vzrostl z přibližně 73 000 (1954) přes 329 000 (1960) na 711 000 (1962). V roce 1965 poprvé překročil počet gastarbeiterů milionovou hranici (1,2 milionu). Po krátkém poklesu v roce 1967 počet „hostů na práci“ dále rostl a v roce 1973, kdy byl nábor „gastarbeiterů“ zastaven, dosáhl maxima 2,6 milionu.
V létě 1973 došlo k ropné krizi, která zpomalila ekonomický rozvoj, a tudíž i další přírůstky zaměstnanosti cizinců. Hlavní vnitropolitickou příčinou zastavení náboru cizinců byla sílící kritika odborů, protože brali místa německým dělníkům. Politická síla odborů, která se tenkrát prosadila proti opačným zájmům podnikatelů a vlády, nám dnes připadá jako příběh z jiné planety. V současnosti jsou německé odbory věrnými přívrženci vlády, která do země pouští kohokoli, kdo dokáže vyslovit slovo „azyl“. A přitom by i dnes bylo nejvlastnější úlohou odborů bránit peněženky svých členů a pracující třídy vůbec, tedy těch, kteří dnes financují tzv. uprchlíky.
Ale vraťme se do 70. let minulého století. Převládající motivace prvních vln hostujících pracovníků byla rychle vydělat peníze a vrátit se domů. Důležitým principem zaměstnávání gastarbeiterů byla tzv. rotace pracovní síly. Migranti měli přijít a několik let pracovat a poté se vrátit s naspořenými penězi, aby uvolnili místo novým pracovníkům. Tento systém fungoval od konce 50. až právě do začátku 70. let 20. století. Během této doby přišlo do Německa přibližně 14 milionů zahraničních pracovníků a zhruba 11 milionů se jich vrátilo do svých zemí. Postupem času si stále více z nich svůj pobyt prodlužovalo a v Německu nakonec zůstali úplně. Mnozí si založili vlastní podniky, zejména v pohostinství a v obchodu s potravinami. Za nimi přijíždělo rostoucí množství rodinných příslušníků a ve školách začalo rychle přibývat žáků cizí národnosti. Z migrantů se tak stali imigranti, tedy ti, kteří chtějí zůstat natrvalo. Svědčí o tom i skutečnost, že drtivá většina přistěhovalců a samozřejmě jejich dětí brzy ovládala němčinu a spontánně se přizpůsobila německému způsobu života.
Návrat do staré vlasti
Z hlediska obyčejných Němců, ale i vlády však stále ještě vyjadřoval pojem gastarbeiter převládající postoj vůči pracovním silám z jiných zemí. Pracující cizinci byli považováni za dočasně užitečné hosty, ale nikoli za trvalou součást německé společnosti. Tato, do jisté míry pochopitelná, distancovanost hostitelské společnosti nic neměnila na tom, že drtivá většina cizinců, kteří tehdy v zemi přesto zůstali, dali Německu nesrovnatelně více, než od něj dostali. U migrantů, kteří do Německa přicházejí dnes, je to v dramatické míře zcela naopak.
Koncem 60. a výrazně začátkem 70. let opouští postava gastarbeitera scénu a hlavní roli dočasně hraje politický azylant a přistěhovalec s německými kořeny. Tito pozdní vysídlenci, „spätaussiedler“, jak se jim úředně říkalo, přicházeli stejně jako političtí azylanti převážně ze střední a východní Evropy. Byli to přímí potomci dávných německých vystěhovalců na východ. Jejich rodiče a prarodiče žili buď v částech Polska, které kdysi patřily Německu, anebo přicházeli z asijských částí Ruska. V příznivém klimatu uvolňujících se vztahů mezi Východem a Západem nastoupili tito lidé cestu opačným směrem než kdysi jejich dávní předci a vrátili se do prosperujícího Německa. V polovině 70. let jsem přišel do Německa i já a učil se německy právě spolu s mladými „pozdními vysídlenci“.
Přestože němečtí politici oficiálně stále tvrdošíjně trvali na tom, že Spolková republika není přistěhovaleckou zemí, tak nejpozději od poloviny 70. let německé politické a hospodářské elity mlčky a jednomyslně vítaly přírůstek pracujících imigrantů. Hlavním důvodem byla klesající reprodukční křivka německé společnosti, která se již dostala do víru konzumistického životního stylu a dávala mu přednost před plozením dětí. A navíc byli rodilí Němci stále méně ochotní dělat „špinavou“ práci. Takto zdůvodněná rostoucí poptávka po pracovní síle byla výrazně posílena zájmem podnikatelů zajistit si co nejvíce „levných“ pracovních sil. Cílem velkoprůmyslu bylo snížit pracovní náklady ve srovnání s jejich konkurujícími a podstatně levnějšími čínskými výrobci.
Celý text najdete v měsíčníku TO č. 2
Víte jaký je rozdíl mezi německem a českem? Německo si muselo po vybití svých občanů opravdu dovést ty pracující v první fázi, my ale úbytek občanů neměli, my nemuseli. Ovšem německo ví, že si svůj luxusní život a platy vybudovali na vykořisťování levné pracovní síly která k nim prchala tzv „za lepším“. A opravdu desítky let jim to takto fungovalo – bohatí němci měli bohaté důchody z práce přistěhovalecké třídy. Ovšem, ti přistěhovalci určitě museli splňovat nějaké podmínky, museli se naučit jazyk, a rozhodně před příchodem do Evropy netrhali občanky. V současné vlně přistěhovalectví nejde bohužel o to, aby se němci měli ekonomicky dobře, ten záměr byl naprosto jiný, proto nikomu nevadí, že se tam natáhlo spousta zločinců a nikdo neřeší nějakou legálnost. A celé je to schované za falešný postoj humanity, solidarity a egoistického postoje „hele já pomáhám, co děláte vy? Vemte si taky půl Afriky k době domů!“
Prostě záměry s jakým se příjimají urchlíci jsou nyní diametrálně odlišné – a rozdíl s námi je ten, že my uprchlíky vůbec nepotřebujeme, my si zastaneme svou práci sami jako národ, teprve až s velkým přílivem uprchlíků se začnou rozevírat ty nůžky mezi těmi bohatšími a těmi chudšími, jenže v naší zemi to není stavěné ani tak, jak to bylo myšlené po druhé sv. v Německu – že přistěhovalci ekonomicky podrží původní obyvatelstvo. Tady je původní obyvatelstvo vykořisťováno sociálními systémy na úkor přistěhovalců nejen na úřadech, pojišťovnách, zdravotnictví ale dokonce i v platebních podmínkách. Takže ty nůžky se otevírají úplně špatným směrem – místo podpory nás to potápí dolů a čachrovat si s tabulkama mohou politici jak chtějí, ukrajinec který si sem přijel s BMW a byl zvyklý na svůj mafiánský plat rozhodně nešel makat do Alberta jako skladník, poručil si někde v teplém hnízdě nějaký pěkný ranec peněz (ale spíše si ho poručil na podpoře – a on do EU taky nic neodvedl, není občanem EU, tedy ho vyplácíme ze svého) a v práci rozhodně taky není kdovíjaký koumák. Zastane reálně méně práce než čech který je zvyklý se otáčet a když má nouzi tak si přibere práci navíc jako kdyby se snad mohl naklonovat. Ukrajinec si své prachy vydupe, protože diskriminace a šlus, nemáte šanci mu odříct peníze co on požaduje.
Nejsem Ševčík, ale kdybyste mu zadali tuto matematickou úlohu, tak bychom asi čuměli jaký nás to bude ještě stát účet. Nemluvě o tom, že se začíná mluvit o možnosti volebních práv pro ukrajince – jako pardon, oni nemají naše občanství, do našeho státu nic neodvedli a budou mít volební právo? To už rovnou jděte do Zoo rozdávat volební právo do pavilonu opic. Jakmile tihle začnou tady volit, budeme mít na úřadech hned starosty ukrajince, pak členové představenstva, pak vrcholná politika…
A ZNOVU OPAKUJI, důvody pro migraci jsou u nás pasé, protože my si svou práci zastaneme sami! Až nás politici přestanou futrovat na rychlo schválenými kočkovacími látkami, tak se ta porodnost může i zvednout, ale migrace tohle nevyřeší. I národy s pěti miliony obyvatel si ekonomicky vystačí samy bez náplavy ekonomických migrantů.
islám se vždy připojoval ve válce k nacistickému německu. není tedy žádná náhoda, že islámský svět se i nyní stahuje ke svým souvěrcům…Vítači mají na rukách krev. slimáky nebrat. jdou jen za svým snem parazitovat, pobírat dáfky a islamizovat. fialový eurohnus…. stbčeský rozhlas se pokouší rozdmýchávat antisemitizmus veřejným nastolováním témat libtardů na ideu kriminální ideologie vzniku palestinského státu. což je nepřípustné, čest práci. Šokovaná Francie. Maskovaní útočníci u školy „zmasakrovali“ 15 letého hocha. ten zemřel. o čem se mlčí – ani slovo ISLAM, bez jeho postavení mimo zákon to nepůjde, ne ne ne. vítači mají na rukách krev..tak zas nezapomeńte zapálit svíčičky a položit pietní plyšáky. neni možné kolektivně vítat a pak jen jednotlivě trestat, to je překvapení, kde se vzal, tu se vzal najednou Od 14. století v Nigérii, v důsledku činnosti misionářů z Mali, postupně docházelo k islamizaci oblasti. V 16. století již byla dokončena. Na konci 18. století, za vlády Abioduna (1770–1789) vypukla v Oyo občanská válka. Nakonec byla říše rozvrácena muslimskými Fulby. Na konci 18. století, za vlády Abioduna (1770–1789) vypukla v Oyo občanská válka. Nakonec byla říše rozvrácena muslimskými Fulby. nový stb pojem proxís, přitom právě islám realizuje všude po světě tenhle proxis, právě proto, že jde o křiváckou šmejdskou ideologii…Ahmad Šara, šéf hlavní syrské povstalecké aliance Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a nyní nejmocnější muž v Sýrii vyjádřil obdiv papeži Františkovi a řekl, že křesťany považuje za nedílnou součást syrské společnosti. Šara se na Nový rok setkal s vikářem Kustodie Svaté země v Damašku Ibrahimem Faltasem. Na Faltasovu zprávu o setkání v sobotním vydání vatikánského deníku L’Osservatore Romano upozornila agentura ANSA.tak si sbalte to svý libtardí lego a táhněte všichni k čertu..🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮 Jahjá Ibrahím Hasan Sinvár je známý také jako řezník z Chán Júnisu. Svou kariéru založil na zabíjení Palestinců, kteří podle něj kolaborovali s Izraelem. Namísto čtyř doživotí se na svobodu dostal v roce 2011 při výměně tisícovky islamistů za uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita. Sinvár, který byl v roce 1989 v Izraeli odsouzen na čtyři doživotí, v roce 2017 prohlašoval, že hodlá zastávat přístup mírumilovného odporu. Rétoriku ale brzy výrazně zostřil. Tři roky před propuštěním byl Sinvárův život za mřížemi ohrožen zhoubným nádorem na mozku. Izraelští doktoři mu náročnou operací zachránili život. Podle IDF výstavbu tunelu vedl Muhammad Sinvár, bratr vůdce Hamásu v Gaze Jahjá Sinvára. „Řekla jsem mu, že stát Izrael vyhrál bitvu o jeho život, zachránil ho. A on na to: No a? To je vaše starost. Nejsem vám vděčný,“ vzpomínala v roce 2019 bývalá ředitelka věznice ha-Šaron Betty Lahatová. Wir schaffen das, zdegenerovaný národ….komu není rady…. Na izraelsko-syrských hranicích docházelo k opakovaným střetům již několik let, a jako by to nestačilo, byla v roce 1964 vytvořena Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), v jejíž chartě se otevřeně hovořilo nejen o neplatnosti vzniku státu Izrael, ale i o jeho zničení. Zde je třeba konstatovat, že žádný stát Palestina nikdy předtím neexistoval a části území pro něj určených rezolucí OSN z roku 1947 byly v rukou Jordánska (Západní břeh Jordánu) a Egypta (Pásmo Gazy). Stát Izrael byl založen 14. května 1948. Izrael vytvořil vládu národní jednoty. Aktuální stupňující se střety v oblasti Golanských výšin – a vhodně formulované zpravodajské informace předávané Arabům Sovětským svazem vybudily v představitelích Sýrie a Egypta představy, že Izrael chce co nevidět zahájit válku. Hranici mezi Izraelem a Egyptem kontrolovala po válce z roku 1956 na demilitarizovaném území Sinajského poloostrova vojska OSN. 15. května 1967 začal Egypt vojensky obsazovat Sinaj, když si před tím vynutil stažení jednotek OSN. O šest dní později zablokovali Egypťané Tiránský průliv a tím i jediný izraelský přístav Ejlat v Rudém moři. Někdy se o zablokování Tiránského průlivu hovoří jako o „prvním výstřelu“ nadcházející války. Jednotkami mimo to přispěl Irák, Saúdská Arábie, Tunisko, Maroko, Alžírsko, Súdán. Britové v roce 1953 poskytli Súdánu samosprávu, nezávislost byla vyhlášena 1. ledna 1956. Pod vládou Džafara Nimeiryho zavedl Súdán v roce 1983 islámské právo šaría. To vyhrotilo rozpory mezi islámským severem a křesťansko-animistickým jihem a vedlo k občanské válce, jež vyvrcholila odtržením Jižního Súdánu v roce 2011. V letech 1989 až 2019 zažil Súdán vojenskou diktaturu vedenou Umarem al-Bašírem, počet jejíchž obětí se odhaduje na 400 tisíc, i kvůli etnické čistce v oblasti Dárfúru. .. Írán musí reagovat na smrt Haníji. Na Blízkém východě platí jen síla a zákon odvety, říká exdiplomat Jiří Schneider, bývalý velvyslanec v Izraeli a bezpečnostní expert.. britové to už pochopili nyní také. vítači mají na rukách krev. islám byl za 1. a 2.světové války spojencem nacistů, ale jejich antisemitismus přetrval do dnešní doby. asi málokdo, ze zastánců palestinských teroristů, zde ví, že Hitler byl palestinským muftím poctěn titulem „čestný muslim“ a muftího obdařil titulem „čestný Árijec“. Později nazval Hitler al-Husseíniho dokonce “fuhrerem arabského světa“. Při setkáních s dalšími nacistickými pohlaváry byla rovněž konstatována naprostá shoda v cílech a prostředcích arabského nacionalismu a německého nacizmu, namířeného proti Židům. „Na nebi Allah, na zemi Hitler“ bylo heslem arabských pronacistických fundamentalistů. John Gunther z Inside Asia v té době napsal: „Současným nejvýznamnějším arabským hrdinou je pravděpodobně Adolf Hitler“. Hitlerovi al-Husseiní slíbil, že pro něj zverbuje půl milionu arabských vojáků, ale zhroucení fronty v Africe mu splnění plánu znemožnilo. „Arabská brigáda“, vytvořená z několika tisíc arabských uprchlíků a emigrantů, skutečně založena byla, ale po odeslání na východní frontu beze stopy zmizela na kavkazské frontě, tedy byla pravděpodobně zcela zničena. EU došla trpělivost se židovskými radikály. Za útoky na Palestince poprvé čelí sankcím. ale to je zajímavé, že s muslimským vražděním a znásilňováním po celé evropě zatím trpělivost drží, nejenom to, nadále toto vítají a financují. v roce 1964 byla vytvořena Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), v jejíž chartě se otevřeně hovořilo nejen o neplatnosti vzniku státu Izrael, ale i o jeho zničení. Zde je třeba konstatovat, že žádný stát Palestina nikdy předtím neexistoval. islám si vždy krvavě dobíval své sféry vlivu, chtěli svůj stát a taky si ho vydupali ( pakistán, bangladéš, irán, súdán), chtějí kalifát v německu, francii) při pogromechv v indii se uvádí od 2 milionů do 10 milionů zavražděných. tak zas nezapomeňte zapálit svíčičky a položit pietní plyšáky. neni možné kolektivně vítat, a pak jen jednotlivě trestat, to je překvapení, kde se vzal, tu se vzal najednou nový stb pojem proxís, přitom právě islám realizuje všude po světě tenhle proxis, právě proto, že jde o křiváckou šmejdskou ideologii…tak si sbalte to svý libtardí lego a táhněte všichni k čertu.. fialový eurohnus 🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮🤮 V islámu je homosexualita haram (zakázaná), ale sodomie pro džihád je povolena. Vedení islamistické skupiny Tahrír aš-Šám, které po svržení režimu Bašára Asada řídí chod Sýrie, plánuje na první pohled drobné úpravy ve školních osnovách. Židé a křesťané si podle něj zaslouží zatracení, zmizet by měly i zmínky o některých historických událostech. Britská policie obvinila z trojnásobné vraždy mladíka kvůli útoku nožem na děti..Fanoušci Taylor Swift vybrali přes sto tisíc liber pro oběti útoku nožem. Tři vídeňské koncerty Taylor Swiftové byly kvůli teroristické hrozbě zrušeny. asi byly moc pravicové, nebo….nezapadly do rámce doby, nu což…
V roce 1823 získala Brazílie nezávislost na Portugalsku. a rok 1836 poznamenal Bahiu divokou revoltou proti otroctví. Když bylo v první polovině devatenáctého století založeno candomblé, katolictví bylo tehdy jediným povoleným náboženstvím, protestantismus byl tolerován jen u cizinců, a islám byl nezákonný a trestný.. Candomblé je brazilskou obdobou západoafrických náboženství, jež je znovuvytvořena v radikálně novém kontextu katolické otrokářské kolonie devatenáctého století.“ Lei Aurea neboli „Zlatý zákon“, vydaný v roce 1888, znamenal zrušení otroctví s konečnou platností. O téměř sto let později byla vydána deklarace náboženské svobody vyznání. Od té doby jsou v Brazílii tisíce oficiálně registrovaných terreiros a tisíce jich existují neoficiálně. Sedmdesátá léta 19. století se postarala o významné změny v postojích k africkému dědictví. Candomblé bylo prohlášeno za náboženství přírody a objekty s ním spojené za „Arte Sacra Negra“. Rodrigues byl doktorem v oboru psychopatologie a jako takový byl přesvědčen, že černoši jsou primitivní mentality a charakterizoval jejich náboženské praktiky, spolu s posednutím cizích mrtvých duší (entit), jako projevy mentální choroby zvané somna hysteria.
Jindřich Vobořil, bývalý protidrogový koordinátor vlády, varuje – hrozí epidemie fentanylu, zombie drogy…