Václav Havel se postupně stal jakýmsi symbolickým fetišem volného politického využití. Sám o to asi svým způsobem stál, jelikož vlastní kult cílevědomě budoval. Ovšem nejspíš by se notně podivil, v jaký politický nástroj se díky aktérům vládní koalice změnil během poslední předvolební kampaně.
Agitátoři dosud fungujícího seskupení jej vzývali tak intenzivně, až tím občas vážně nepřehlédnutelně podtrhávali svou bezradnost a neschopnost „nabídnout“ cokoliv jiného, než bylo nesmyslné strašení Babišem nebo kozáckými koňmi (byť pod pancířem tanků) pijícími z Vltavy. Nemluvě o snahách zavádět cenzuru, vyhazovy z práce a soudní represe vůči „dezolátům“. Případně upřednostňování cizích, zejména ukrajinských národních zájmů, a to ve výhradní podobě Zelenského kliky.
Ono je to vlastně ještě horší. Nešlo pokaždé pouze o systematické (předvolební) lži a zavádění, manipulaci masami, jejichž „morální“ kvalita byla systematicky posuzována a souzena dle toho, zda jsou ochotné podpořit vládu, či opozici. Občas šlo přímo o uhlířskou víru ve vlastní jáství. Petr Fiala, známý dlouhodobě tím, že nesnáší kritiku a miluje pochlebování, se stal zhmotněním téhle patologie. Uzavřel se do slonovinové věže „po všechny časy rozmnožitele říše“. Úspěšného „světového státníka“, jemuž pod rukama rozkvétá vše, nač sáhne. Ať činí, co činí. Což je snad nejvíc znát především z jeho povolebních vystoupení. Snaha o sebereflexi? Žádná. Možné omyly? Nepřipustitelné. Zjevné chyby? Vina někoho jiného. Ba i jeho zjevně vynucená rezignace na obhajobu předsednického postu byla pozoruhodná pouze svou bezbarvou neupřímností.
Ocitujme si tudíž nakonec i my posledního československého a prvního českého prezidenta Havla, který by v neděli oslavil 89. narozeniny. Konkrétně pak výrok, jímž víceméně popisuje atmosféru, v níž fungovala a kterou vesele šířila fialovská čtyřkoalice: „Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení, a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
Ještě více hlasů než posledně
Nicméně jak vidno, četní voliči právě takové jednání víceméně podpořili. (Sebe)kritické přemítání většinou buď upozadili, nebo je jim zcela cizí. Těžko uvěřit, ale inkriminované partaje obdržely v součtu dokonce ještě vyšší množství hlasů než před čtyřmi lety. Což prostě zdaleka nemůže odpovídat sumě lidí, jimž uplynulé volební období zajistilo nějaký průkazný přínos.
Považte. Jako by nevznikly obrovské dluhy ve státní pokladně a „koncepce“ nepromyšlených škrtů. Jako by nenastala nebývalá kumulativní inflace, nepřišly bitcoinové, dozimetrové, IKEMové, kampeličkové anebo jiné aféry, neznělo usilovné lhaní o migračním paktu či se neobjevila strašidelná „foltýnizace“ veřejného prostoru.
Vše tohle a mnoho dalšího bylo evidentně ignorováno. Možná je to další důkaz, že určitá část společnosti se obloukem vrací k pohodlnému uctívání stereotypů typických pro biedermeier a normalizaci. Rezignovala v míře větší než malé na zjevná, doložitelná fakta, na jakoukoliv historickou paměť, na demokratickou odpovědnost. A že zejména maloměšťáky či konformisty nekriticky uctívaný – s nástupcovým příjmením Pavel rýmovaně skandovaný – pojem „Havel” nemá už prakticky žádný obsah. Jen formu. Jako mnoho jiného…
Čtěte a sledujte také:
Odchod lháře Fialy se koná bez potlesku
Petr Holec: Připíjím na konec Petra Fialy, veřejného nepřítele číslo jedna
Absurdní holčičí války na politické scéně. Co by tomu řekl Havel?
