Milion chvilek pro demokracii uspořádal další demonstraci, která nesla téma „ruce pryč od médií veřejné služby“. Akce 5. května 2026 startovala na Staroměstském náměstí a pokračovala pochodem k budově Českého rozhlasu na Vinohradské 12. Tento protest tak mířil především na podporu Českého rozhlasu. Ten je suverénně nejbohatší rozhlasovou stanicí v České republice. Příjmy veřejnoprávního (a tím pádem státního) média jsou o polovinu vyšší, než příjmy všech ostatních rádií dohromady.
Ještě před samotnou demonstrací vyslal spolek Milion chvilek mezi své příznivce také výzvu, aby podepsali online petici. Petice, kterou „chvilkaři“ založili po kauze Macinkových SMS (vyvolané Petrem Pavlem, jenž o té samé kauze nakonec řekl, že je to blbost), měla zhruba 800 000 online podpisů. Sice to neznamená 800 000 lidí, protože mezi e-mailovými petenty se to hemžilo různými Hitlery či Epsteiny, ale online petice za Český rozhlas byla proti té únorové doslova fiaskem. V době konání demonstrace tam bylo necelých 180 000 online „podpisů“.
Pořadatelé tak očekávali menší zájem než o demonstraci na podporu Petra Pavla a jejich očekávání se naplnila. Zatímco lidé, kteří byli vyděšení z Macinkových SMS, zaplnili celé Staroměstské náměstí a z poloviny i dolní část Václavského, přičemž mezi oběma náměstími se demonstranti přetlačovali s turisty, úterní akce naplnila pouze Staroměstské náměstí, a to zhruba z poloviny. Nízká hustota účastníků tak vede k odhadům kolem 5 000 lidí. To je značný pokles. Přesto si organizátoři mohli pro Seznam Zprávy uměle účast nafouknout. „Podle organizátorů se na podporu veřejnoprávních médií sešly na Staroměstském náměstí v Praze desítky tisíc lidí,“ píše se v článku.
Spolek Milion chvilek před samotným začátkem pouštěl citace od prezidenta Masaryka. Ty samé citace pouštěl i při únorové demonstraci na podporu Petra Pavla. Je to zvláštní, protože Masaryk prosadil samostatnou republiku bez vlivu Rakousko-Uherska, zatímco Petr Pavel nedávno prohlásil, že bude v budoucnu nevyhnutelné zavést Spojené státy evropské, což de facto znamená kompletní odevzdání suverenity této země Německu. V zákulisí na akci dohlížel mimo jiné i Tony Pášma, známý aktivista z projektu Štít demokracie, který systematicky šířil nenávist například proti Natálii Vachatové a pod každým nenávistným příspěvkem, jejichž série vedla i k výhrůžkám smrtí, žádal od sledujících peníze na další podobné příspěvky. Je to zvláštní, protože byznys jménem Milion chvilek je stále velmi účinný a prosperuje, jak nedávno vyšlo též na deníku.to.
Po třech projevech řečníků se lidé vydali na pochod směrem k Českému rozhlasu. Pochod byl klidný a nebyl narušován žádnými extremistickými odpůrci, kteří by ho chtěli blokovat. Jaký rozdíl oproti např. pochodu rodin s dětmi, který se v podobné trase konal před několika týdny a který byl zablokován, šikanován a narušován tisíci levicovými extremisty. Tomu odpovídal i dohled policie. Zatímco na Pochod pro život dohlížely desítky policejních dodávek, skoro tisíc policistů a policejní vrtulník, na tuto akci dohlíželo ani ne deset osobních policejních vozů, sotva desítky příslušníků a vzduch byl prázdný. Milion chvilek zkrátka nemá tak radikální odpůrce, jak se sám snaží namluvit.
Dopravní kolaps a Mikuláš se psem
Pochod vždy na několik minut zaplnil hlavní ulice na trase Staroměstské náměstí – Masarykovo nádraží – náměstí Winstona Churchilla – Vinohradská a na několik desítek minut zcela zablokoval jednu z nejznámějších křižovatek v Praze, takzvaný Bulhar. V okolí nastal dopravní kolaps. Na pochod hlavními ulicemi pravidelně přetíženými pozdně odpolední špičkou se Milion chvilek vydal v podobný čas, ve který se v letech 2022 a 2023 do ulic vydávali aktivisté z hnutí 30 pro Prahu s cílem město zablokovat a omezovat motoristy.
Šéf spolku Mikuláš Minář velkou část trasy strávil v čele průvodu, vystavující se fotografům se psem. Demonstranti proti vládě, které jsem potkal na jiných demonstracích v posledních týdnech, kritizovali Pochod pro život mj. i proto, že se lidé rozhodli vzít s sebou děti. Zda je v pořádku brát s sebou na demonstraci, na které při pochodu bubnovaly desítky lidí na bicí nástroje v převlecích za blanické rytíře, psa, nechám na posouzení vám, čtenářům.
Jak jsem již zvyklý, vedl jsem s účastníky rozhovory. Celkem se mi jich povedlo natočit deset. Jeden z respondentů například označil za nejnebezpečnější subjekt hnutí ANO. Další respondent vyzval především k dialogu s voliči hnutí ANO s tím, že nemá cenu se bavit s voliči okrajových stran, kterými myslel stranu Motoristé sobě a hnutí SPD. Respondenti, které jsem seznámil s faktem, jak moc je Český rozhlas oproti běžným rádiím bohatý, to odůvodnili tím, jaký rozsah v oblasti zpravodajství ČRo poskytuje. O kolik je bohatší, už ovšem nevěděli.
Při samotném pochodu jsem mluvil s postarším a sympatickým manželským párem. Uprostřed rozhovoru za námi přišel muž, který řval, že jsem „proruský Motorista“, který svou reportáž manipulativně sestříhá. K tomu je potřeba dodat, že to byla Česká televize, která v březnu 2023 vydala v rámci pořadu 168 hodin reportáž nazvanou „chcimírové“, kde byly manipulativně sestříhány rozhovory do jednoho pár vteřin krátkého úseku, upozorňujícího na ukrajinskou vlajku na Národním muzeu. Pár desítek lidí totiž po skončení tehdejší demonstrace zkusilo proniknout do budovy muzea s cílem ukrajinskou bikoloru sundat a střetli se s policií. Pořad Nory Fridrichové to nastříhal tak, aby to vypadalo, že všichni tito demonstranti tam přišli jen za tímto účelem. Já tohle nedělám. Bohužel, stokrát opakovaná lež se pro mnohé zmanipulované jedince prostě stane pravdou. Nutno dodat, že manželé mě nechali obhájit se. Řekl jsem jim, že mám konzervativní kanál, na což mi jeden z nich odpověděl, že mu „konzervativní nevadí“. Pokus o narušení debaty tak skončil neúspěchem.
Naši kolaboranti
Ke konci pochodu jsem zahlédl muže, který v tu chvíli šel v čele a měl u sebe cedulku s nadpisem „Seznam: naši kolaboranti“ s fotkami osmi představitelů současné vládní koalice a vlády. Na demonstraci jako takové mě zaujaly stále častější narážky na tradiční české symboly a báje, což je u organizace podporující prezidenta volajícího po ukončení existence samostatné České republiky docela paradox. Ku prospěchu účastníků hovoří to, že na akci přinesli méně vlajek cizích zemí či mezinárodních organizací. Českých vlajek nepřibylo, přesto měly díky značnému poklesu počtu vlajek cizích konečně převahu.
Když necelých pět tisíc lidí dorazilo k budově České rozhlasu, vítali je jeho zaměstnanci, kteří z oken pověsili transparenty s nápisy „děkujeme“ a podobnými. Další zaměstnanci vyvěsili plakáty s hrozbou stávkové pohotovosti. Český rozhlas tak otevřeně podpořil protivládní demonstraci. Potvrdil tak, co říkají jeho kritici. Je zpolitizovaný a není objektivní. A to je přesně ten důvod, proč existuje dost masivní odpor proti placení poplatků.
Téměř nikdo z těch, kteří podporují zrušení poplatků, si nechce vysílání těchto dvou médií uzurpovat pro sebe. Lidé, kteří nesouhlasí s názory tvůrců zpravodajství a publicistiky, opakovaně usvědčenými z toho, že jsou zcela jednostranní, to prostě nechtějí platit. To mi ostatně potvrdil jeden z respondentů ze Staroměstského náměstí, který se představil jako anarchokapitalista. Když ho budu parafrázovat, řekl, že má veřejnoprávní média rád, ale nechápe, proč je musí platit všichni.
Čtěte také:
Ohlédnutí za úterním pochodem Milionu chvilek
Milion chvilek a sto tisíc lidí? Ani náhodou…
Milion chvilek vstal z mrtvých a Mikuláš se zase převlékl za čerta
