Uražený odchod Václava Moravce z České televize, ke kterému došlo minulou neděli poté, co mu vedení České televize vysvětlilo, že by po devíti letech měl konečně začít dodržovat Kodex ČT a přestat ignorovat předsedu jedné z parlamentních politických stran, už má své důsledky. Veřejnost sledující sociální sítě již byla obohacena o řadu výlevů a duševních výronů na téma konce veřejnoprávnosti – či rovnou konce demokracie v České republice.
Byla by škoda se nepodělit zvláště o jeden z nich, který už pár dnů hýbe českým facebookem. Jeho autorem je DJ Roxtar, žánrově jde o angažované umění srovnatelné snad jen s obsahem zaniklého Festivalu politické písně Sokolov a obsahově se jedná o žalozpěv nad tím, že Václav Moravec, jistota nedělních obědů s ČT, po 21 letech sám odchází z veřejnoprávního média. Video je krátké minutu a deset vteřin, ale patosu a kýče je v něm víc než v nedávném hitu My jsme Petr Fiala, což je do češtiny zprzněná oslavná píseň původně adorující zastřeleného Charlieho Kirka, v české verzi oslavující odchod světového lídra z pozice předsedy ODS do politického záhrobí po prohraných volbách.
Videoklip DJ Roxtara se utápí v příšeří, v němž za stolem sedí sám zvukový interpret s tmavými brýlemi, před ním dva mikrofony, v pozadí září logo České televize, ze kterého po prvním zakvílení houslí začíná téct krev stejně jako z očí a uší každého, kdo si to video pustil a koho teď bude budit ze sna lživý text, z jehož autorství podezírám umělou inteligenci, která od autora obdržela prompt „svatý Václav Moravec, ČT, rýmovaný žalozpěv, kýč jak bič“. Jednoduše proto, že tohle nemohl vytvořit nikdo příčetný se špetkou vkusu:
„Václave, a to nemyslím toho svatého,
myslím toho s Českou televizí spjatého.
Díky za dvacet jedna let,
ptal jste se všech,
a když nepřišla odpověď,
tak jste nezadržel dech.
Když titán dobrovolně odchází,
ne proto, že by chtěl,
ale protože principy dostávají na prdel.
Nedělní poledne teď budou smutný,
udělal jste správně, bylo to nutný.“
Kýčovité metafory a nulová sebereflexe
Veledílo okamžitě rozdělilo český internet. Řada lidí se po zhlédnutí domnívala, že se jedná o satiru, že toto nikdo – zdůrazňuji nikdo – nemůže myslet ani na vteřinu vážně. Jedovatí cynikové včetně mne naopak měli za to, že tuhle patetickou hrůzu myslí DJ Roxtar smrtelně vážně, a poukazovali na pochvalné a souhlasné reakce menšinové části veřejnosti, které bude Václav Moravec se svým tendenčním pořadem a skákáním do řeči chybět. Pravdu měli samozřejmě ti, kdo tipovali, že satira je to pouze nechtěná a že je to opravdu myšleno smrtelně vážně. Sám autor jej totiž na svém facebookovém profilu doplnil následujícím textem: „Tohle není epitaf Václava Moravce. Tohle je hudební epitaf České televize. Když odejde novinář v přímém přenosu, který trvá na svých otázkách a vyžaduje jasné odpovědi, tak je to signál, že veřejnoprávní médium krvácí. A jestli se to nezastaví, tak vykrvácí jako na Slovensku nebo v Maďarsku. Dneska mám narozeniny, a přeju si, aby se Česká televize uzdravila. Děkuju.“
Milion chvilek pro demokracii, Štít demokracie a podobná hnutí tímto dostala svou oficiální hymnu, protože v téhle trapné veršovánce je celý jejich pokřivený svět v kostce: kýčovité metafory, nulový nadhled a sebereflexe, téměř náboženské vytržení z vlastního „dobra“, srovnatelné snad jen s nadšením „pravověrných“ komunistů z 50. let pějících budovatelské písně a recitujících Nezvalovu Ódu na Stalina, vynášení politicky spřáteleného moderátora do nebes a strašení lživými metaforami o konci principů, demokracie a ČT.
Plánovaná březnová demonstrace na Letné tak konečně dostává odpovídající kulturní vložku i obsahovou náplň, protože – jak přiznal sám Petr Kolář, přítel po boku prezidenta Petra Pavla – z trestního oznámení za údajné vydírání hlavy státu SMS zprávami ministra zahraničí Petra Macinky nic nebude, což zpětně totálně devalvuje únorové vzepětí všech „lepších lidí“ vždy připravených si za někoho či za něco stoupnout, obvykle na náměstí. Tak již jen vzhůru, psanci této země…
Čtěte také:
Jak si Václav Moravec zprivatizoval Českou televizi
Moravec ven!
Česká televize pozvala Okamuru k Moravcovi. Ten pozvání přijal – udělal správně?
