Ekonomové mne proklejí, ale nalijme si čistého vína. Každá pohroma má svá měřítka. Když jde o povodeň, kouknete se na vodočet pod mostem. Jednoduché zařízení, lať opatřená stupnicí a čísly, smáčená hladinou.
Když zuří vichřice, sílu ukáže anemometr. Jednoduché zařízení, v zásadě vrtulka, vystavená proudění vzduchu. Když hrozí deště, je to srážkoměr. Opět jednoduché zařízení, odměrný válec, kam stékají kapky.
U mrazů a veder je to teploměr, u úrody a výnosů nákladní váha, u měnové politiky kurz, ale u inflace? Tam žádný jednoduchý nástroj nemáme.
Spousta nutných vlastností
On by totiž musel splňovat hned několik požadavků naráz, aby fungoval. Měl by být zřejmý. Protože propočítávat vlastní spotřební koš a jeho váhy se nikomu nechce. Ideálně nějaká komodita. Taková, jejíž výroba zahrnuje manuální práci i automatizovanou linku. A kde budou náklady odrážet jak cenu elektřiny, tak plynu i pohonných hmot. Měla by obsahovat velkým dílem různé potraviny, ale i obalovou techniku. A zohledňovat jejich kvalitu.
Dále pak zahrnovat cenu dopravy, logistiky, chlazení, vytápění, nájemného a marží pro většinu prodejen. Měla by být nesezónní a mít minimální dobu spotřeby, aby jí někde neležely roční skladové zásoby. A být dostupná ideálně všude, napříč celou naší republikou, od Aše po Jablunkov.
Ale zároveň nesmí existovat žádný monopol výrobce, nebo nedejbože kartel, jako u našich operátorů. To aby zde existovala i zdravá, tržní a cenově flexibilní konkurence.
Měla by mít poptávku mezi co nejširšími vrstvami obyvatel, aby nešlo o potřeby nějaké specifické komunity. Něco, co si každý člověk prostě rád zakoupí. Ale jen občas, to aby si nárůstu ceny dobře povšiml a nehrozil zde efekt salámové metody, nedej bože pomalu vařené žáby.
Fenomén devadesátých let
Musí to být něco, co je všem na očích. Výrobek s cenou, která křičí hned vedle pokladen. A které si všimnete, i když jen půjdete okolo. Proč? Protože zrovna máte čas třeba zabývat se takovými nicotnostmi, jako je inflace, a ještě z filozofického nadhledu.
No nebudu napínat, já takovou komoditu našel. Nebo spíš, ona si občas našla mne. Když Vám kručí v žaludku, nestíháte, nebo je už pozdě a všude mají zavřeno, tak uděláte co? Správně, to vydáte se kamkoliv, třeba na benzinku nebo do nonstopu, kde ještě seženete něco k snědku. Něco, co je jakž takž čerstvé, chutné, co zasytí a nestojí majlant. Něco, co je hygienicky skladované i zabalené a co si rovnou odnesete nebo zkonzumujete ještě na místě. Ano, jsou to balené bagety.
Všichni je známe, a přitom je to fenomén, který zde ještě za Husáka vůbec neexistoval. To jsme si chystali ráno svačiny doma do ubrousku a šmytec. A najednou bum, a v devadesátých letech toho bylo všude plno. Crocodille, Dundee, Papei, Piknik, Grotto, Café, Metro Chef, Penny, Lidl, Billa, Tesco a mnohé další řetězce.
Značek existuje spousta. Dokonce mají své restaurace, jako Boulevard. Malé, lokální dodavatele nebo výrobce veganských specialit ani nepočítám. Prostě fenomén, kde existuje jak zjevná konkurence, tak silná poptávka. Komodita, která závisí na svižné logistice a okamžité spotřebě a vlastně tak splňuje všechny požadavky uvedené výše.
Zjednodušení, ale funguje
A tak měřím inflaci cenou za obloženou bagetu. Už vidím, jak ekonomové vyprskli smíchy. Proboha! Takové zjednodušení. Ale já jsem jen prostý občan, a navíc technik. A chci mít prostě svůj jednoduchý lakmusový papírek, který chutná.
Vzpomínám na devadesátá léta. Začalo to houskami v celofánu z místního podnikavého JZD. Tehdy lidé zjistili, že to může být i dobré. A že k svačině nemusí být jen namazaný krajíc s turisťákem a vajíčkem. Když pak přišly bagety s šunkou a majonézovým dresinkem, bylo rozhodnuto.
Ač jde o jednu z nejméně zdravých potravin, Čechům zachutnala a začal hotový boom, trvající vlastně dodnes. Každý řidič a student měl hned o možnost, jak vyřešit svou večerní hladovku nebo pozdní návrat nad ránem, více. A tak začala éra bagetová. Vzpomínáte? Určitě ano.
Bagetový index inflace je jen lokální
Tak si ještě vzpomeňte na ceny, za kterou jste je tehdy kupovali. A jsme doma. Toto je inflace, neokecatelná a doslova na talíři. Spotřební koš, vměstnaný do plastového pytlíku do ruky. Něco, na co si můžeme sáhnout a co můžeme okusit, a to doslova. Inflace reálná a hmatatelná.
Něco jako Big Mac index, kterým se měří kupní síla obyvatel napříč planetou. Blahobyt, posuzovaný optikou americké nadnárodní společnosti McDonald’s a jejího produktu. To by se této vládě mohlo líbit. Bagetový index inflace má ale ve skutečnosti daleko menší ambice. Je lokální, český a vlastně chtěl jen pobavit. Ale na úplné odzívání to také není.
Pane premiére, inflace vážně není jen technické číslo…
Komentáře (0)