Strach o volby versus strach z voleb

„Mé obavy o osud podzimních voleb v naší zemi jsou obrovské. Když vidíme narůstající agresivitu exponentů vládnoucí koalice v médiích, ale i v bezpečnostních složkách a v justici, obávám se, že i u nás může být uplatněn rumunský, nebo Rumunsku a Francii podobný scénář. Útoky na Okamuru, Turka a Konečnou nevěstí nic dobrého. Europoslankyně Konečná má na mnoho věcí v naší společnosti jiný názor než já (nebo než typický čtenář časopisu TO), ale je v parlamentu už dvě desetiletí, a zatím proti našemu demokratickému zřízení nic nezákonného nebo neústavního neudělala. Názory Macinky a Turka znám, a ani jim nic takového nelze vytknout. Snad se svobodných voleb dočkáme.“
Václav Klaus, bývalý premiér a prezident České republiky

„Nepřál bych si, aby Baxův Ústavní soud zneplatnil výsledky parlamentních voleb v České republice na základě tvrzení Koudelkovy BIS o údajném zahraničním zasahování do české volební kampaně.“
Miloš Zeman, bývalý premiér a prezident České republiky

„Nejde jen o vývoj v Rumunsku a ve Francii, v Německu, ale vlastně i v Polsku a u nás, a dříve jsme ho viděli i ve Spojených státech. Vládnoucí progresivistické síly se snaží vyloučit z politického boje názorové konkurenty kriminalizací a prostřednictvím byrokratické a justiční mašinerie. U nás to lze vidět například u trestního stíhání Tomia Okamury kvůli politickému plakátu proti migračnímu paktu, což je ještě směšnější zástupný důvod než ony zmíněné ze zahraničí. O trestněprávní odpovědnosti v jeho případě snad nemůže nikdo soudný uvažovat. V tomto případě vidíme, že politika zneužila jako už mnohokrát v minulosti policejní orgány. Dalším příkladem jsou snahy o zákaz existence některých stran, hnutí, koalic, ale také akcí, shromáždění, protestů. Není vyloučeno, že ti, kteří vidí jen tu svou jednu správnou cestu, se uchýlí i k dalším krokům, aby dosáhli výsledku podobnému situaci v době Národní fronty, tedy že bude existovat jen jedno jediné politické uskupení, které smí kandidovat, respektive jež je dovoleno volit.“
Daniela Kovářová, nezávislá senátorka

„Stále věřím, že volby u nás férové budou. Nicméně tlak establishmentu vůči politické revoltě, která v té či oné podobě probublává v mnoha západních zemích, bychom neměli brát na lehkou váhu. Do vašeho výčtu by se jistě hodily i další události – neutuchající nátlak na německou AfD symbolizovaný vyjádřením exkomisaře Bretona, že když si poradili v Rumunsku, poradí si i jinde, snaha soudní cestou odstranit Donalda Trumpa nebo také nedávné odsunutí lokálních voleb v devíti oblastech Velké Británie z roku 2025 na rok 2026. U nás vidíme podivné stíhání SPD za podobu jejich billboardů. Z druhé strany je to tlak na demokraticky zvolené vlády v Maďarsku nebo na Slovensku (a donedávna také v Polsku), ale i soudcokracie, která se svými verdikty snaží v Itálii zvrátit přísnou migrační politiku premiérky Meloniové. Některé ze zmiňovaných případů posuzovaných soudy mají snad i nějaký meritorní základ, nicméně nelze se zbavit dojmu, že takto přepečlivě v oblasti spravedlnosti postupuje západní justice pouze jedním politickým směrem. Dokážu si představit, že se u nás objeví pokusy o diskreditaci neparlamentní opozice, že se bude neférově operovat s domnělou osudovostí podzimního hlasování a falešnými dilematy mezi demokracií a nedemokracií, obávám se, jak veřejnost přijme výsledky z korespondenčního hlasování, před jehož přijetím jsme v IVK dlouho a hlasitě varovali. Lze-li v tomto spatřovat onu neférovost, tak volby neférové určitě budou. Nicméně ohrožení bezprostřední férovosti voleb ve smyslu jakýchkoli přímých manipulací nebo účelového vyřazení některého z opozičních kandidátů z boje soudní cestou se u nás stále ještě neobávám.“
Filip Šebesta, Institut Václava Klause

„Nemám obavy z férového průběhu voleb v České republice, ovšem znepokojuje mě – kromě nebezpečí machinace s korespondenčními hlasy – trend narušovat demokratický výsledek voleb takzvaným lawfare. Tedy vyřadit nepohodlné kandidáty nebo zpochybnit výsledky voleb prostřednictvím soudních sporů. To se stalo Călinu Georgeskovi či Marine Le Penové, a o to se moji soupeři pokoušejí posledních osm let u mě s vyfabrikovanou kauzou Čapí hnízdo. V případě České republiky je důvod této taktiky zřejmý – pětikoalice zcela selhala při řízení státu, vláda má nulové výsledky a nemá lidem co nabídnout. Proto se snaží odvést pozornost od vlastních neúspěchů strašením populisty, válkou nebo Ruskem. Věřím, že pokud budou mít příležitost, využijí i právních machinací. Vládní politici chtějí zůstat u koryt za jakoukoliv cenu, i za cenu poškození demokracie. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že skutečná hodnota demokracie vychází ze svobodné vůle občanů.“
Andrej Babiš, předseda ANO

„Věřím, že tak daleko se v ČR nedostaneme. Nicméně atmosféra stihomamu, špionomanie a hledání vnitřního nepřítele houstne. Bohužel ji rozdmychávají nejen různí aktivisté a na ně napojené politické neziskovky. Přispívá k ní svým slovníkem, výroky a pojetím volební kampaně i tato vládní koalice. Je to nestátnické a nezodpovědné.“
Jan Zahradil, bývalý europoslanec za ODS, poradce Motoristů pro zahraniční otázky

„Z dění v Evropě mě mrazí. Elitáři se opět bojí svého lidu a zkoušejí vykleštit demokracii, aby volby přinášely jen kosmetické změny. Vyrůstal jsem v zemi, kde po roce 1989 slibovali svobodu. Moji starší známí věřili, že se nikdy nedožijí svého mládí. Ale teď? Teď vidíme, jak se to láme. V Rumunsku vyřadili Georgeska až po výhře v prvním kole prezidentských voleb, protože prý měl podezřelou kampaň. Důkazy? Mlhavé a směšné. Vždyť parlamentní volby, ve kterých vyhrál establishment, se konaly ve stejné době a nikdo je nezrušil. Proběhly snad ve vzduchoprázdnu? Ani dění ve Francii není náhoda. Je to křeč systému, jenž se bojí lidí, kteří chtějí zastavit nesvobodný vývoj navzdory europropagandě. Bývalý eurokomisař Breton vyhrožoval už před volbami v Německu, že je připraven rumunský scénář, kdyby sčítání voleb proběhlo „špatně“. Lhal bych, kdybych řekl, že obavy o české volby nemám. Obavy mám, ale strach ne. Jako právník jsem už mockrát viděl, jak se právo dá zneužít. Jak se nejen za covidu ohýbaly paragrafy vůči těm, kdo šli proti proudu. Teď není čas na naivitu, je třeba si jasně říct, že stav našeho práva napomáhá tomu, aby ho politický tlak mohl překroutit. Proto jsme se do voleb spojili a jsme připraveni stát v první linii za svobodu a skutečnou demokracii – ať to stojí, co to stojí.“
Libor Vondráček, předseda Svobodných

„Nedovedu si představit, že by v České republice měl nastat vývoj jako v Rumunsku. Jsem přesvědčena, že u nás máme nastavena dostatečná pravidla pro konání voleb a volební kampaně. Jakkoliv vyostřená volební kampaň bude, měl by být respektován výsledek voleb, pokud volby proběhnou v souladu se zákonem, protože základním požadavkem v demokratickém právním státu je právo občanů si zvolit, koho uznají za vhodného. Nedovedu si představit, že by do toho někdo chtěl u nás jakkoliv zasahovat, včetně Ústavního soudu. Pokud jde o případ Marine Le Penové ve Francii, tam platí zákon, který umožňuje někomu zakázat kandidovat ve volbách, a to i podle nepravomocného rozsudku. U nás se o tom diskutovalo při přijímání ústavy v roce 1992, nicméně nic takového schváleno nebylo, což považuji za správné, protože taková pravomoc soudu by mohla vést k pokušení za pomoci orgánů činných v trestním řízení někoho vyřadit z volební soutěže a mohlo by to být zneužitelné. Řešením je posilování politické kultury a zveřejňování dostatečných informací, které se konkrétního kandidáta týkají, podle nichž se občané mohou ve volbách rozhodnout.“
Hana Marvanová Kordová, senátorka (nestr. za ODS) a advokátka

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 4