Ve Sněmovně na konci března proběhla konference, na které kritici zelené energetiky mohli klást jejím představitelům nepříjemné otázky, což obvykle možné není. Jaký byl výsledek?
Nebudu vás napínat. Konference „Na cestě do energetické budoucnosti“ sice nabídla vpravdě unikátní možnost přímé konfrontace mezi zástupci Svazu moderní energetiky a jejich kritiky ze spolku Realistická energetika a ekologie, leč tato možnost nebyla zdaleka využita naplno.
Protože prvně jmenovaní konferenci po druhém diskusním bloku opustili. I tak bylo zajímavé sledovat jejich vystoupení a jejich odpovědi na dotazy.
Pasivní vystoupení bez skutečné debaty
Svaz moderní energetiky měl k dispozici první blok vystoupení. Při jeho sledování byla patrná jedna skutečnost. Přednášející od řečnického pultu odvyprávěli to, co chtěli. Jako by byli zvyklí na to, že je vlastně jedno, co říkají, protože o jejich závěrech se nediskutuje. V podobném duchu pak přistoupili i k odpovědím na dotazy. Nic konkrétního, v podstatě šlo jen o to zahrát otázku co nejdříve do autu.
Což se výrazně projevilo třeba ve chvíli, kdy tazatel z auditoria zmínil nejnovější studii švédské Univerzity Uppsala o infrazvuku vytvářeném větrnými elektrárnami. Příznivci těchto elektráren téma infrazvuku řadí spíše mezi konspirace a uppsalská studie je prvním akademickým výstupem, který pracuje s výsledky dlouhodobých měření a konstatuje, že infrazvuk z větrníků je skutečný problém. Tazatel sice svoji otázku nepoložil zdaleka nejlépe, ale blazeovaná odpověď na ni byla jasným důkazem toho, že „o těchto věcech se nediskutuje“. Což bylo o to zřejmější, když poslední věta odpovědi připomněla, že okolo větrníků je spousta dezinformací, což v kontextu univerzitní studie zní dost zvláštně.
Položená otázka přitom nabízela ideální prostor pro pokus o seriózní diskusi o tom, co se o infrazvuku od rotorů větrných elektráren vlastně ví a neví, co může a co nemusí způsobovat. Jenže když nejste zvyklí na to, že si musíte svůj postoj obhájit, na což si všichni lidé od obnovitelných zdrojů už dávno odvykli, nebudete se do ničeho takového pouštět.
Po bloku Svazu moderní energetiky následoval blok vystoupení členů spolku Realistická energetika a ekologie. Dva ze zástupců moderní energetiky jej však strávili v předsálí, a když došlo na dotazy, nikdo z nich žádný nepoložil.
Na třetí blok, ve kterém měl zdrcující vystoupení zástupce Ocelářské unie, již pánové ze Svazu moderní energetiky nepočkali.
Realita a nepřiznané náklady
Výše popsané odráží realitu posledních minimálně devíti let. Po tu dobu se autor těchto řádků intenzivně věnuje sledování energetiky a nástupu obnovitelných zdrojů, tedy větrných a fotovoltaických elektráren. Každá konference či seminář, jež za tu dobu navštívil, měla stejný scénář. Ti, kteří prosazují OZE, na otázky neodpovídají. Protože klidně v průběhu akce odejdou.
Stranou pozornosti tak zůstávají fakta. Třeba to, že byť roční upravené průměry produkce elektřiny vypadají relativně dobře, nic neříkají o denních průměrech produkce. A už vůbec nic neříkají o tom, jaká je produkce v každé jednotlivé sekundě. Což je přitom ten nejdůležitější údaj. Protože elektřinu potřebujeme v každé sekundě. A pokud jí v síti není odpovídající množství v každé sekundě, následuje blackout. A to je další zapovězené téma, neboť příznivci OZE se urputně brání přiznat, že právě velké množství OZE je tím, co zásadně ohrožuje stabilitu elektrizačních soustav.
Pokud by takovou diskusi představitelé organizací prosazujících energetiku postavenou na OZE připustili, museli by navíc přiznat, že zajištění permanentního dostatku elektřiny je po nasazení mohutně dotovaných OZE pekelně drahou záležitostí. Což musí zaplatit domácnosti a firmy. A ještě nakonec nebudou mít jistotu, že vůbec elektřina bude. No a kdo by něco takového chtěl přiznat, když na tom stojí jeho podnikání?
Celé to bude fungovat tak dlouho, dokud se voliči ve velkém nezačnou důsledně vyptávat politiků na to, jak to s OZE opravdu je. Protože jen tehdy politici pochopí, že to je důležité téma. Téma, které jim může prohrát volby.
Čtěte také:
Konec iluze o objektivitě? Česká televize sama přiznala, že filtruje názory
Alexandr Vondra: Progresivisté si nárokují monopol na pravdu, Green Deal má potenciál rozložit EU
Šokující vysílání ČT: Tohle by si nedovolila ani televize za komunismu
