Povolební psina

Od uzavření hlasovacích místností po krajských volbách uběhlo pár dní a v české politice je všechno naruby. Ne, nebojte se, do krajských vlád neusednou hnutí pro Škrovád, Mourek ani Volyně v Dolyně, o nichž jsme psali ZDE. Škoda, chce se dodat při pohledu nejen na výsledky těch voleb, ale též na důsledky, které přinesly.

Samozřejmě, že dle očekávání bez odezvy nezůstal strmý pád Pirátské strany (z dosavadních 99 krajských zastupitelů získali jen 3, a to v kraji, kde měli až dosud hejtmana). Reakce byla jasná: předseda vlády se zbavil ministra a předsedy Pirátů Ivana Bartoše. Byla to krásná záminka. Piráti měli už několik nevyužitých příležitostí k sebereflexi. Zatímco v parlamentních volbách 2017 dostali 22 mandátů, v následujících volbách jen čtyři. Důvod byl zřejmý. K těm prvním sliby, vzápětí neplněnými přilákali mnohé mladé voliče a prvovoliče, a jen usedli v parlamentních lavicích, převlékli se z batikovaných kostýmků do černých či šedých stejnokrojů a stejně proměnili i rétoriku a témata. Nedotknutelnost svobody internetu, boj proti kopírovacímu monopolu a další věci dotýkající se právě především mladé generace, nahradili agendou EU, LGBT, Green Dealem a především nekonečnou vlnou cenzurních aktivit. Stali se tak standardní progresivistickou stranou, podobnou třeba německým Zeleným, jejichž politické body chřadnou rovněž, i když ne tak skokově. Voliči tam i zde prostě dávají najevo, že tuto agendu nepovažují za důležitou a její promotéry proto nepotřebují ve vedení svých zemí.

Psychologicky vzato, mohou si za to Piráti do značné míry sami. Předně, jak už bylo řečeno, s prvním volebním výsledkem zcela změnili a v podstatě do protisměru otočili svou ideologii. Jenomže ani u toho se vždy nechovali jako velcí stratégové. Přímo legendární byla po celá ta léta pirátská arogance. Začala to série písňových klipů, v nichž se nám Ivan Bartoš předvedl jako takový lehce pokročilý hráč na tahací harmoniku a zručný pěvec agitačních obsahů. Prvně to bylo, pokud se nepletu, v klipu Pirátská lampa (k vidění ZDE). Poté v tématicky i hudebně rozvedené podobě Pusťte nás na ně, což bylo i ústřední heslo Pirátů z kampaně roku 2017 (k vidění ZDE). A do třetice všech propagandistických songů jako klenot září rapový kousek Pirátostan (k vidění ZDE). Tento chef d´ouvre (hezky česky řečeno majstrštyk) vskutku stojí za zhlédnutí. Nejen proto, že tam pěkně markýruje hru na bicí Vít Rakušan, ale předně pro textové perly, jež píseň obsahuje. Například: „Vy silní a mocní, vy se pletete, že do našeho zadku třísku zadřete“, či „Znám čestný zloděje i uplacený poldy, seriózní politiky i ty co maj colty, po lodi mažou shit, myslej si to je hit…“ Jen těžko najít na naší scéně takové množství samolibosti na ploše pár minut agitace. Napadá mě, že kdyby se Piráti narodili o něco dříve, své talenty by mohli dobře uplatnit na Festivalu politické písně Sokolov. Jen by hlavním záporákem jejich songů nesměl být Babiš, ale třeba Reagan.

Také čtěte

Komentář

Francie páchá sebevraždu

Michal Semín·12. 3. 2024

Z Lipánka je rázem druhý Masaryk

Velice zábavnou pointu začaly psát ostatní vládní strany, zejména ty z koalice Spolu, jež se jaly nadbíhat „pirátskému“ ministrovi zahraničí Janu Lipavskému (ty uvozovky jsou na místě, neb se dotyčný už od rodné strany víceméně distancoval, vrácení legitimace či vyloučení je jen formalita). Přitom předseda Bartoš signalizoval (této dovednosti se asi naučil od premiéra Fialy), že z vlády odejdou všichni pirátští ministři, tedy včetně Lipavského a Šalomouna. Kdo viděl úterní tiskovku Pirátů, mohl slyšet, byť jen online z obrazovky, že ministr Michal Šalomoun se při zmínce o kolektivní abdikaci kroutil jak užovka. Vynášel do nebe své vlastní zásluhy a jeho výraz odpovídal názvu dávného TV pořadu Marty Kubišové Chcete mě? A Lipavský na tom je ještě lépe. Zatímco nosí tašku generál-prezidentovi Pavlovi po USA, doma se mu sype kariéra. Jenomže trojkoaliční spoluhráči jej padnout nenechají. Ze všech stran už prší adorační výrazivo o tom, jak je Lipavský skvělý ministr a jak se bez něj vláda neobejde. Přitom jak je to dlouho, kdy tento podivný nedouk věd politických nosil přezdívku Lipánek (podle té tvarohové dobrůtky pro předškolní robata). A vzpomeňme jeho úžasné vystoupení, kdy při cestě na Ukrajinu se nechal navléci do vojenského mundůru, jehož část, včetně helmy, měl nasazenu zadní části dopředu. Zaslechl jsem tehdy i – jistě dezinformační – spekulaci, že to Lipánkovi udělal někdo z jeho doprovodu naschvál, aby se ukázalo, jak tento ještě neochmýřený papalášek dělá ve světě ostudu. A vida, stačí chvilka, a už je z něj bezmála druhý Edvard Beneš nebo Jan Masaryk. To jsou mi věci. Jak psal Bohumil Hrabal – Neuvěřitelné se stalo skutkem.

Co je asi nejbizarnější, jestli si Petr Fiala & company myslí, že vyhazov jednoho Bartoše a přivinutí se k Lipavskému jim zachrání reputaci a příští volební výsledek, pak se nedivme, když v té souvislosti leckoho napadne asociace na Olmerův film z roku 1994 s názvem, který se tehdy ještě nemusel vytečkovávat: Ještě větší bl.ec než jsme doufali.

Čtěte také:
Petr Fiala není chlap
Fiala hodil Bartoše přes palubu. Piráti hovoří o hnusné zradě a konci v koalici
Prohnilí proti ještě prohnilejším aneb „Fakt hnusnej vyhazov“ Pirátů z vlády