Publicistika

Turecko se ústy svého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana přihlásilo k podpoře terorismu. Jak na to bude reagovat Evropa? A co na to...

Jakmile narazím na masivní reklamu plnou eufemismu, jsem prostě podezíravý. Zejména to platí v případě, kdy se systém, stát, EU apod. rozhodne "udělat masivní kampaň", která by vysvětlila prospěšnost a "dobro" pro všechny a hlavně za vaše peníze.

Ministerstvo spravedlnosti Pavla Blažka chce zakázat jakékoliv tělesné trestání dětí, za porušení tohoto zákazu ale nebudou hrozit žádné sankce. Ministr vnitra Vít Rakušan plánuje boj proti dezinformacím, které podle něj „podkopávají soudržnost naší společnosti“. Ministr dopravy Martin Kupka si pořizuje do zasedaček nové lustry. Zato ministr školství Bek neví, kde sežene peníze na platy učitelů a ministr zdravotnictví Válek jako papoušek donekonečna opakuje, že penicilin už konečně někdy bude. A co dělá ministr pro evropské záležitosti Dvořák? To pravděpodobně neví ani on sám.

Kancléř Spolkové republiky Německo Olaf Scholz navštívil Izrael, kde viděl, co skutečně spáchali teroristé z Hamásu. Pak se vrátil zpět do Německa a viděl arabské migranty podporující a oslavující v ulicích německých měst řádění Hamásu. Poté prohlásil: „Budeme muset konečně začít s deportacemi ve velkém“.

V posledním týdnu jsem v médiích zaregistroval dva články, které podle mě jasně ukazují, že konzervativci v Evropě ztrácí sílu. Vývoj je tak rychlý, že nestačí reagovat. Vzniká nová éra, kterou zatím neumíme pojmenovat, podobně jako lidé po objevení parního motoru netušili, že přišlo století páry. Nynější éru by šlo označit za zelenou revoluci, nebo za revolucí minorit, nebo také za souboj generací. Tak bych to pojmenoval já.

V komentářích o polských volbách zcela zapadlo hodnocení polského referenda, které bylo spojené s volebním hlasováním do Sejmu. Referendum sice není závazné, ale jeho výsledky mají svoji vypovídací hodnotu.