Dědova mísa aneb jak důchodci ujídají chleba vnoučatům

Pokrytectví progresivistů čouhá z každého jejich kousku. Možná nejkřiklavěji však z přístupu k seniorům. Na jedné straně oslava dlouhého života, na straně druhé permanentní upozorňování na to, jak staří zabírají mladým místo na slunci. Důchodci jsou pro ně darmožrouti. Náš svět je vzhůru nohama.

V euroatlantické civilizaci se výrazně zvyšuje věk dožití. Má to řadu důvodů – počínaje neustále se rozvíjející medicínou, vývojem technologií a konče životními podmínkami. Co bylo v minulých stoletích výsadou králů, to je dnes poskytováno plošně. Lidské tělo je ovšem dimenzováno stále stejně, takže prodloužení věku není vždy takové, jak bychom si představovali. Přesto se tím však plní sen lidstva – když ne po nesmrtelnosti, která neexistuje, tak alespoň po dlouhověkosti.

Válka generací byla svým způsobem vždy a všude. Starý člověk prostě nestačí tempu smečky, tempu společnosti. Věděl to i Jan Neruda:

Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?
„Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.“
(z básně Dědova mísa)

No, my starší jsme se tuto báseň učili ve škole. Kdoví co se učí dnešní děti. Možná gender. A co se učí v rodině (pokud tedy nějakou opravdovou – tedy s matkou ženou a otcem mužem – mají)? Jak se zdá, tak se učí, že mají na všechno právo.

Tzv. woke kultura totiž naši společnost rozbila na atomy, tedy na jednotlivce, individuality, individua. A neskromně, bez uzardění a bez pokory jim do hlavy tluče jejich práva na vše. Ovšem jejich práva, jak už to tak bývá, kolidují s právy jiných. A tak jsou rozmazlovaná děcka přesvědčena, že jim staří překážejí. Podle toho se pak taky chovají. V hromadné dopravě, na úřadech, v nemocnici. Starým se prostě třesou ruce a nádobí je všechno rozbito.

Důchodová reforma jako olej do ohně

Řadu let se u nás mandatorní výdaje na důchod stávaly strašákem vlád. Ubývání aktivních daňových poplatníku už léta bije na poplach. Vymíráme, což znamená, že nebude těch, kdo svými daněmi budou sanovat důchody. Velký problém, který vlády nechávaly za dveřmi. Problém, který vyžaduje řešení napříč aktuálním spektrem naší politické reprezentace.

Současná pěti, respektive čtyřkoalice měla odvahu téma prolomit. Jenže ten pokus není úplně na palec vzhůru. Co se starší generace dozvídají? Že se současní senioři mají skvěle. Jaké berou úžasné důchody! V situaci zvyšování nájmů, cen energií, inflace atd. to není žádná hitparáda, ale tak je to prezentováno. Co se dozvídají mladší generace? Že na jejich důchody nebude, pokud nebudou pracovat do 67 let. Může být větší rozbuška pro rozdmýchání generační války?

Vysvětlil někdo mladým, že dnešní důchodci pracovali celý život a vytvořili všechny hodnoty, které oni konzumují? Mít co jíst, být v teple, mít teplou sprchu, mít co na sebe? Pro mladé je to samozřejmost. Jejich nezadatelné právo. Nároková společnost a ideologie progresivistů jim to denně vtlouká do hlavy.

Eutanazie – válečná atomovka

Když už senioři žijí tak dlouho, je třeba se tomu podívat na zoubek. Pod dobrodiním (nikdo přece nesmí trpět) se mluví o eutanazii – tedy o dobrovolném ukončení života, jazykem progresivistů o asistované sebevraždě. V civilizaci postavené na židovsko-křesťanských hodnotách se v diskusi o eutanazii nehledí na páté přikázání Desatera – nezabiješ. Kdepak, to jsou přece přežitky.

Pokrytectví jde tak daleko, že sice budeme hlídat všechna možná zneužití eutanazie, ale můžeme leccos obejít. A tak v Anglii v loňském roce eutanazii legalizovali, jak jinak než pod vedením levice. Aby toho nebylo málo, tak zároveň budou zvýhodněni dědicové osoby, která zemře do 75 let věku, a to sníženou dědickou daní. Že to není možné dělat tak okatě? U pokrokářů je možné vše.

Hmota, nebo duše?

Nikdo nevíme, co bude. Nikdo ani nevíme, jaký je smysl naší reality a existence. Jen se v hloubi svého srdce můžeme snažit nahlédnout za oponu. Tam, za konec věků, za konec našich dnů. V tom jsme všichni na stejné čáře. Bolševici i demokraté, liberálové i pravičáci, progresivisté i konzervativci. Jednou to přijde. Hmota pomine, bezodkladně, zcela jistě.

V ten okamžik pak budiž odpuštěno naší civilizaci a všem, kdo se na tom neuvěřitelném běsnění ega, zpupnosti a nepokory podíleli.

„Nauč mne to!“ – „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!“
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!“

Čtěte také:
Zločinecká anglická past na seniory
Známý youtuber MikeJePán ve jménu vlády šikanuje důchodce
Na Západě jsou starší lidé šťastnější než mladí. U nás to je ale naopak