Podpořme Izrael v jeho sebezáchovném díle zničení Hamásu

V den prvního výročí útoku Hamásu na Izrael zveřejnila izraelská armáda několik nových záběrů, tentokrát z napadení kibucu Re’im. Záběry jsou velkým mementem pro západní politiky, kteří  se v posledních desetiletích chovají – a nebojme se toto označení používat, je bohužel realistické a velmi přesné – stále více nahnědle.

Lídři Západu v dnešní době vzbuzují silné reminiscence na dobu před necelou stovkou let. Právě tehdy hrubě podcenili nacismus, jeho brutalitu, nenávist bez hranic a bezbřehou krutost. V lepším případě ho ignorovali, v horším ho omlouvali a v nejhorším s ním spolupracovali, mnohdy až do poslední možné chvíle, tedy až do dne, kdy je náckové přepadli. Ostatně řada politiků, intelektuálů a dalších „elit“ s nacisty spolupracovala i po okupaci své země. Padesát až šedesát milionů mrtvých je otřesná daň za tupost tehdejších politiků.

Následovníci slepých a hluchých politiků v celé Evropě dnes naprosto stejně podceňují radikální islamismus. Situace je teď navíc hrozivější, v některých ohledech mnohem horší než před druhou světovou válkou. Nacismus nikdy neměl tolik skutečných i potenciálních morálně degenerovaných zastánců, jako má dnes radikální islamismus. Hnědý mor byl silný v německých zemích, ale nikdy neprosákl výrazně do jiných států. Nyní je to úplně jiné – mor extrémního islamismu se zabydlel ve všech západních státech.

Hamás jako Islámský stát

Před devadesáti lety nechtěli politici slyšet nacisty, kteří jim říkali, jaké mají úmysly, přičemž jejich vůdce je navíc sepsal ve všem lidem přístupné knize. Celá léta před válkou se v západních zemích také objevovaly věrohodné zprávy o koncentračních táborech, pogromech na Židy a vyvražďování nepřátel nacistického režimu. Nic to nebylo platné, evropští a američtí politici se nerozhoupali, aby připravili své národy na nevyhnutelný střet s extrémním zlem – čest jednotlivým a zoufale osamělým výjimkám, jakou byl Winston Churchill.

Dnes západní politici také nechtějí slyšet, vidět, vnímat… Mohou si přečíst zakládající statut Hamásu, kde se zcela otevřeně hovoří o vraždění Židů o „vyčištění“ celého území od „moře k řece“. Stačí se podívat na mapu a je zřejmé, že pro Izrael v jejich plánu nezbývá ani centimetr půdy k životu. Jejich údělem má být jediné – smrt. Všichni nacisté by Hamás milovali, Adolf Hitler by mu tleskal. Výzva na prosazení Palestiny „od moře k řece“ je výzvou k další genocidě Židů. Ale ani to nepohne s většinou západních politiků, jako by opět neslyšeli, když teroristé z Hamásu otevřeně hlásají, jaké jsou jejich další cíle. V jednom z mnoha svých poselství říkají: „Našim teritoriem není jen Palestina. Našim posláním je zabít každého nevěřícího. Budeme pronásledovat Židy a křesťany po celém světě. Buď konvertují k islámu, nebo je zabijeme!“ Jestliže to někomu nápadně připomíná propagandistické výplody Islámského státu, má pravdu. Může snad být nějaké poselství vražedné nenávisti ještě otevřenější a jasnější?

Nepřítel uvnitř hradu

Hlavní problém je, že západní politici jsou nejen hluší a slepí podobně – nebo ještě více – než před druhou světovou válkou, ale navíc je veřejnost masírována odpornou teroristickou propagandou. Na stranu Hamásu se už dávno přidala řada „neziskovek“, či „humanitárních“ organizací, včetně těch nejslavnějších. Teroristé mají zastání také u ikon levice (reálně spíše extrémní levice), jako třeba u jedné z nejvlivnějších amerických aktivistek Judith Butlerové. Je to vysokoškolská učitelka, sama se označuje za „filosofku“ a feministku, a jinak je spisovatelkou, socioložkou, teoretičkou umění, gender nauky a snad všech dalších módních nesmyslů, utvářejících progresivistickou ideologii. Narodila se v americkém Clevelandu do rodiny ruských a maďarských Židů. Mnoho jejích příbuzných z matčiny strany zahynulo během holokaustu. Přesto je jí něco jako historická paměť nebo dokonce soucit a lidskost zjevně úplně cizí. Tato osoba totiž doslova veřejně prohlásila: “Hamas a Hizballáh jsou sociální hnutí, která jsou progresivní, jsou na levici, jsou součástí globální levice.“ Neuvěřitelná slova. Nikdo neví, jaké zrůdnosti se honí v hlavách této osobě a jí podobným. Jisté však je, že pokud bude společnost dopřávat sluchu takto zvráceným lidem, pak je jisté, že se jim společně s politiky a teroristy opravdu podaří umožnit druhý holocaust. Těžko říci, jestli ho všichni aktivisté a západní politici opravdu chtějí (teroristé se s tím netají), nicméně budou-li jejich snahy pokračovat, pak se stane skutkem.

Neviní civilisté?

Američtí a evropští politici společně s prohamásovskými aktivisty pláčou nad „utrpením civilistů v Gaze.“ To je skutečné, má ale hned několik rovin. Jednak si obyvatelé Gazy kdysi v pokusu o demokratické volby Hamás sami dobrovolně zvolili jako své reprezentanty do Palestinské legislativní rady, a to jak v Gaze, tak na Západním břehu Jordánu. Hamás tehdy vyhrál, dostal 74 mandátů z celkových 132. Potom se ona hra na demokracii v Palestině tak nějak zasekla. Teroristé od té doby nespočetněkrát znovu prokázali, že nejsou bojovníky, ale zbabělými bestiemi. Kdo jiný bere rukojmí než zbabělá bestie? Kdo jiný si své spoluobčany bere jako živé lidské štíty? Kdo jiný skrývá vojenské velitelství a sklady zbraní do škol, mešit, školek a nemocnic? Kdo jiný než bezectní zbabělci se ukrývají zásadně mezi civilisty?

A co vypovídá o palestinských civilistech, že velmi často zcela dobrovolně pomáhají Hamásu a neštítí se doslova ničeho? Například ne tak dávno se ukázalo, že někteří rukojmí, unesení před rokem Hamásem, vůbec nebyli drženi pod dohledem ozbrojených teroristů, ale v rezidenční čtvrti tábora Nuseirat v centrální části Pásma Gazy, kde byli vězněni v bytě palestinského „novináře“ Abdalláha Al-Džamala, jím samotným a celou jeho početnou rodinou. Onen „novinář“ pracoval pro neziskovou organizaci registrovanou v USA, provozující palestinský on-line deník The Palestine Chronicle, jako tiskový mluvčí ministerstva práce Hamásu a v neposlední řadě jako reportér pro katarskou televizní stanici Al-Džazíra. Onen „novinář“ nebyl jediný. Podobných byly a jsou v Gaze tisíce.

Je už jen jedna možnost

Izrael vyzkoušel k Hamásu snad všechny možné přístupy. Ignorovat ho, pokoušet se o nějakou formu spolupráce, bojovat s ním. Po desítkách let zkušeností je teď jisté, že Hamás svůj slib o likvidaci Izraele a novém holocaustu, ke kterému se zavázal ve svém zakládacím statutu, bere smrtelně vážně. A jedinou odpovědí na jeho nekonečný fanatismus je prostě eliminace. Všechny cesty byly vyzkoušeny, nyní zbývá už jen ta krajní. Pokud nebude dokončena, jestliže z ní bude Izrael násilně Západem vytlačen, pak Hamás svůj slib dříve či později splní. A ochránci Hamásu se poté zařadí v historii po bok obdivovatelů a podporovatelů nacismu a Adolfa Hitlera. Proto kdo nejste ještě docela zkažený extrémní levicí nebo nějakou odpornou módní ideologií, nepřekážejte Izraelcům ve zničení Hamásu. A kdo máte ještě rozum v hlavě a srdce v hrudi, pomozte Izraeli v tomto jeho sebezáchovném díle.

Čtěte také:
Den, kdy vzplála další bitva o Kanaán
Orientalista Pelikán: Mír mezi Izraelem a Palestinci v dohledné době není možný