Nemohu si pomoci. Nad manipulativními články českých tabloidů o statisících ruských vojínů na hranicích NATO se mi dokola vybavuje, kterak býval za 2. světové války v protektorátu vykreslován Sovětský svaz. Šlo o kolos na hliněných nohou, co se užuž chystal zhroutit. „Stačí jen energicky udeřit!“ hlásalo se bojechtivě. Platí to i ohledně dnešního „RuSSka“. Najmě v důsledku asi dvaceti kol hospodářských sankcí Evropské unie či bláznivého plánu na ukradení ruských aktiv…
Dějiny nás učí, že podceňování protivníka bývá střelhbitou cestou k vlastní potupě. To už se sebevědomé západní Evropě podařilo na opačné straně kontinentu víckrát. Dojem slabého nepřítele je nicméně dočasně ideální: uklidňuje domácí publikum a pomáhá odvádět jeho pozornost od nežádoucích jevů v našem válečném úsilí. Rudá armáda tak bývala bandou neumětelů bojujících výhradně bezhlavými útoky mas nebo nanejvýš předpotopní technikou – za cenu nejméně desetinásobných ztrát oproti soupeřům.
Ani stran stávajícího konfliktu to nemůže nebýt stále platné tvrzení. Ačkoliv leckteré kritické analýzy veřejně dostupných informací naznačují docela jiný (!) stav věcí. „Naprosto nevyprovokovaná válka“, z níž též plyne, že do izolace nespadla Moskva, nýbrž Brusel, je prý ruskými vojsky vedena především na oslech a polními lopatkami. Ba i rakety a drony, co jsou sestřelovány v těžko uvěřitelných počtech, mohou být nejspíš vyráběny – řečeno spolu s von der Leyenovou – výhradně díky rabování čipů z ukrajinských praček a ledniček.
Občas, když už není možné zakrývat, jak se situace (takřka zákonitě) vyvíjí a před zhroucením jsou ukrajinské voje, dozvídáme se další zásadní pravdu. Ukrajina přece neprohrává, i když stále ustupuje, pročež si musíme stůj co stůj (u)bránit náš velký domov. Stále se utužující EU, pokladnici svobodného myšlení i přístupu k nekorigovaným datům. Vzor lidstvu. Ohrožovaný právě nastupujícími hordami ničemných barbarů. Sice zrovna operují na jihovýchodní Ukrajině, jenže co chvíli se dají na pochod, jelikož jsme přece další na řadě.
Divoký člověk z východních stepí povstal…
…aby si podmanil civilizaci, a my se tudíž nezbytně znovu uskromníme a ještě víc budeme respektovat naše nápadité (nadnárodní) hodnostáře. Platí to pro všechny, krom vyvolených, samozřejmě. Pro ně to znamená jen další bezohlednou fázi nebývalého obchodního či mocenského trháku.
Kdo nejde s námi, jde rovněž tak nějak proti svobodomyslné civilizaci. Což ani moc nepřeháním, vždyť jeden německý europoslanec právě pamětihodně děl: „USA už očividně nejsou lídrem svobodného světa, Trumpova administrativa se od NÁS distancuje.“
Nejvíce se o svých vůdcích či skutečných parametrech života společnosti dozvídáme v krizích. Covidových nebo zástupně-válečných. A též o kontinuitě metod propagandy.
Čtěte také:
Lumík evropský, druh určený k sebezáhubě
Ukrajinská válka by nebyla, kdyby…
Geopolitické domino a evropské oči pro pláč
https://messerinzidenz.de/