Vyštvali jsme šelmu z brlohu

vyštvali jsme šelmu z brlohu. následující text napsal jiří macků jen pár dnů po začátku ruské invaze na ukrajinu pro internetový deník neviditelný pes, s nímž roky spolupracoval. tehdy se stalo, úplně poprvé, že byl odmítnut jako nevhodný. deník to ho ale za nepřípustný nepovažuje. i po téměř třech letech je navýsost aktuální. nemíním rozšiřovat počet autorů rovněž zaskočených a šokovaných událostmi probíhajícími ne tak daleko od našeho prahu. nechám to na povolaných a zasvěcených, vybavených informacemi především z objektivních zdrojů. jako řadový občan se jenom připojím: je to hrůza, je to děs, možná i nakročení k nějaké apokalypse. po každé zprávě o zbytečné smrti byť jen jediného lidského tvora, natož dítěte, se mně udělá fyzicky špatně a ztrácím víru v lidský rozum. a jsem si jist, že takovému rozumu odporujícímu řešení světové společenství tomu ruskému jenom tak nezapomene. z paměti se vynořily už skoro čtyřiapadesát let staré nápisy z pražských ulic lenine probuď se, brežněv se zbláznil! jsme jako lidstvo už pěkně otrlí. přesto nás občas ještě leccos dokáže zaskočit. třeba když v taškentu, v zoologické zahradě hlavního města uzbekistánu, frustrovaná matka před zraky návštěvníků hodila do medvědího výběhu svou tříletou dceru. domácí domácí média tu zprávu doprovodila poslední lednový den odpovídajícími titulky: šokující událost! zrůdnost! obrovské drama! vše přesto dopadlo šťastně, jenom několika odřeninami. ve výběhu v tu chvíli přítomná jiná matka, medvědice zuzu, na smrt vydanou vyděšenou dívenku jenom očichala a odešla moudře po svém. medvěd je šelma a zkušenosti potvrdí, že chováním značně nevypočítavá a tím i životu nebezpečná. byť přírodopisné filmy třeba z kanady nebo sibiře představí metrákového huňáče i jako sympatického mírumilovného člena rodiny. to jsou však ti od malička v lásce vychovávaní a poté jako součást rodiny respektováni. zato medvěd nemilovaný a navíc pronásledovaný, u jehož brlohu lovci haraší zbraněmi, je připravený a odhodlaný k čemukoli. události jako nabídka možného aktuálního scénáře. jednoho rána, asi tak pátého, šestého dne po událostech v taškentu, zazvonil na londýnské downing street 10 telefon nejvyšší výstrahy:. helou majku, tady bílej haus, vašington. zdraví tě džordž… totiž džou, opravuje mě tady kamala. nebudím tě? to sotva, my tady máme o pět hodin víc…. very gut… a co jinak majku? jak ti dupou skotové? já jsem boris! to máš jedno, hlavně že seš s náma v tý naší atlantický partě. helou, totiž hele, mám fór jú pozvání na loveckou expedišn. což o to, my demokratičtí mírumilní angličtí sirové takové máme v oblibě i tradici. my už vymlátili v africe víc slonů, lvů, nosorožců, buvolů, antilop a podobné havěti, než vy doma v jú-es-ej indiánů. a vo co gou, džou? chystáme se na jednoho ruskýho medvěda. tutovka, pohodovka. už si z něj roky utahujeme, nadáváme mu, ale on nic, jenom podrážděně bručí. už je vyměklej, takovej tupej srab, líná kůže. dloubeme do něj, ale nic s ním nehne. tak jo, šel bych. koho ještě berem? frantíka vod eifelovky, emana. jestli ho teda pustí jeho stará stará. a olaf to ví? sulc? germán, a aby v nějaký mele nejel? a kde by se to jako mělo odbejvat, džou? dřepí ten starej bručoun v brlohu just tam, kde už máme vyhlídnutý slušný naleziště nafty, plynu a různejch důležitejch šutrů. a je to logisticky zajištěný? náš mladej má ty končiny už dávno spolehlivě obšlehnutý a zafinancovaný. ale medvědi jsou nebezpečný potvory. jak ho z toho brlohu dostaneme? budeme ho provokovat. nadávat. lhát o něm. plivat na něj, dloubat klacíkem. to by nebylo, majku, aby mu nepovolily nervy. sakra, jsem přece boris! a co mu tam třeba taky odpalovat rachejle, vykouřit ho…. jistě, pane premiére! ale co když se ten bručoun jednou skutečně namíchne, vyhrabe se ven a začne kolem sebe zběsile mávat tlapama, až všechno pobourá? potom ho spolu na nejvyšší celosvětový úrovni odsoudíme k tvrdejm sankcím. tak to jo, to by mělo zabrat…. jak si usmysleli, tak i učinili. šestadvacet dní po dramatické a šokující události s uzbeckým medvědem doprovodily podobné titulky i vojenský vpád na ukrajinu. mezi prvními byl na ráně charkov, vzdálený 2715 km od taškentu a pouhých 1551 km od prahy. medvěd, v tomto případě ruský, dlouho vzor trpělivosti až otupělé netečnosti, zahnán provokacemi do kouta skutečně nakonec z brlohu vyrazil. dalo se čekat, podobné situace už teoreticky rozpracoval jistý isaac newton ve svém třetím pohybovém zákonu: „každá akce vyvolá stejně velkou opačně orientovanou reakci“. a tak svět nyní čeká proces s jedním západním světem vyprovokovaným obžalovaným. lavice pro větší či menší spoluviníky však v soudní síni současně zřejmě zůstanou prázdné. každý problém má svůj vývoj, my jsme však ten ukrajinsko-ruský netečně přehlíželi, ba přímo programově ignorovali. pro vlastní klid a pohodlí ho vysvětlovali po svém, ideově se přitom lísajíce k novému polistopadovému světovůdci. na těch lavicích bude místečko i pro nás. co jsme to vůbec měli minimálně od února 2007, kdy prezident putin na bezpečnostní konferenci v mnichově navrhl vytvoření nového bezpečnostního uspořádání v evropě, za politickou reprezentaci neschopnou orientovat se v mezinárodní situaci? byla v tom jenom neschopnost jejich zodpovědných představitelů, nebo spíše záměr postupně ještě více zahušťovat ze západu se šířící atmosféru nenávisti ke všemu ruskému? kde začínal a končil rozhled na zamini usazených ministrů kohouta, schwarzenberga, zaorálka, stropnického, hamáčka a zvláště petříčka, a jejich schopnost mezinárodní situaci vyhodnocovat, na doutnající nebezpečí důrazně upozorňovat a třeba se i při řešení coby ochotní prostředníci angažovat. činnost posledními měsíci notně poslušně směrem k bruselu ohnutého lipavského je pak už úplně za hranicemi chápání. vina padá automaticky i na hlavy jejich vládních šéfů topolánka, fischera, nečase, sobotky a babiše. nejčerstvější prozatímní ministerský předseda petr fiala je na tom však ještě hůře. tento vysokokapacitní vysílač nejrůznějších signálů již od své inaugurace, a tedy právě v měsících eskalující situace, odmítá či nedokáže vnímat ty přicházející z východu. tam se teď rozhořel dramatický konflikt dvou odvěkých sousedů až slovanských bratrů. putin v něm zbytečné zatáhl ukrajinu do tragédie a rusko do odsouzení. spoluvině na jeho vyprovokovaném konání se však nezbavíme ani my. čtěte také:prezident pavel po visle pozdě honil bycha rusové mohou nechat ukrajince umrznout. biden přesto z posledních sil šťourá do vosího hnízda fiala dělal ramena před americkými novináři.