Už je to rok, co z tohoto světa odešel Richard Moucha Šedý. U projektu TO byl od samého začátku, od roku 2023, až do svého úmrtí roku 2025. Byl jedním z autorů časopisu a jedním z editorů Deníku TO.
Jeho odchod byl pro celou redakci šokem. Odjel totiž do své milované Indie, kam jezdil se svou partnerkou, která zemřela v covidové době. Pro Richarda to byla velká rána, se kterou se těžko vyrovnával. Před jeho odjezdem jsme si s ním dali pivko v jeho oblíbené, štamgastské Hospůdce U Báby v Karlíně. Bydlel nedaleko.
Mám kousek od hospůdky svou kadeřnici. Když jsem u ní naposledy byla, zašla jsem, dala si panáka „na Richarda“. A vzpomínala na poslední setkání s ním právě zde. Na to, jak jsem mu přinesla obrázek sv. Kryštofa, aby ho na cestě ochraňoval. Na to, co pro nás zpráva o jeho úmrtí znamenala.
Richard byl klidný, rozvážný, problémy řešil s humorem. Nerozčiloval se, užíval života. Ostatně jeho odchod právě v Indii byl důkazem toho, že věděl, co je v životě důležité. Cestu si plánoval už v roce 2024, ale z objektivních důvodů ji musel o rok posunout. Věřím, že si svůj pobyt do poslední chvíle užil a stejně tak věřím, že se jednou znovu setkáme.
Kdo jste Richarda Šedého v Deníku TO nezaznamenali, můžete si přečíst jeho fejetony:
Osud, Bůh či Satan?
Ze všeho nejhorší nejsou trpaslíci, ale houkači
O sladkém umírání a neuskutečněných přáních
