Petr Pavel jako hokejista. Petr Pavel jako střelec. Petr Pavel jako astronaut. Petr Pavel na medvědu. Petr Pavel na motorce. Petr Pavel jako druhý Masaryk. Dílem zcela vážné fotografie, dílem odpověď v podobě satirických karikatur.
To, co aktuálně zažíváme, je inscenace pohádky O císařových nových šatech v přímém televizním přenosu. Krasavec z Pražského hradu se v podání médií hlavního proudu před veřejností naparuje jako krásně oděný císař a značná část lidí se nad jeho outfitem zalyká nadšením, zatímco druhá část lidí v roli onoho malého dítěte si zoufá, že prezident je nahý.
Nebo jinak. Když to celé zjednodušíme, dá se současný stav popsat tak, že půl národa je nadšená, že média hlavního proudu okolo Petra Pavla masivně vytvářejí kim-ir-senovský kult osobnosti, zatímco druhá půlka nejen za to Pavla nenávidí. Ať tak či onak, zažíváme cosi patologického, co společnost dál a dál rozděluje a co nemůže nevést ke zkáze, protože obojí je špatně.
V českém ústavním pořádku je (respektive má být) role prezidenta spíše ceremoniální. Jestliže tedy prezident Petr Pavel (ať už z vlastní vůle, či postrčen svým okolím) přijal roli vůdce opozice, vykročil tím mimo mantinely Ústavy. Hlava státu má být prezidentem všech, a nejen těch, se kterými on sám sympatizuje. V tomto smyslu se Petr Pavel dopouští fatálního porušení svého prezidentského slibu.
Zasloužíme si žít v demokracii?
Pokud média hlavního proudu v čele s Českou televizí prezidenta – navíc nepokrytě podporovaného opozicí, jež před necelým půlrokem prohrála volby – v tomto vykročení mimo Ústavu podporují, ba dokonce jej za to adorují, zcela se zpronevěřují svému poslání a bude jen správné, pokud za to dříve či později dostanou vysvědčení.
Pokud se někteří ve sporu o prezidentské kompetence dovolávají zásahu či rozhodnutí Ústavního soudu, jsou také mimo realitu. Za situace, kdy většinu osazenstva tohoto soudu za asistence s ním spřízněného Senátu jmenoval právě Pavel a kdy je známo, že předseda Ústavního soudu Josef Baxa podporoval a chodil na demonstrace nátlakové totalitní bojůvky, která si říká Milion chvilek pro demokracii a jež nyní pod rouškou podpory prezidenta organizuje protivládní demonstrace, ba když dokonce vidíme, jak soudci umějí elasticky měnit své názory podle toho, zda jde o Zemana, anebo Pavla, je dovolávání se verdiktu právě tohoto tělesa mimo realitu.
Občané, kteří měsíc poté, co nová vláda dostala důvěru Poslanecké sněmovny, demonstrují proti výsledku voleb, si nezaslouží žít v demokracii. Ostatně přesně na tom, totiž na rozvratu demokratických pravidel fungování společnosti a návratu k totalitě, ať už vědomě či z blbosti, usilovně pracují. Výsledkem onoho morálního kýče v podobě demonstrací na podporu prezidenta, kterého nikdo nijak neohrožuje, kýče, který ve skutečnosti není ničím jiným než snahou o státní převrat, nemůže být nic jiného než destrukce společenských poměrů, ve kterých skutečná demokracie pláče.
Autor je 1. místopředsedou Trikolory
Čtěte také:
Kde udělali soudruzi chvilkaři chybu?
Hybridní demonstrace proti vládě: Podpora prezidenta jako záminka
Dezoláti včera, andělé dnes. Demonstrace pokrytců, „pravdy“ a lásky (té zejména) zaplnila Staromák
Zkrachovalému Mináři, neschopnému se uživit, když těch 6 miliónů, co vybral na fiasko politické kariéry, už zkonzumoval a nezbývá mu než vyvolávat další a další demonstrace, na jejichž organizaci si nechává posílat peníze. Sice nějaké náklady na stavbu tribuny a ozvučení má, ale většina mu zůstane za nechty. Je to parazit non plus ultra.
… nehty
Ano, ano justice a školství se za posledních několik let propadlo do naprostého marasmu. Už je načase aby ten Augiášův chlív potažmo justici někdo pořádně vyčistil a vyvětral. Zrovna tak školství, začít třeba s tim, že bude úplný zákaz vstupu politických a enviromentálních neziskovek do škol a začít s tím okamžitě, zrovna tak ukončit okamžitě spolupráci s těmito parazity na tvorbě osnov.