Na první jednání se nedostavil vůbec. Druhé proměnil převracením rolí obviněného a poškozené v takovou frašku, až skončila nevolností vyslýchané. Na třetím se pak Mike Oganesjan prohlásil rovnou za soudce, a soudkyně raději dělala, že to neslyší. Čtvrté slyšení proběhne už za pár dní…
Nejprve to opravdu důležité. A nejpozději po přečtení článku pochopíte, proč. Dne 30. září se od devíti hodin ráno koná u Obvodního soudu pro Prahu 1 na Ovocném trhu v místnosti 126 další dějství trestního stíhání Mikea Oganesjana. Jde o ostře sledovanou kauzu třikrát pravomocně odsouzeného recidivisty arménského původu, jehož gang již déle než patnáct měsíců terorizuje občany České republiky, aniž by jeho řádění kdokoliv dokázal učinit přítrž.
Freikorps nového tisíciletí
Protiprávní repertoár Oganesjanova gangu, kterým trápí své spoluobčany, je až neskutečně košatý. Rozřezává jim petiční stánky, najíždí na ně autem a hrozí odtažením lanem. Vjíždí do lidí sdílenými koloběžkami, pronásleduje je auty po městě, obtěžuje kolemjdoucí a šikanuje přítomné. Sprostě jim nadává a některé dokonce mlátí pěstí do obličeje, až jim teče krev, a to před zraky přihlížejících policistů.
Strhává plakáty i cedule, krade petiční archy a znečišťuje veřejné prostranství moukou a kečupem, stejně jako průčelí oficiálních budov, jako v případě ambasád Ruské federace a Maďarska. Vozidla pro změnu polévá fekáliemi, vypouští jim kola, krade a přelepuje registrační značky a provrtává pneumatiky, pokud tedy na ně zrovna neumísťuje své sledovací lokátory. Ale nejen to. Rozvrací politické konference, napadá putovní výstavy a narušuje vlastenecká setkání, a to za hlasité reprodukce banderovských songů, jako naposledy v srpnu v Příčovech.
U obětí, kterým zakládá falešné webové stránky a facebookové profily, pak odpaluje rozličnou pyrotechniku a vystřeluje půlnoční ohňostroje, a to přímo ve vozovce. Z dronů si pak natáčí své akce z ptačí perspektivy, ať už jde o veřejná shromáždění tisíců osob nebo vyletující rachejtle, noc nenoc a pravidla nepravidla. Z dronů též šmíruje lidi a snímá jejich soukromí a domy, kde potom vyřvává do noci výhrůžky megafonem a troubí na klakson.
Jednu takovou návštěvu jsem tu měl zrovna před chvílí, za poslední rok už asi po dvacáté. Z vozidla, co před mým domem přibrzdilo a pomalu projíždělo ulicí, se krátce před půlnocí rozlehl řev na celé Košíře. „Cimbále, prorusská mrdko! Cimbál! Prorusská mrdka! Cimbál!“ zaznělo špatně artikulujícím hlasem podnapilého fotbalového „ynteligenta“, což bývají dost často právě Oganesjanovi věrní fanouškové.
Šikana dálkovým žigulíkem
Ale to nic není. Kolegovi Michaličkovi, editorovi Deníku TO, kterému Oganesjanův gang nejprve vyhrožoval, že mu otráví fenku, odpálili u domu ještě před kuropěním takový ohňostroj, až vše skončilo intervencí starosty. Po vydání našeho rozhovoru z květnového čísla měsíčníku TO mu pak přistavili ukrajinskými barvami pomalovaného žigulíka VAZ 2106 přímo před obecní úřad vesnice, kde bydlí, v havarijním stavu a ještě pod objektiv kamery umístěné načerno na sloup ČEZu. To kdyby mu chtěl náhodou někdo sundat botičku s číslem 101, bránící včasnému odtažení, neboť stál pouhé čtyři metry od trati.
Každý večer samočinně startoval, protože byl dálkově ovládaný, a za sklem měl na plachtě kolegův portrét i s adresou a hloupým hanopisem. Na kapotě byl pak vybaven výrazně označenými tlačítky pro pouštění nadávek, takže si z něho místní školáci rychle udělali nepsané poutní místo a oblíbenou atrakci. Cílem bylo nechat Petra Michaličku vystěhovat, což se Oganesjanovi vůbec nepovedlo.
Při nočním převozu se na odpočívadle u dálnice převrátil gangu z podvalu, takže šlo o artefakt s příběhem, protože i toto video se záhy objevilo na placeném Herohero. Výlep dehonestačních plakátů na mých vchodových dveřích a okolních lampách je tak ještě docela slabé kafe, i když ten z Kavalírky vidělo díky Twitteru Terezy Urzové snad více lidí než všechny ostatní dohromady.
Zákony pro ty druhé
Ptáte se, co na to zákonné prostředky? Tak ty jsou pochopitelně využívány, ale ne tím, kým myslíte. Tato skupina nahlašuje, udává, podává trestní oznámení a píše žaloby, přičemž však sama šíří pomluvy, lži a zostouzí známé influencery, přesně dle Oganesjanova léty vytříbeného mustru, ještě z dob války proti úřadům a městským policistům, pod značkou Pojištění na pokuty. Ale to je minulost, ačkoliv tento soudem již vícekrát zakázaný podvod pokračuje opět vesele dále.
Dnes pronásleduje Oganesjan protivládní aktivisty, zastrašuje novináře a opakovaně obtěžuje vedoucí představitele hned několika politických stran a hnutí. Ve všech případech nevládních a opozičních, takže policie pouze přihlíží, justice nekoná a státní zastupitelství mlčí a nebere telefony, ačkoliv předběžné opatření Mgr. Kataríny Kandové porušil od listopadu již nejméně sedmkrát.
Ordneři z YouTube
Útočníci si veškerá svá jednání průběžně natáčí. Tato videa se pak záhadně objevují na cloudu Oganesjanovy firmy PECKY ONLINE s.r.o., vlastněné fakticky Ing. Karenem Oganesjanem z Tuchoměřic u Prahy, Mikaelovým otcem. Sestříhané záznamy pak skupina následně zpeněžuje u svých příznivců na sociálních videoplatformách, jako jsou YouTube a Herohero, kde pro změnu figurují rotující subjekty, opakovaně registrované na ostravskou podnikatelku Simonu Buflovou Oganesjan, Mikaelovu partnerku, se kterou má tříletého syna, zatímco úřadům uvádí, že je svobodný.
Je to poměrně nový a nebezpečný fenomén. Zneužívání podobných bojůvek je totiž modelem politického nátlaku, kde je opozice terorizována kriminalitou, která je státními institucemi tolerována a své zadavatele prakticky vůbec nic nestojí. Zrovna tak jako Oganesjana, který přes neprůhlednou síť cyklicky zakládaných firem obchází svou vlastní insolvenci, a to za okázalé nečinnosti insolvenční správkyně Mgr. Lucie Foffové a Krajského soudu v Praze. A nikdo za nic neodpovídá.
Podobně jako před sto lety, ale to bylo v Německu a v době předdigitální. Jinak se, až na tyto technologické rozdíly, vlastně nezměnilo nic. Řinčení výloh může být brzy virální úplně stejně, jako polévání močůvkou, kradení značek či řezání plachtoviny. A že jsou častými cíli podobných výpadů komunisté, ať už údajní, onálepkovaní, anebo z mileniály nenáviděného Stačilo!, je také historicky nepřekvapivým a prověřeným jevem. Fašismus si své pořadníky, zdá se, neaktualizoval.
Co sledují vaše děti
Když navíc vezmeme v potaz, že značná část Oganesjanových sledujících jsou ještě děti, zůstává už nad nečinností policie a státních institucí doslova rozum stát. Ty se totiž těchto akcí účastní nezřídka také. Ze zvědavosti, nebo na Oganesjanovo výslovné pozvání pro věrné předplatitele. U stánku byly i devítileté, takže je na pořádný problém zaděláno, a to i v rovině zcela nepolitické.
Nedávná kauza se serverem Mladí a nadržení, který měl na Discordu 35 tisíc sledujících a kde Oganesjan pod pseudonymem Velký Péro Mike shromažďoval ilegálně nasnímaný pornoobsah, je už jen třešničkou na dortu, stejně jako navážení mladistvých fanoušků z Prahy na párty do Borče u Mladé Boleslavi, kde si gang buduje na místním statku svou víkendovou základnu.
Od června 2024, kdy se z Řeporyjí dirigované provokace a trestné výpravy k petičnímu stánku Ondřeje Thora dostaly pod křídla jedenáctkrát trestně stíhanému recidivistovi, youtuberovi a trýzniteli městských strážníků Mikaelu Oganesjanovi, známému již z dřívějška pod pseudonymem MikeJePán, se ve věci nepovedlo legálními prostředky docílit prakticky žádné účinné nápravy, a to navzdory desítkám trestních oznámení a podání od poměrně velkého počtu poškozených osob.
Než přišly notičky
Okázalá nečinnost až paralýza státních institucí, která je plošně celorepublikového charakteru, začíná být v této věci již více než zjevná. Jedinou souzenou kauzou je tak zhruba hodinová slovní přestřelka zpřed petičního stánku ze dne 25. července 2024, ve které byl Oganesjan konečně, po mnoha průtazích, alespoň obžalován.
Tento syn bohatého arménského podnikatele a někdejší manažerky moskevské Citibank Ing. Hripsime Nalbandjan Šiblové si byl jako vždy natolik jistý svým jednáním, že dané video na policii dodal dokonce sám, a to za účelem trestního stíhání svých diskuzních oponentů, pro údajné popírání války na Ukrajině. Jenže to se poněkud přepočítal.
Dříve, než stihly dorazit potřebné notičky shora, se z toho vyklubalo skutečně trestní stíhání, ale vůči němu samému. A tak se tato jediná obžaloba, po mnoha odkladech a změně soudkyně, dostala po roce konečně před soud. A ten tedy stojí za to. Po zkušenostech z minulých tří stání, kterých jsem se jako zmocněnec jedné z poškozených osobně účastnil, jej pojmu coby smutnou reportáž o stavu současné justice a společnosti zároveň.
Dusno venku i uvnitř
Normálně tyto otázky neřeším, protože není důvod. Ale k soudu s Oganesjanem nemůžete přijít jen tak. Auto musíte zaparkovat někde jinde a daleko, tedy pokud z něj nechcete mít po návratu z jednání zapáchající žumpu s prolitým sáním, jako se stalo na Letné před vnitrem Ivanu Smetanovi a na Palmovce před Úřadem městské části Prahy 8 Lence Tarabové. Ale nejde jen o vozidla. Gang a jeho příznivci napadají a obtěžují i samotné účastníky řízení. Venku i v budově soudu, a to zdaleka nejen verbálně.
Koloběžku si tak odkládám přímo pod dohled justiční stráže a procházím přes detekční rám. Ale co čert nechtěl, hned za mnou vchází do dveří nabuzený Oganesjan. Zapíná si své nahrávací brýle a přímo před zraky přítomné justiční stráže jde rovnou ke mně a plácá mne do ramene, řka, že bude potupa. Ale protože udělal něco podobného před kamerami pobavených mainstreamových médií už u soudu minulého, byl jsem předem připraven. „Ty na něj prostě musíš zařvat, on se lekne a dá ti pokoj,“ zněly četné dobré rady mých známých a přátel, a tak jsem i učinil. Lekli se všichni, jenom ne Oganesjan. Ten udělal jen trojí krátké „pšššt“ a s pobaveným výrazem sociopata uspokojeně odchází k místnosti jednání.
Za pár hodin už měl na Twitteru video s desítkou tisíc zhlédnutí a několika pochvalnými komentáři, jak to hezky provedl, z řad svých inteligenčním kvocientem nepřekypujících liberálních fanoušků. Mike je pro ně zkrátka pán, a to i se svou minulostí.
Odsouzení nepřítomného svědka
A jako pán se u soudu i chová. Nejde jen o obvinění z podjatosti vůči všem soudcům Obvodního soudu pro Prahu 1, jehož vznesením v nepřítomnosti na prvním červnovém stání začal. Na dalším jednání spolu se svou obhájkyní Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, která přišla pozdě, uvedli hned zpočátku za svědky prakticky veškeré v síni přítomné stánkaře, a to i včetně lidí, kteří u něj v dané době nebyli a ani být nemohli, jen aby je vystrnadili ze soudní síně pryč.
To byl i případ Zdeňka Vydry, který vše obratem vysvětloval, ale marně, a přes protesty veřejnosti musel soudní síň opustit. Ačkoliv je jako svědek zcela nulitní, musí až do předvolání zůstat venku, takže se ani nepotkal se ZZSZ Mgr. Terezou Sloviočkovou (zástupkyní zástupkyně státní zástupkyně), která se tohoto řízení překvapivě účastnila. Byla zde namísto Mgr. Kataríny Kandové a její zástupkyně Mgr. Ing. Markéty Daňkové. Proč? Netuším, ale jen o dva týdny později byl pak v jiné věci týkající se nedávného napadení Galerie Pravdy na Staroměstském náměstí, a to právě členy Oganesjanova gangu, Zdeněk Vydra za dohledu zmíněné státní zástupkyně odsouzen.
Soudkyně dvou jmen
Za co byl odsouzen? Za obranu přítomných. A nepomohla mu ani skvělá a výstižná závěrečná řeč JUDr. Jindřicha Rajchla, který ho zdarma a navzdory časové vytíženosti ve věci zastupoval. Rozsudek byl poté vyhotoven v tak rekordním čase, že je více než pravděpodobné, že byl již sepsán předem. Ale to jsem tehdy ještě nevěděl. Chmurnou budoucnost zpolitizované justice, ač jsou zde četné indicie, dosud tak dobře předpovídat neumím.
Jinak bych si pohlídal lépe i takové detaily, jako že soudkyně JUDr. Anežka Pudilová, Ph.D., jmenovaná prezidentem republiky Milošem Zemanem teprve 18. ledna 2022, vedla celé jednání pod jménem JUDr. Dany Šindelářové, uvedeným na ceduli před katedrou. Dostávám se tak nechtěným, absurdním, ale o to více pravdivým oslím můstkem zpět k našemu stání.
Jak potopit policistu Dvořáka
Na chodbě mezitím čekají svědci. Je zde zatím klid, ale v síni si musím hned vypnout svůj mobil, protože mi na něj už od minulého stání volají Oganesjanovi fanoušci, které k tomu navedl. Možná už tisíc telefonátů, ale mobil už nepotřebuji, protože vypovídá policista Dvořák, který byl přítomen Oganesjanovu zadržení dne 9. července 2024, o kterém média tehdy ještě psala. Stalo se tak po noci plné násilí, šikany a psychického teroru, který měl hlídající stánkaře zpřed úřadu vlády definitivně vyštvat. Zdá se, jako by šlo o nějaké časové a úkolové zadání, ale důkazy pro to nemám, a tak čekám na výpověď policisty.
Ukazuje se, že zde není na Oganesjanovu obranu, ale je jím viněn, a to z neoprávněného zadržení, které si protřelý Oganesjan nahrával na chytré hodinky, které mu byly ponechány, a nyní jej na základě záznamu rozporoval. Zadržen byl totiž v rámci dopravní kontroly v Dělnické ulici, pouhých pár hodin po incidentu na Klárově. A v návaznosti kroků ohledně souhlasu se zadržením teď Oganesjan zkouší policistu grilovat a hledat v postupu procesní vady.
O tři dny pozadu
Stejnou taktiku ostatně uplatnil tento obviněný i vůči obžalobě samotné, s odkazem na softwarovou chybu časomíry u své kamery DJI Osmo 3. Tou antedatoval prokazatelný záznam z 25. června na úplně jiný den, jinou událost a s jinými přítomnými lidmi, a to na 22. června, což vzhledem k jeho chvástání o předem vyhraném soudu na základě procesní vady svádí k domněnce, že zkouší cestu překážky ve věci rozhodnuté. Patrně bude mít z téhož data nějaké přestupkové řízení, která vždy dopadají v jeho prospěch, důkazy nedůkazy, až to svádí k znepokojivým domněnkám, že jsou zde jakési pokyny shora.
A vlastně nejen k domněnkám. Tutéž informaci jsem již dostal někdy v březnu, a to SMSkou od neznámého anonymního oznamovatele, obeznámeného s řízením na nejmenovaném pražském správním odboru. Ale to jsou správní řízení, kde skončila většina Oganesjanovy činnosti. Zcela izolovaně, rozdrobeně, a především neúčelně, protože tak jednoduchou věc, jako posoudit patnáct měsíců trvající protiprávní jednání téhož pachatele vůči stále těm samým poškozeným, moji osobu nevyjímaje, Rakušanova policie zřejmě již zpracovat nedovede. Nebo nechce. Anebo nemůže, ale to jsem už zase zpátky ve znepokojivých myšlenkách zmiňovaných výše.
Gestapácký výslech svědků
Se slušností si Oganejan u soudů také zrovna hlavu neláme. Neustále se ozývá, komentuje, zvedá se a zase si sedá, jen aby zavřel okno, odešel na záchod nebo napravil nějakou zdánlivou závadu v průběhu soudního řízení. Jeho komentáře vůči přítomným jsou plné ad hominem útoků, lží a osočování, až se občas zdá, že není obviněným, ale státním zástupcem, a zpovídat se mu musí poškození. Je zvláštní, že je mu toto jednání ze strany jinak poměrně ostré a zkušené soudkyně JUDr. Dany Šindelářové opakovaně tolerováno, ačkoliv jsem se vůči němu již několikrát musel ohrazovat. Prý chce dát šanci oběma stranám.
Jenže to je zároveň přesně to, co nechtěl Oganesjan. Útočnými otázkami, s věcí často vůbec nesouvisejícími, dokázal poplést už nejednoho svědka, a následně jej tak znevěrohodnit. Málem se mu to povedlo i u Lenky z Liberce, která si popletla Olomouc se Znojmem. Galerie Pravdy se totiž konala již v mnoha destinacích, ale zrovna na té znojemské Oganesjan chyběl a Lenka také.
Zjevné popletení názvu města – ale na tomto jediném přeřeku ji pak Oganesjan s pomocí soudkyně několik minut griloval takovým kapciózním způsobem, až se mi kroutily prsty u nohou. Vždyť je to přeci na videu, co, kdy a kde. Prokazování úplně zadarmo. A Olomouc od Znojma poznáte, vážená paní samosoudkyně. Na rozdíl od minulého stání ale neskončila tato epizoda nevolností poškozené, takže jednání pokračovalo dál, leč, bohužel, v podobně nejapném duchu.
Dron pana soudce
Následně se pak odehrává dialog, kde obžalovaný trvá na tom, že létání s dronem nad lidmi na náměstí neodporuje žádným předpisům, což přeci na rozdíl od poškozené dobře ví, zatímco videa, kde v Soběšovicích vlétne dronem do místnosti budovy plné lidí, anebo záznam z Ostravy, kde naletí do stromu a dron po částech dopadne z výšky na projíždějící vozidlo, bourají počty zhlédnutí.
Policie ani Úřad pro civilní letectví zde ovšem, jak asi tušíte, účinně nekonají, takže si gang kupuje drony stále nové, a u těch pár zabavených žádá o promptní vydání, aby jich neměl málo. Na vlasteneckém setkání v Příčovech se mu jich už zjevně nedostávalo, a dodnes nepochopím, kdo normální může s dronem opakovaně letět nad shromáždění několika tisíc lidí, a ještě to považovat za frajeřinu hodnou zveřejnění.
V jeden moment pak zmíněný recidivista dokonce sebejistě prohlásil, a to z pozice obviněného a obžalovaného, naprosto a zcela neuvěřitelný výrok: „Já jsem tady soudce!“ – aniž by soudkyně JUDr. Dana Šindelářová jakkoliv zasáhla či protestovala. Říct tohle u soudu já, už mne tam zpraží na dvě doby takovým způsobem, že neřeknu ani popel, a to jsem o generaci starší než tento notorický, soudně již více než dvacetkrát řešený protekční delikvent s absolutoriem ZŠ Emy Destinnové v pražské Bubenči. Problémový byl nicméně už tam.
Prasátka plešatého zmocněnce
Oganesjan mne u soudu nazývá různě. Vším, jenom ne mým skutečným příjmením. Od „Imbecimbála“ až po plešatého zmocněnce, další výrazy nepočítaje. V jeden okamžik pak opakovaně žádá soudkyni, aby mi zakázala vrtět hlavou, protože na něj má pleš hází „prasátka“, což poté zopakuje i jeden z jeho předvolaných svědků Vojtěch Pšenák. Následně se zmíněná nejapnost objeví i jako mem na sociálních sítích.
Jindy mi zase z pozice obžalovaného klade otázky, kde a kdy jsem se pohyboval po Tuchoměřicích, ačkoliv jsem v této obci snad v životě nebyl a nemá k tomu jakékoliv procesní právo. Když se bráním, tak prý šlo o Boreč. Aha, on se plést může a ostatní ne, ale tak je to u něj se vším. „Pane obžalovaný, vy tady nejste od toho, abyste napomínal soud, soud řídí jednání,“ vzmůže se po dalším z nekonečných excesů konečně soudkyně na odpor a po několika dalších posměšných poznámkách obviněného, že jsme snad u soudu a ne někde v cirkuse, už oficiálně proti takovému průběhu řízení protestuji a nechávám samosoudkyni vše zaprotokolovat. Výslech poškozené končí. A má trpělivost pomalu také.
Přijďte tam všichni
Věřte nebo ne, ale jsem právě tak ve čtvrtině toho všeho, o čem jsem chtěl a musel ohledně stání dne 23. července informovat. Tahle fraška je výsměchem občanům ze strany současné parodie právního státu. Ta zde za této vlády v tichosti více než nabobtnala, a přitom je pouhou špičkou ledovce. Je to extrém, který vidíme jen díky jinému extrému. Ale ani sociopatický hyperaktivní delikvent Oganesjan, byť se zjevným krytím shora, zde není tím, z čeho jde hrůza. Podobných hajzlíků už bylo v dějinách více. Strach jde ze státu a jeho institucí, které tomu už zjevně delší dobu nedovedou, nemohou anebo nechtějí za naše peníze čelit.
V posledním podcastu s Norou Fridrichovou Oganesjan opět rozváděl, proč má soud „vyhraný“ a proč se jej nadále ani nehodlá účastnit. Bylo to přesně tak, jak jsem se snažil státní zástupkyni a soudu vysvětlit už v červenci. Hotová věc, došlo k pochybení, jedeme dál. A přesně zde byla, je a bude nutná kontrola veřejnosti. A to taková, až se nevejde ani na chodbu, natož pak do soudní síně. Proto píši tento článek teď, před dalším stáním, což je i důvod pozvání, kterým jsem svůj text začal. Buďte tam se mnou, budu tam s vámi. Prosím. A nakonec možná zvítězíme. V opačném případě to tady totiž, vážení, můžeme asi už rovnou zabalit.
Čtěte také:
Kdo je kdo v Oganesjanově gangu
Recidivista Oganesjan znovu před soudem
V Česku sílí fašizující nálady a bojůvky
