Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Podlézání Bruselu a Washingtonu jakoby nestačilo. Fialova vláda nás chce podřídit i Vatikánu

Papež František. Zdroj: Profimedia
Max Špaček
Max Špaček Komentátor

Fialova vláda letos v říjnu schválila smlouvu s Vatikánem. Je to projev služebnosti a slabosti současného kabinetu. Obsah závazku, který má uzákonit vliv katolické církve nad Českem, zatím není znám. Už teď je ale jisté, že by měli soudní poslanci něco takového odmítnout.

Vzhledem k historickým souvislostem byl vztah československého a později i českého státu ke katolické církvi rezervovaný. Na základě minulých zkušeností jsme necítili potřebu, aby se Vatikán jakkoli podílel na chodu naší země. Přesto se i po roce 1989 u nás našli politici, kteří dali přednost zájmům katolické církve, před zájmy České republiky.

Smlouvu s Vatikánem či Svatým stolcem byla neuskutečněným projektem od vzniku samostatného československého státu v roce 1918. Tzv. konkordát řeší vztah mezi státem a katolickou církví. V České republice jsou práva církví i věřících zakotvena v Ústavě. Konkordát je ale mezinárodní smlouva, která má přednost před domácími zákony. Uzavřením této smlouvy by byl Vatikán zvýhodněn oproti jiným církvím v ČR.

V roce 2003, kdy byl ministrem zahraničí lidovec Cyril Svoboda, tehdejší vláda konkordát schválila, ale parlament jej odmítl ratifikovat. Poslanci jej považovali za nevýhodný pro náš stát.

Mnoho se na to asi nezměnilo ani letos. Vatikán se opět pokoušel prostřednictvím smlouvy získat vliv na chod českého státu. Jde například o oblast školství, zdravotnictví, sociální péče, práva, kultury atd. Do jaké míry se Svatému stolci podařilo, vyjde najevo až poté, co obsah konkordátu začne projednávat Poslanecká sněmovna.

Pro Vatikán jsme národem kacířů

Češi patnáctého století, kteří žili především vznešenou myšlenkou a neváhali konat bez ohledu na nebezpečí, jsou minulostí. Z odkazu našich předků jako vzdorných odbojářů a zarytých kacířů, kteří se postavili autoritě papeže, zdá se, už nezbylo vůbec nic.

Od vzniku samostatného československého státu v roce 1918 dvakrát zavlál na Pražském hradě v den, kdy byl upálen Jan Hus, husitský prapor s kalichem. V roce 1925 jej nechal vyvěsit první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a v roce 2015 první přímo zvolený prezident České republiky Miloš Zeman.

Vatikán vždy reagoval podrážděně. Poprvé vyslanec Vatikánu na znamení nesouhlasu opustil na dva roky Prahu. Později se již katolická církev spokojila s méně okázalým protestem.

Je to otázka hrdosti a důstojnosti

Masaryk i Zeman měli k přihlášení se k husitské tradici každý trochu jiné důvody. Oba si však tím do jisté míry připomínali kdysi v Evropě proslulou českou svébytnost a nezávislost.

Za jednoho z nejslabších premiérů v moderních českých dějinách Petra Nečase klerikální a ekonomicky neoliberální strana TOP 09 prosadila v parlamentu církevní restituce v hodnotě zhruba 150 miliard korun. Ke katolické církvi, která z nich nejvíce těží, se přitom u nás hlásí pouhých 7 procent obyvatel.

Za ještě slabšího předsedy současné vlády Petra Fialy katolická frakce v ODS s podporou klerikálně agrární strany KDU-ČSL prosadila po dvou stech letech smlouvu s Vatikánem.

Tato lobbyistická formace svou politickou mocí prakticky vyvažuje skoro zanedbatelný vliv, který má katolická církev v české společnosti. Kromě toho Fialově lokajské vládě se nejspíš hodí zveličovat postavení katolické církve u nás, jako fasády, která má zakrýt před světem naší plebejskou tradici a bezvěreckou přítomnost.

Snad se v poslaneckých lavicích přeci jen najde alespoň tolik národní hrdosti, aby z nich zákonodárci smetli konkordát stejně jako v roce 2003.

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >